10.03.2012 17:00


Toto nemůže být jednoduchý, jak toto zní

Autor: Zuzana Holubová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Pašování zvířátek, vibrátor dělaný na míru, automatické překladače. Nejen na zmíněná témata baví borci z uskupení NaMikrofon v úterý večer v klubu Metro publikum. Sami uvádí několik důvodů, proč má člověk přijít na jejich stand-up comedy show – když je člověk smutný, chce povýšit své každodenní trávení večerů na vyšší úroveň, potřebuje ukázat své přítelkyni, že se umí dobře bavit nebo chce zjistit, jestli ten, s kým chodí, není náhodou úplný blb. A nedá se říct, že o jejich vystoupení není zájem. Pět minut před začátkem show jsou všechna místa obsazená.

  Smích prý léčí a oni uzdravují. Stand-up komici si v klubu Metro neberou servítky a publiku předkládají neotřele a vtipně své názory  Lukáš Hemala přišel na pódium se záhadným pytlíkem Foto: Zuzana Holubová na obyčejná i neobyčejná témata.

„Dnes budu mluvit o tom, že mám rád zvířata. Budu mluvit o pašování zvířat. Ona je to dneska už docela běžná věc, ale není běžné, jakým způsobem se zvířata pašují,“ povídá na mikrofon první z borců Jan Grolich. Podle něj kreativita pašeráků nezná mezí. Vypráví o Američance, která si udělala umělé těhotenské břicho, do kterého si narvala opičku makaka. Prý jí to mohlo projít, kdyby se vymluvila na to, že to čeká s Afroameričanem.

„Neprošlo to ani Švédce, která se pokusila propašovat ve své podprsence sedmdesát pět hadů. Tomu já už říkám hardcore hadí žena. Samozřejmě ji na letišti chytli, protože se prý nápadně drbala v hrudní oblasti,“ pokračuje Grolich, zatímco diváci se pod představou drbající se ženské s podprsenkou velikosti XXXXXL svíjí smíchy. Příběhem o chlápkovi – odborníkovi na plazy, který svázal sedm želv izolačkou, aby mu prý neutekly, odrovnává zbytek publika.

Další, kdo se postaví před diváky, je Lukáš Hemala se svým pytlíkem. „Já jsem zjistil, že když někdo přijde na pódium s něčím, tak to vždycky vzbudí nějaké očekávání. No a já si myslím, že ten pytlík splnil svůj účel. Ti, kdo mě znají trošku dýl, asi tuší, že tenhle můj výstup bude takový lehce lascivní až perverzní. No, máte pravdu,“ uvádí své vystoupení Hemala.

V ruce dál žmoulá igelitový pytlík, ve kterém se skrývá publiku zatím neznámá pomůcka. „Já bych totiž chtěl mluvit o tom, jak jsem objevil díru. Já jsem z toho měl strašnou radost, protože se to nestává každý den. A já vám řeknu, jak se to stalo,“ napíná publikum a stále se tváří velmi záhadně. Když dodá, že se jedná o díru na trhu s erotickými pomůckami, zvědavost diváků ještě mírně stoupne.

„To jsem tak jednou stál u obchodu se sušeným ovocem. Byly tam ty scvrklý švestičky, žaludy, kaštany. No a mě jako blesk z čistého nebe napadlo, proč se nevyrábí vibrátor v ochablém stavu? Jakože byste si ho musela zasloužit, rozumíte?“ obrací se Hemala na přítomné divačky, které pod představou ochablého vibrátoru nejen mírně zčervenají, ale především vybuchnou smíchy.

Hned nato dodává, že si teď možná některé dámy říkají, proč by si takový vibrátor kupovaly, když je to v podstatě nošení dříví do lesa. „Vždyť se v současnosti tolik volá po přirozenosti a přirozeném životním stylu. Tak co by hergot mělo být přirozenější než replika pánského přirození?“ seznamuje diváky se svým nápadem, který dále okoření návrhem na výrobu vibrátorů na míru. Zmiňuje typ vibrátoru zvaný Medard – prý i s tou pověstnou kapkou, dále typ Maxim, který je údajně možné použít i v sebeobraně. Největší vlnu smíchu ovšem vyvolává typ Dušan – romantický typ vibrátoru, který umí hrát na kytaru, vařit a po milování hladí svou majitelku něžně po tváři. Každá z přítomných žen by si zkrátka přišla na své. Se svým prototypem něžného vibrátoru, který se ukrývá v tajemném pytlíku, se ovšem Lukáš Hemala odmítá pochlubit.Zbyněk Vičar kromě historky s hostem v restauraci pobavil publikum také svou vlastní death metalovou písní  Foto: Zuzana Holubová

Na pódium přichází Václav Dvořák, který večerem provází a uvádí jednotlivé vystupující. Upravuje mikrofon pro dalšího z borců a upozorňuje návštěvníky na možnost objednat si něco dobrého u baru. „No když jsme u těch číšníků, tak vám o nich něco řekne Zbyněk Vičar!“ uvádí dalšího vystupujícího, který se důležitě postaví před mikrofon a spustí o nízkých honorářích, které dostává za svá vystoupení.

„Já si třeba občas přivydělávám jako číšník. A tady kolegové za barem mi potvrdí, že neexistuje větší vopruz, než když vám přijde nějakej divnej zákazník, kterej vám to dá takzvaně sežrat, pořád vás buzeruje nebo něco takovýho,“ obrací se na barmany, kteří souhlasně přikyvují.

Publikum přitom napjatě čeká, s jakou historkou Vičar přijde. Divný zákazník v restauraci zní nadějně. „To vám tak jednou přišel takovej divnej týpek v kvádru a on tak zvláštně mluvil. Já nejsem herec, tak to nedokážu úplně napodobit,“ zažvatlá do mikrofonu rozmazleným „přihřátým“ hlasem, ze kterého člověku cukají koutky kdykoli ho slyší někde na veřejnosti.

Divný host si objedná minerálku. Nato se Vičar zeptá, zda chce host vodu s bublinkami nebo bez. „Voda bez bublinek je okázalý módní výstřelek. Konzervativní je voda s bublinkami,“ imituje Vičar hosta s nezaměnitelným rozmazleným hlasem. Diváci okamžitě propukají v smích.

Vičar pokračuje, zda si host nedá nějaký předkrm, například salát. „Salát je levicové anti-jídlo. Pravicový je čokoládový krém,“ dodává. Když přijde řeč na kuřecí řízek, diváci už tuší, co bude následovat. „No a pak jsem mu teda donesl účet. On vytáhl tu pětitisícovku, takovou škaredou a špinavou, ten Masaryk na ní byl úplně takovej smutnej. Tak jsem ho požádal, jestli by neměl nějakou hezčí,“ pokračuje v historce Vičar. Host na to odvětí, že dodnes nepřišel na způsob, jak odlišit čisté peníze od špinavých, a odjíždí v „audině osmičce“.


Po přestávce přichází Pavel Tomeš s poněkud ostřejším tématem. „Vy, co mě znáte, asi víte, že toho mám hodně načteno a že si často sednu k internetu a googlím. To jsem tak jednou zadal do vyhledávače slovo sex. Já jsem teda spíš člověk, který se v sexu nebojí neexperimentovat, ale tentokrát jsem udělal výjimku a připsal Jiří Harnach představil divákům několik svých veselých písní. Foto: Zuzana Holubovájsem k tomu sexu ještě slovo experiment,“ začíná s pikantním tématem, které vzápětí rozesmálo celý klub.

Šlo o experimentální překlad automatického překladače Eurotron, konkrétně překlad definice sexu. Sám Tomeš poukázal na to, že i když to nemají automatické překladače s češtinou jednoduché, přesto si jich váží, protože dokážou ukázat člověku jiný pohled na věc – v tomto případě na věc, o které si každý dospělý člověk myslí, že ji dobře zná.

„Vy si možná myslíte, že víte, co ten sex vlastně je. Ale automatický překladač Eurotron definuje sex takto: Touha mít sex je jeden základní jízda lidského chování. Předtím, než máš sex s další osoba, nejprve – a to je nutné – ty musíš se najít partnera. Oddané sexu zahrnovat noční bar, dvouhra, osobní chtíč inzeráty, datové služby a bordely mezi mnoha jinými,“ předčítá z papíru za mohutného smíchu diváků.

Spousta z nich si nejspíš vzpomněla na vlastní zkušenosti s automatickými překladači. Následuje dlouhý výčet nejrůznějších sexuálních poloh, o kterých nejspíš nikdo nikdy neslyšel. „Zastrašit osla nahoru. Rozšířil orel. Přesvědčovat mužníka. Zahrabaný v rukávníku. Jízda knírku. Suchý šoustat. Na vašich zádech je Jack. Kněz neboli duchovní na cestách,“ pokračuje ve výčtu poloh, přičemž každá je doprovázena řehotem publika.

Definici polohy vídeňská ústřice si nicméně nemůže nechat pro sebe. „Přijímací partner prochází přes nohy za hlavou nebo přinejmenším dá jejich nohy do jejich uší. Pronikavý partner pak drží přijímacího partnera pevně okolo každého nártu, s plnou rukou pak leží na přijímacím partnerovi plně dlouhý. Přijímací partner má kříž na jejich kotníky, žaludku, kolenech a často až k ramenům. Pronikavý partner kříží kotníky plnou silou vahou. Pozor, toto nemůže být jednoduchý, jak toto zní,“ odrovnává vídeňskou ústřicí kompletně všechny hosty.

Samochvála prý smrdí. Rozhodně ale ne každému. Alespoň Jiří Harnach se nebojí pochválit. Po svém příchodu na pódium nejenže mluví o tom, jak o sobě rád mluví, ale navíc seznámí diváky s „objektivní“ recenzí, kterou napsal na své vlastní dílo. „Tvorba Jiřího Harnacha se vyznačuje pestrostí, syrovostí hraničící až s brutalismem. Přesto v sobě nese hloubku a něhu prožitku se špetkou čehosi dráždivého, co se nedá charakterizovat jinak než jako sex-appeal. Bravurním kladením promyšleně nenaaranžovaných, jakoby nahodile pohazovaných veršů, připomíná Jiří Harnach mnohé velikány moderní poezie,“ předčítá publiku s důležitým výrazem ve tváři, jako by každé slovo myslel smrtelně vážně.

Následuje dlouhý výčet českých i světových básníků, ke kterým se sám přirovnává – od Skácela až po raného Shakespeara. Vzápětí upozorňuje na to, že se v jeho textech skrývá pouze polovina vlastního génia. Druhou polovinu tvoří hudba, která prostě a jednoduše hraje. Loučí se s diváky otázkou, kam je zavede jeho tvorba příště – zda to už bude  nirvána, nebo jen sedmé nebe?

Po závěrečné písni Jiřího Harnacha následovala děkovačka všech účinkujících  Foto: Zuzana Holubová

Pomyslným vrcholem show snad může být vystoupení Radka Petráše, který se hned v úvodu prezentuje jako člověk, který rád mluví. Člověk, který si užívá každé slovo.

Mluvení na jakékoli téma „je pro mě naprostým vrcholem blaha, naprostým orgasmickým zážitkem, který stimuluje můj hypotalamus, a vyplavování serotoninů, dopaminů a endorfinů mě posunuje až na samý kraj nirvány,“ téměř divadelně přednáší s divokou gestikulací. Diváci v tu chvíli nepochybují, že před nimi stojí ten správný člověk na závěr celého večera.

Svěří se divákům, že ho fascinuje evoluce naší řeči. Třeba takové otázky jsou důležité prvky jazyka, bez kterých by konverzace ani nebyla možná. Až na takzvané zbytečné neboli debilní otázky. „Třeba takovým typickým příkladem může být žena, která přijde domů a už od dveří vidí, že není vynesený koš na odpadky. Ale to jí nezabrání zeptat se manžela: Tys nevynesl odpadky? Jak na takovou otázku můžete odpovědět? Zkuste to třeba takto: Ne, nevynesl. To, co teď vidíš, není halucinace, je to krutá realita a já tě s ní teď rád seznámím. Pojď,“ udělá škleb, který báječně dokreslí stupiditu manželovy odpovědi.

Poslání, které přinesl Radek Petráš divákům, bylo prosté. „Debilní otázky jsou úplně všude. Tak na ně zkuste  někdy zareagovat trošku jinak, netradičně. Uvidíte, že se báječně pobavíte. Já se například těším na svou příští cestu vlakem. Až budu sedět sám v kupéčku a někdo si ke mně přistoupí a zeptá se, jestli je tady volno, a automaticky si začne sedat, tak já budu schovaný u okýnka a udělám neee, není tady volno,“ zaskřehotá a nahrbený, s tajemným hlasem a výrazem šílence dodává: „Jsem totiž Sněhurka a čekám tady na svých sedm trpaslíků. A ty jako jeden z nich nevypadáš.“

Klíčová slova: NaMikrofon, Jan Grolich, Jiří Harnach, Lukáš Hemala, Pavel Tomeš, Zbyněk Vičar, Radek Petráš, Václav Dvořák, Metro Music Club

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.