07.03.2012 01:10


V Austrálii převažují usměvaví lidé, říká studentka

Autor: Šimon Barnat | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

O výměnné pobyty a výjezdy do zahraničí je mezi studenty vysokých škol velký zájem. Své o tom ví i studentka psychologie Barbora Chvátalová. Mezi mnoha zájemci o nabízené programy uspěla až napodruhé. Dnes už má za sebou dva semestry odstudované v Austrálii a rozhodně nelituje.

Barbora Chvátalová studuje psychologii na Filozofické fakultě a Fakultě sociální studií Masarykovy univerzity v Brně. Do Austrálie vyrazila díky programu Stipendia na partnerských univerzitách. Studovala dva semestry na University of the Sunshine Coast ve státě Queensland, která je vzdálená sto kilometrů severně od Brisbane. Do Austrálie přiletěla v únoru 2011 a po orientačním týdnu se vrhla do studia. První semestr trval od března do konce června, poté následoval měsíc zimních prázdnin. Druhý semestr je od srpna do listopadu. Během jednoho roku zjistila, že vysokošlské vzdělávání může vypadat zcela jinak než v Čechách.

Jak se liší vzdělávací systém v Austrálii od toho českého?

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že si student může zapsat tři až čtyři předměty za semestr, přičemž každý je ohodnocen dvanácti kredity. Pro mě to znamenalo daleko hlubší zaměření na několik málo oblastí. Na Masarykově univerzitě jsem měla i dvacet předmětů v semestru. Další odlišností je, že na seminářích není povinná docházka. Studenti toho ale nezneužívají, protože se na studiu finančně podílejí. V Austrálii se také studenti musí připravovat z hodiny na hodinu a předměty jsou obecně náročnější. Je potřeba napsat dvě patnáctistránkové práce, udělat ústní prezentaci a na konci ještě obtížnou zkoušku, která se velmi liší od těch českých.

Areálu University of the Sunshine Coast si užívají všechny živočišné druhy. Foto: Barbora Kalincová

Čím konkrétně?

Zkouška se koná v tělocvičně spolu s několika stovkami studentů a trvá v průměru dvě a půl až tři hodiny. S sebou si člověk může vzít pouze propisku a v případě zahraničních studentů i slovník. Poté dostane asi padesát papírů, kde jsou uzavřené a otevřené otázky. Člověk tedy tři hodiny píše a nemůže si odpočinout. Na toaletu mohou jít studenti pouze v doprovodu asistenta. Hodnocení testů je ale mírnější, u všech otázek stačí mít alespoň polovinu bodů.

Zmínila jste patnáctistránkové seminární práce, ty byly také náročné?

Hodně. Seminární práce se běžně svojí obtížností blížily náročnosti bakalářské práci. Student musí svou práci konzultovat s vyučujícím a dva měsíce před odevzdáním práce odevzdat koncept s hlavními myšlenkami. V Austrálii mají dokonce na vysokých školách speciální tým lidí, který pomáhá s jazykovou korekturou textů. Když člověk práci odevzdá, dostane velice podrobnou zpětnou vazbu.

Kolik hodin týdně chodí studenti do školy?

Dohromady tak dvanáct až šestnáct hodin. Škola vychází vstříc pracujícím studentům, a proto se stejná přednáška koná například třikrát týdně.

Liší se australští studenti od českých?

Jsou hodně pohodoví. Jezdí do školy na skejtu a mezi přednáškami si chodí zasurfovat. Neřeší toho víc, než musí. Nejvíce mě zarazilo, když dvě z mých kamarádek neznaly slovo sustainability udržitelný rozvoj, přičemž právě tato oblast vzdělávání je doménou Sunshine Coast University.

Takže jsou tamější studenti méně vzdělaní?

Je to spíš kvůli jejich středoškolskému systému, který se hodně podobá tomu na vysoké škole. Student si sám zvolí, které předměty chce studovat. V důsledku toho ho například naprosto mine dějepis nebo zeměpis. Jinak si ale myslím, že australský vzdělávací systém produkuje kvalitní a vzdělané lidi.

Studentka Barbora Chvátalová strávila v Austrálii jeden rok. Foto: Miki Kominato

Je studium v Austrálii oproti Česku více zaměřeno prakticky?

Bakalářské studium psychologie bylo výhradně teoretické. Náplň kurzů ale často z praxe byla, hlavně při psaní seminárních pracích po nás chtěli, abychom obsáhli mnoho oborů. Student se musí zorientovat v mnoha oblastech, aby mohl napsat esej a fundovaně se vyjádřit k něčemu, o čem předtím neměl ani potuchy. Tohle propojení je sice náročné, ale hodně přínosné.

V čem byste viděla další výhody australského přístupu?

Všechny semináře se konaly ve velice malých kruzích, čítajících průměrně deset studentů. Výuka byla proto velice intenzivní. Studenti se museli aktivně zapojovat, což docela kontrastuje se situací u nás, kde studenti často na učitele žádným způsobem nereagují.

Takže jste pracovali víc jako tým?

Práce byla tak z poloviny týmová, z poloviny individuální. Vyučující u skupinových prezentací oceňovali hlavně kreativitu. Studenti si třeba často místo normální prezentace vymysleli divadlo nebo reklamu. Cílem bylo nenudit ostatní studenty.

Jaká byla negativa toho systému?

Hodně mě překvapilo, že není vyžadována docházka na seminářích. Zjistila jsem to až na poslední hodině, kam přišlo pět nových lidí, které jsem nikdy neviděla. Podle mého názoru tímto způsobem není možné zaručit fundovanost odborníků, které má škola vyprodukovat.   

Art gallery je součást kampusu, kde studenti umění vystavují svá díla. Foto: Barbora Chvátalová

Austrálie je snem každého cestovatele. Stihla jste vyjma studia poznat i jiné stránky této země?

Určitě. Během pauzy mezi semestry jsem pracovala jako instruktorka lyžování v nejvýše položeném australském středisku Charlotte Pass. Tam jsem si za poměrně krátkou dobu vydělala slušné peníze, za které jsem procestovala celé východní pobřeží od tropického Cape Yorku až po světoznámou Great Ocean Road u Melbourne, Tasmánii a na úplný závěr i Nový Zéland. Austrálie je nádherná země, kde převažují šťastní a usměvaví lidé. Pokud jen trochu můžete, určitě se tam jeďte podívat!

 

Přečtěte si také o programu Erasmus: 

http://www.munimedia.cz/prispevek/erasmus-se-vyplati-rika-studentka-2535/

Klíčová slova: Austrálie, školství, zahraniční pobyt, klokani

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.