03.04.2014 14:21


Uklízej pořádně, někdo se dívá

Autor: Vágnerová Dominika | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Každý den s koštětem a hadrem uklízím chodby panelového domu, ve kterém bydlím. Myšlenka na to, že svou práci moc pečlivě dělat nemusím, mě přešla hned první den. Na chodbách tu máme kamerový systém a v bytech moc zvědavé sousedy. Jen nechápu, proč mají potřebu se se svými objevy svěřovat zrovna mně.

Dominika VágnerováPanelák, místo kde bydlím v Brně a zároveň dobrý námět na reality show. Nejen proto, že na chodbě a ve sklepě jsou bezpečnostní kamery, které může sledovat kdokoliv z obyvatel domu v pohodlí obýváku, ale i díky všem těm vtipným momentům, které tu dennodenně zažívám. Tak trochu z nouze jsem se rozhodla odpovědět na inzerát bytového družstva a stala se ze mě uklízečka. Nebo spíše vrba, u které se všichni rádi vypovídají?

Nastěhovala jsem se loni v červenci a až do ledna jsem si naivně myslela, že v domě se třemi vchody, kde je dohromady více než 150 bytů, existuje anonymita. Za správný chod našeho domu odpovídají čtyři postarší pánové. Už během prvního setkání s nimi jsem pochopila, že mají opravdu dobrý přehled a dělá jim problémy držet jazyk za zuby. Já mám problém s tím, být na ně nepříjemná a říct jim na rovinu, že o svých sousedech nic nevím a chci, aby to tak zůstalo.

Brigáda to není zase tak špatná, pracovní dobu si určuji sama, a když si člověk pustí hudbu, tak to rychle utíká. Musela jsem se naučit usmívat na lidi, i když mi matlají po čerstvě vyčištěných plastových dveřích, vajgly zašlapávají minimálně metr od kanálu a jejich pes za sebou nechává chuchvalce chlupů. Rozvinout svou flegmatickou stránku a nerozčilovat se nad tím, že po pěti minutách vypadá podlaha úplně stejně jako před úklidem.

Co se týká té skupinky čtyř všeználků, tak musím uznat, že mají úžasný přehled a povědomí o tom, v jakém bytě kdo bydlí. „Viděla jste tu slečnu?“, dychtivě se mě dotázal jeden z nich, když jsem zametala ve vestibulu. „Ta tady provozuje hodinový hotel,“ rychle doplňuje s ďábelským pohledem v očích a číslem jejího bytu. Hlavou se mi mihne myšlenka, jak se to dozvěděl, možná už ho taky navštívil. V takových chvílích se snažím nahodit úsměv „jen se vypovídejte, vůbec mi to nevadí“. Hlavně nic neprozrazovat na sebe. „A nezapomeňte, až půjdete kolem kamery na chodbě, tak na mě mrkněte,“ dodává a já si přeji, abych na tom koštěti mohla odletět co nejdál. Tomu, že na zmiňovaný kanál, kde běží záznam z kamer, vlastně vůbec nekouká, nevěří ani on sám.

A tak mě obyvatelé našeho paneláku každodenně přesvědčují o tom, že jim není lhostejné, co se děje v jejich okolí. S některými si ráda popovídám, jiným postačí místo odpovědi jen můj úsměv. Poslední věc, která mě opravdu vytočila, byla kamarádská připomínka uklízečky z vedlejšího vchodu, které jsem nechtěně sebrala čestný titul za nejlépe vyleštěný výtah. „Máte to vzorně uklizené, ale to topení v suterénu by chtělo utřít, jinak si na vás bude někdo stěžovat,“ řekla. Tak nezbývá nic jiného než nahodit úsměv a vydrhnout to dvacet let rezavé topení. 

Klíčová slova: uklízečka, panelák, brigáda

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Proboha kdo tento týden dělá editora a šéfredaktora téhle slečně?? Čárky vám nic neříkají? "Panelák, místo kde bydlím v Brně..." Princezno, promiň, ale další článek o ničem... Renomé sis po tom propadáku s pornem fakt nevylepšila... Jestli to byl další pokus o fejeton nebo něco podobného, zase vedle