06.12.2013 22:51


Všestranností se indiáni podobali antickému člověku, říká woodcrafter Holobrádek

Autor: Ema Zezulová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Domorodci žijí v souladu s přírodou a berou si z ní pouze to nejdůležitější. Stejnou životní filozofií se řídili indiáni. Právě indiány se inspiroval student Jakub Holobrádek. Každé léto jezdí stanovat pod týpí, staví indiánskou saunu nebo střílí z luku.

Audio

    Část rozhovoru s Jakubem Holobrádkem o woodcraftu
         
    Autor: Ema Zezulová

V dnešní době žije na světě téměř tři sta padesát milionů domorodých lidí. Obývají více než sedmdesát zemí světa. Většinou jsou bráni jako menšinová populace. Domorodým lidem se věnuje první český dokumentární festival Naiff, který má tento týden premiéru v Brně. Také student Jakub Holobrádek se zajímá o domorodce. Od svých deseti let se řídí filozofií indiánů, které se říká woodcraft.

Indiáni byli všestranní lidé

Jakub Holobrádek v bederní roušce na letním táboře. Foto: fotoarchiv Jakuba Holobrádka

Vy se snažíte žít podobným životem jako indiáni?

Nedá se to říci úplně. My se inspirujeme jejich životní filozofií. A především vycházíme z tvorby Ernesta Thompsona Setona. Ten napsal o soužití člověka s přírodou množství knih. Za svého života se Seton seznámil s indiány a velmi se jimi inspiroval.

Proč byl tolik ovlivněn indiány?

Myslím, že v nich viděl lepší lidi, než jsme my. Nebylo správné, že jsme je nazvali barbary a zahnali do rezervací. Navíc za Setonova života byl módní návrat k přírodě. V Anglii vznikal skauting a v Americe se líhnul woodcraft.

Co je woodcraft?

To je ta lesní moudrost, kterou se máme učit od indiánů. My ale indiáni nejsme, pouze vycházíme z jejich života. Říkáme si woodcrafteři. Jinak se o nás také mluví jako o evropských indiánech.

A jaké vlastnosti se máme od indiánů učit?

Indiáni si brali z přírody jen to, co potřebovali. Mezi sebou se chovali vždy slušně. Byla samozřejmost nechat staršího člena kmene mluvit a neskákat mu do řeči. Indiáni byli všestranné osobnosti. Perfektně rozuměli přírodě, věděli, co z ní čerpat a jak ji využívat, ale nezneužívat. Navíc se plno věcí odehrávalo v rovině rituálů.

Myšlenkou Woodcraftu je rozvoj vlastní osobnosti


Jakub Holobrádek se na táborech rád věnuje dětem. Foto: fotoarchiv Jakuba Holobrádka

Jakou filozofií se řídí woodcraft?

Kromě toho, že se snažíme být šetrní k přírodě, je woodcraft také o rozvoji těla a duše. Vlastně bych to mohl přirovnat k antickému ideálu kalokagathia.  Za  nejdůležitější považujeme filozofii čtyřnásobného ohně. Každá ze čtyř částí ohně reprezentuje jeden ze směrů, jakými jsou pravda, láska, síla a krása. Jedna část rozvíjí fyzické vlastnosti, další vědomosti, třetí rukodělnou činnost a čtvrtá vůli.

Myšlenka vlastního rozvoje mi přijde krásná. Máte ale něco dalšího, co vám pomáhá být lepším člověkem a rozvíjet se?

Kromě vlastní vůle u woodcraftu pracujeme se svitkem lesní moudrosti. Ten je rozdělen na čtyři části podle čtyřnásobného ohně. Původní svitek napsal náš zakladatel Ernest Seton. Ale svitek se pořád rozšiřuje a doplňuje. Za každý splněný úkol získáváme takzvané orlí pero. To se potom připíná na šerpu.

A to je pro vás tak velká motivace?

Každý právoplatný člen kmene má svou šerpu, která je většinou červené barvy. Na tu se připínají malé odznáčky, které symbolizují orlí pera. Většinou jednou za čtvrt roku se koná sněm, kde se všechny splněné úkoly připíšou. Fakt, že na šerpě máte více odznáčků než ostatní, je motivující. Je to hodně povzbudivé pro děti a mladé lidi.

Zmínil jste, že existují kmeny. Jak si to mám představit?

Česká organizace, která má pod sebou všechny woodcraftery, se nazývá Liga lesní moudrosti. V té působí několik desítek kmenů. Kmeny potom sdružují rody. Kmeny jsou dvojího druhy - rodinné a dětské. U rodinných kmenů je za rod považována rodina. Každý rod má své týpí, ve kterém stanuje. Na jeden tábor třeba jede pět rodin s dětmi. Rozdíl je u dětských kmenů. Tam je rod něco jako skautská družina nebo prostě parta kamarádů, kteří si spolu hrají.

Na indiánech mě fascinují jejich rituály

Jak fungovali indiáni v mezilidských vztazích?

Asi jako u všech domorodých kmenů byl kladen velký důraz na rodinu. Ženy se staraly o oheň a muži lovili zvěř.

Byl nějaký rituál, který musel mladík splnit, aby si mohl vzít vyvolenou dívku?

U indiánů nefungovaly domluvené sňatky. Otec dal svou dceru tomu nejschopnějšímu muži v okolí. Když se mladíkovi nějaká indiánka zalíbila, bojoval o ni. Na divokém koni skolit tolik bizonů, aby se z jejich kůže ušilo celé týpí. A ještě před svatbou dívka musela z kůží ušít týpí, aby hned po svatbě mohli bydlet spolu.

Co se vám na takovém způsobu života líbí nejvíce?

Ta romantika mě vždycky dojímá. Když se na začátku každých prázdnin vracím na čerstvě posečenou louku, tak jsem nesmírně šťastný. Další věc, která se mi na woodcraftu líbí, jsou indiánské rituály. U indiánů jsou prostoupeny každodenním životem.

Mohl byste popsat nějaký rituál?

Kromě toho předmanželského rituálu, o kterém jsem už mluvil, je velké množství rituálů spojených s dospíváním. Ten obřad se nazývá vigílie. Dopívající dítě na den odejde na odlehlé místo, kde je samo. Přemýšlí o svém stávajícím životě a o věcech, které chce dokázat. Když se vrátí zpátky, mluví se staršími členy kmene o všech svých myšlenkách. Nakonec dostane lesní jméno, které je v indiánském jazyce. To jméno si nese celý život, protože přesně vystihuje jeho vlastnosti.

Spaní v přírodě se nic nevyrovnáZatopená louka, kde táboří woodcrafteři. Foto: fotoarchiv Jakuba Holobrádka

Když se řekne indián, většina lidí si vybaví jejich obydlí týpí. Je výroba týpí náročná?

Původně se týpí šilo z bizoních kůží. Teď se šije buď z bílého, nebo barevného plátna. Je sice pravda, že se dá týpí ušít za víkend, ale je to velmi pracná záležitost. Celé plátno se nastříhá na části, které se postupně sešívají. Sám bych si na to netroufl. Nejlepší je šít ve velké místnosti, třeba v tělocvičně nebo když je pěkně venku, tak na zahradě. Látka vyjde na pět až šest tisíc korun.

A v týpí spíte pouze v létě?

V týpí se spí v létě, ale také v zimě. Když se vytopí, je tam příjemně. Nezáleží, jestli je venku deset stupňů nebo pod nulou. Uprostřed týpí je vyhloubená díra na ohniště. Tam se přikládá dřevo. Po obvodu stanu jsou rozestavěny postele z vrbového proutí.

Když v létě táboříte, jak dlouhou dobu strávíte v přírodě?

My jsme většinou na táboře dva až tři týdny. Ale někteří zarytí woodcrafteři stanují klidně i dva měsíce. Chodíme na různé vandry po Česku, ale i Evropě. Takže nejsme omezeni jen na to táboření. Mnohem více mě baví spaní pod širákem. Pozoruji hvězdy a vedle mě dohasíná oheň. Je to uklidňující.

Jaké aktivity na letním táboření děláte?

Mnohdy mi ke štěstí na táboře stačí samotný pobyt v přírodě. Užívám si ten pocit svobody. Většinou vyrážíme na výlety do okolí. Důležitou součástí je příprava jídla. To vaříme na otevřeném ohni. Taky střílíme z luku nebo lasujeme. Jednou za týden se také rozžhaví indiánská sauna.

Jak si takovou saunu můžeme představit?

První se nasbírají pruty, které se přes noc namočí do vody. Na rovné zemi se vyznačí kruh o průměru dva metry. Pruty se po obvodu zapíchnou do země a zpevní se provázky. Vznikne polokoule. Uprostřed kruhu se vyhloubí jáma na žhavé kameny. Celá konstrukce se pokryje několika vrstvami plátna. Potom se nasbírají suché kameny, které se v ohni nažhaví.

V indiánské sauně to asi nefunguje jako v sauně v nějakém wellness centru. V čem se liší?

Pobyt v sauně je rozdělen na čtyři části, které jsou pojmenovány po ročních období. Jaro je teplotně nejslabší. Postupně teplota v sauně stoupá. Žhavé kameny se polévají bylinkovými vývary. Příprava sauny je zdlouhavá, proto je to vždy velká sláva a nikdo si ji nenechá ujít. V sauně všichni sedí dokola, povídáme si nebo hodnotíme táboření.

Co se týče indiánského vaření. Je nějaká specialita, kterou si indiáni připravují?

Setonovo kuře, což souvisí i se saunou. Zbylé nažhavené kameny se naházejí do metr hluboké díry. Na žhavé kameny se položí kuře naložené v bylinkách obalené v alobalu. Vše se zahrabe hlínou. Kuře se dusí asi dvě hodiny. Pak ho zase z díry vyhrabeme. 

A co děláte přes rok, když netáboříte venku?Když netáboří v týpí, rádi jezdí woodcrafteři na vandry po celém světě. Foto: fotoarchiv Jakub Holobrádek

Celý rok se hlavně připravujeme na letní táboření. Opravují se týpí nebo si děláme nové proutěné postele. Navíc se přes rok zlepšujeme ve všech ostatních dovednostech, na které na táboře nemáme čas. Woodcrafteři mají rádi ruční práce, takže se vyrábějí věci z kůže nebo z jiných materiálů.

Jak se na táborech oblékáte?

Muži většinou nosí bederní roušky. Ta zakrývá pouze to nejnutnější. Já mám tři, každou v jiné barvě a všechny jsem si ušil sám. Holky si oblékají dlouhé volné šaty, které mají pestré barvy nebo pěkné vzory. Samozřejmě se nosí oblečení z kůže nebo z kožešin. Jednou bych si chtěl udělat třeba vlastní mokasíny. Ale já stejně nejraději na táborech chodím naboso.

Na závěr poslední otázka. Jaký je váš nejsilnější zážitek z indiánského života?

Mám dva a oba jsou neuvěřitelně silné. První byl, když jsem vyšel na Lysou horu těsně před svítáním a nahoře už jsem jen čekal, až se slunce ukáže. Druhým byly dva týdny v Černé Hoře, kde jsme se toulali po horách a celou dobu jsme si všechny potřebné věci nesli na zádech. Mám rád tu romantiku západů a východů slunce, dlouhé povídání u ohně a pevná přátelství.

Klíčová slova: indiáni, woodcraft, liga lesní moudrosti

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.