20.12.2011 17:15


Tour de punč

Autor: Dagmar Mašková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Je po páté večer, celé město svítí, trochu mrzne a já se osobně vydávám na průzkum brněnských vánočních trhů. Profesně řečeno na „tour de punč“. Jdu totiž ochutnávat punče.

Být žurnalistou má spoustu výhod. Kdo jiný může mít za úkol pít? Vydávám se ochutnávat punče a cestou v tramvaji přemýšlím, jestli by mi neprošla žádost o proplacení nákladů. Ale asi už bych chtěla moc.

Dagmar Mašková na

První zastávkou je Moravské náměstí. Už z dálky zde bliká ruské kolo a osvětlený řetízkáč, u vchodu řehtají poníci. Víc než vánoční trhy to tu připomíná zimní pouť. Procházím všechny stánky a hledám, kde zakotvím. Olomoucké punče hlásá nápis na jednom z posledních stánků. To bude ono. Sympatický muž ve středních letech s mírně červeným nosem se hned ptá, co si dám. Nabídka je veliká. Punč s mandarinkami, višněmi, rumem, griotkou, amaretem, termo kelímek a cukru a ovoce podle chuti. Hned tady se mi líbí. Vybírám punč s amaretem a moc mi chutná. Krásně voní a dá se hned pít. Moje pozitivní závěry potvrzují i u stolečku stojící mladíci. „Tady je punč super, ne žádný naředěný vodou jako na Svoboďáku. A dá se hned pít,“ říká Jiří Novotný.

Zahřátá prvním dobrým kelímkem se vydávám na náměstí Svobody. Zde je atmosféra o poznání vánočnější, o poznání víc je tu ale taky lidí. Uspěchaných lidí. Prodírám se pomalu kolem podia a Morového sloupu a zastavuji se u stánku s nápisem Vánoční bar. Názvy jako  „brněnské bombec“ nebo „betelné francózák“ zní opravdu zajímavě. Mým favoritem se stal punč „dámská jízda“. Dostávám obyčejný plastový kelímek, hned se mi z něj trochu vylije. Na nové boty. Punč voní hezky, je ale úplně vřelý. Než mi zchládne, jdu zjišťovat názory ostatních. „My jsme tu jen na mezizastávce, tady punč není nic moc. Míříme na Zelňák, tam je úplně nejlepší,“ říkají manželé Pokorní. Vracím se ke svému punči a zjišťuji, že zase vychladl až moc a za nápaditým názvem se skrýval nenápaditý granulovaný čaj s rumem. Zklamaně odcházím, vstříc punči na Zelném trhu, o kterém všichni tak bájí.

Když ale vidím frontu a dav lidí před stánkem, přehodnocuji názor. Je mi zima do nohou, chci se zahřát hned a ne tu strávit celý večer. Jdu tedy od Vánočního baru kousek dál ke stánku U Mozarta před divadlem Reduta. Cedulky zde slibují svařák „silné jak sviňa“. To bude báječné zakončení večera. Kolem je poklid, jen líbající se pár a skupinka několika mladých. Punč dostávám naštěstí do kvalitního termo kelímku a hned ochutnávám. Kořením opravdu nešetřili, jestli má přebýt nekvalitní víno se raději neptám. Punč není špatný a zahřeje, to byl účel. Hledím směrem k bájnému Vánočnímu baru, fronta se nemenší, spíš naopak. Misi tedy zakončím nejlepším hodnocením pro olomoucky punč z Moravského náměstí a jako správná členka akademické půdy přidávám závěrem i další výzkumnou otázku.

Je opravdu punč z Vánočního baru na Zelném trhu ten nejlepší?

Klíčová slova: brněnské vánoce, punče, průzkum, reportáž

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.