05.05.2014 11:22


V Kanadě jsem sehnal práci snadno, říká mladý dobrodruh

Autor: Vágnerová Dominika | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Kdo by nechtěl při letní brigádě pracovat jako stavitel soch z písku na pláži ve Španělsku nebo se živit upravováním snowparků v Kanadě? Jakubovi Urbanovi se jeho přání splnilo. Ve svých dvaadvaceti letech ví, že se ve světě neztratí. A proto se domů jen tak nechystá.

Brno – Snad každý někdy zapřemýšlel nad prací v zahraničí. Zdaleka ne všichni však seberou odvahu a vyrazí do světa, i kdyby jen na letní prázdniny. Málokdo si pak troufne odjet třeba na celý rok. Největší překážkou bývá rozhodnutí mezi studiem vysoké školy nebo pracovním výjezdem do zahraničí. V tom má jasno Jakub Urban, který má s prací v zahraničí mnoho zkušeností. Ukončení svého studia nelituje a momentálně žije v Kanadě. Jeho práce je zároveň jeho koníčkem, a pokud by nemusel, tak se do Česka nevrátí. 

 

Jaké máte dosavadní zkušenosti s prací v zahraničí?

Poprvé jsem se vydal do Anglie, bylo to před maturitním ročníkem na gymnáziu. Pracoval jsem na letišti v Bristolu ve Starbucks, kde mi práci předem domluvila známá. Ubytování jsem sháněl až po příletu. Trvalo mi asi tři dny, než jsem našel bydlení. Po maturitě jsem odjel do Španělska. Rozhodl jsem se během dvou dnů, sbalil batoh a vyrazil na cestu stopem.

 

Co přesně jste ve Španělsku dělal?Jakub na pláži v Almérii u své největší sochy. Foto: archiv Jakuba Urbana

Nejdřív jsem jenom cestoval po pobřeží, ale když mi ukradli všechny peníze, tak jsem musel vymyslet, jak si vydělám na cestu domů. Potkal jsem partu lidí, kteří stavěli sochy z písku, strávil s nimi pár dní a učil se. Sblížil jsem se s místními bezdomovci, ti mi pomohli v prvních dnech. Dostal jsem od nich hodně rad, třeba kde sehnat jídlo zadarmo. Ubytování jsem neřešil, spával jsem většinou na pláži. Takhle jsem přežil měsíc a půl v Almérii a něco ušetřil i na festivaly v Evropě a zpáteční letenku.

 

Co jste dělal po návratu do Česka?

Začal jsem studovat v Liberci, ale věděl jsem, že to není to, co bych chtěl v životě dělat. Ucházel jsem se s kamarádem o práci v jednom snowparku v Rakousku. Po měsíci studia nás přijali jako shapery, tedy pracovníky, kteří staví snowparky, do Bad Kleinkirchheim. V tu chvíli jsem věděl, že je to skvělá příležitost, jak začít kariéru jako stavitel snowparků v nějakém větším středisku. Super bylo, že jsme měli zajištěné ubytovaní, permanentky i vybavení. Navíc jsme si slušně vydělali. A tak jsem si našetřil na můj dlouho plánovaný výlet do Kanady.

 

Proč jste si vybral zrovna Kanadu?

Právě kvůli horám. Dá se tam jezdit na snowboardu celoročně.

 

Jakub se svým kamarádem při práci ve snowparku. Foto archiv Jakuba UrbanaCo všechno jste musel před odletem zařídit?

To bylo snad největší zařizování v mém životě. Nejdřív jsem zažádal o vízum, jehož součástí byl výpis z bankovního účtu a z trestního rejstříku. Musel jsem ale vyplnit i spousty dalších dokumentů a dotazníků. Schválení trvalo asi týden, pak mi zbylo půl roku na zařízení pojištění a koupení letenky.

 

Měl jste předem domluvenou práci?

Práci jsem si sehnal až na místě a bez problémů. Připravil jsem si životopis a hledal na portálu Craigslist. Tam člověk sežene všechno. Našel jsem práci, bydlení, koupil auto i nábytek. Myslím si, že zaměstnavatele nezajímá moc životopis, ale spíše úvodní dopis. Stačí vypsat své zkušenosti z oboru a přednosti, například že jste pracovití. Do pěti dní po příjezdu jsem měl práci. Když začala zimní sezóna, tak jsem pracoval v zimním středisku Cypress Mountain jako shaper.  Teď, po tom co sezóna skončila, jsem během jednoho dne sehnal práci v Camp of Champions ve Whistleru, kde se jezdí celoročně. Takže zaměstnání se tu shání opravdu snadno.

 

Jak vypadá váš pracovní den?

Líbí se mi uvolněné pracovní tempo Kanaďanů. Většinou začínám v osm ráno kávou. Celkově je tu její spotřeba veliká. Komu by se také nelíbilo mít přes den čtyři pauzy. Končím mezi půl pátou a půl šestou, to záleží na počasí.

 

Jak trávíte volný čas?

Jsem tu sedm měsíců a z toho pět je snowboardová sezóna, takže většinu času trávím ježděním. Jinak Vancouver je plný parků, bazénů či skateparků, kde trávím čas, takže každý den usínám příjemně unavený.

 

Jakubovým největším koníčkem je snowboarding. Foto archiv Jakuba UrbanaJak jste se seznámil a sehnal si tu kamarády?

To tu není vůbec těžké, všichni jsou přátelští a otevření. Na horách se seznamuji každý den, pořád se s někým bavím, je to normální.

 

Plánujete návrat do Česka?

Vízum mám na rok, takže musím. Rozhodně bych ho chtěl prodloužit a časem bych pak rád zažádal o trvalý pobyt.

 

Co vám v Kanadě chybí a co se vám naopak líbí?

Nechybí mi tu asi doopravdy nic. Naopak líbí se mi tu tolik věcí, že bych o nich mohl mluvit do nekonečna.

 

Jak jste na tom po finanční stránce? Zbývají vám peníze třeba na cestování?

Na to, že je Vancouver druhé nejdražší město v Severní Americe, si žiju dobře. Plat mi pokryje náklady na bydlení, auto, pojištění a jídlo. Zvykl jsem si chodit i čtyřikrát týdně do restaurací. Dělají tu jedno z nejlepších sushi, co se týče neasijských zemí. Celkově je to tu hodně kulturně rozmanité. Na cestování a další aktivity mi zbývá asi polovina platu. Pracoval jsem tu i za minimální mzdu. Sice jsem se musel něčeho vzdát, ale peníze mi stačily. Teď šetřím na cestu po západním pobřeží Severní Ameriky.

 

Medailon

 Jakub Urban pochází z Dobrušky. Je mu dvaadvacet let. Po maturitě na gymnáziu krátce studoval obor Kulturně historická a muzeologická studia na Technické univerzitě v Liberci. Momentálně pracuje jako stavitel snowparků v Kanadě a jeho největší zálibou je právě snowboarding.

Klíčová slova: práce v zahraničí, Kanada, shaper, snowboarding

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.