21.04.2014 19:58


Turnaj v šipkách na vlastní nervy

Autor: Krejsová Alice | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Přesnost, taktika a krapet štěstí - to jsou hlavní ingredience receptu na výhru v turnaji v šipkách. Včera se o tom opět přesvědčili štamgasti z libchavské Kavárny Pod Lípou, kteří se rozhodli blížící se Velikonoční pondělí oslavit netradičním způsobem - soubojem tělo na tělo, šipka na šipku.

S ubývajícími minutami zbývajícími do třetí hodiny odpolední narůstá množství adrenalinu v mém krevním oběhu. Ačkoliv nemířím na amatérský turnaj v šipkách, jehož hlavním cílem je hlavně zábava a odreagování, poprvé, třesou se mi ruce nervozitou. V okamžiku, kdy vstupuji do libchavské hospůdky nazvané Kavárna Pod Lípou, mého oblíbeného útočiště pro všední večery, ze mě část trémy opadá. Atmosféra je přátelská, všichni se tu navzájem znají a zdraví mě už ve dveřích. Jako jediná zástupkyně něžného pohlaví jsem většinovým mužským osazenstvem vždy vřele vítána. Dnes se zdá situace trochu jiná. V kategorii žen mám totiž pro letošní turnaj hned tři konkurentky.

Ani si neobjednávám žádný drink a mířím rovnou k organizátorovi turnaje, který průběžně vybírá od účastníku startovné ve výši padesáti korun. O půl čtvrté odpoledně už jsou přítomní všichni hráči. Turnaj může začít. 

„Vážení přátelé a kamarádi, tímto vás vítám na letošním Velikonočním turnaji v šipkách," snaží se Stanislav Knapovský, mající dnešní akci na svědomí, přehlušit směsici hlasů a zvuků. Postupně lomoz utichá a osazenstvo naslouchá pravidlům hry. „Hrajeme klasickou pětsetjedničku, double out. Do dvojic vás nejprve vylosuje počítač. Pak postupujete podle schématu pavouka," ujasňuje pro jistotu Knapovský. Všichni znalecky pokyvují hlavami na znamení pochopení. Po přečtení jmen ze startovní listiny můžou turnaj zahájit první dvě dvojice.

Hraje se na dvou terčích, aby měl turnaj svižnější průběh. Já přicházím na řadu až ve třetí vlně párů. Už notnou chvíli před vyvoláním mého jména žmoulám ve zpocených a třesoucích se dlaních tři šipky. Když poznávám svou první soupeřku, už tak nervózní nejsem. Svěřuje se mi totiž, že dnes hraje šipky vůbec poprvé. I přesto je pro mě silným soupeřem. Přeje jí štěstí začátečníka. V prvním kole zápasu si neustále střídáme první a druhé místo. Nakonec, s kapkou štěstí, zavírám double dvojkou. V druhém kole už mě pěkně válcuje. I když ani jedna nezavíráme, vyhrává má soupeřka při rozhozu na střed. V rozhodujícím třetím kole už si dávám mnohem více záležet. Snaž se, snaž se, zadrž dech, zamiř a pevnou rukou střílej, ponouká mě hlásek v hlavě. Poslouchám ho a vyhrávám. 

Na další zápas si musím chvíli počkat, dokud nedohrají ostatní sportovci". Do dvojice je mi přisouzen vítěz posledního turnaje. Jsem naprosto klidná, protože jsem smířená s jistou prohrou. Vysokému a statnému blondýnovi se ale dnes nedaří. V obou kolech po celou dobu vedu. Zřejmě kvůli opojnému nadšení z toho, jak mi to jde, nedávám pozor. Blondýn mě udolává na zavírání a vítězí dva nula. Za tak promarněnou šanci bych si nejradši nafackovala. Přátelé u stolu, kde sedím, mě ale konejší a gratulují k parádnímu výkonu. „Teď na tebe vyšel Standa, náš organizátor," sděluje mi novinku kamarád sedící naproti. Tak teď už jsem v turnaji skončila, říkám si s pomyšlením na Standův šipkařský um.

Štestěna si však, bohužel pro Standu, ve chvíli našeho duelu odskočila za někým jiným. Dává mi sice solidně zabrat, ale ve třetím kole ho porážím na středy. Neodpouštím si vítězný taneček na skladbu I Feel Good od Jamese Browna, která zní z herního automatu. K tomu mi dodává odvahu hlavně nenadálý přísun hráčského štěstí.

Nadšení se mě ale nedrží dlouho. Je přede mnou souboj o nejlepší ženu turnaje. Snažím si předem rychle obalit nervy všudypřítomným cigaretovým kouřem a jdu na věc. Petra Zahradníková hází šipky na terč naprosto bez systému a ledabyle, jak se jí zrovna zachce. Tím mě vyvádí z rovnováhy. Nemůžu prohlédnout její taktiku. Zdá se mi totiž, že žádnou nemá. Jsem celá nesvá a hru kazím čím dál tím víc. Neodpouštím si ani pár tref do asfaltu, černého místa kolem terče. Vůbec mi to nejde a začíná mě ovládat negativní myšlení. Bojuji jak s ním, tak s Petrou, ale na obou frontách prohrávám.

Tím pro mě celý turnaj končí. Z hospůdky ale neodcházím. Užívám si tu skvělou místní atmosféru naplněnou hovorem, smíchem a zvuky svištících šipek. Kolem deváté hodiny večer už se turnaj chýlí ke konci. Všichni napjatě sledují finálový zápas. Honza Vychytil a již zmiňovaný blondýn zaměřují všechnu svou pozornost jen na šipky a na terč. Dávají si na čas. Každý svůj hod dlouho připravují, promýšlejí a trefují se téměř na milimetr přesně. Je to lítý boj. Z vítězství se nakonec může radovat Vychytil, na kterém lze pozorovat značnou úlevu a radost. „Uf, tak se mi to konečně povedlo," konstatuje se zcela vážnou tváří vítěz. V minulých letech se mu moc nedařilo a letošní celkové vítězství je pro něj určitým zadostiučiněním.

Po vyhlášení výsledků se bez ceny, ale zato s vědomím krásně prožitého dne, vracím domů. Jsem plná euforie a nadšení. Už dnes totiž vím, že si další turnaj v šipkách nenechám ujít. 

Klíčová slova: Velikonoce, turnaj, šipky

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.