13.05.2013 16:05


Teror i pro Xenu aneb jak jsem zkusila TRX

Autor: Jana Štukhejlová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Pro moderní dívku není nic horšího než slevové servery. Slevám nejde odolat a člověk si často koupí i to, co nechce. Já si například zakoupila dvě lekce závěsného cvičení TRX, kterým se běžně mučí americká armáda. Otázkou je, proč se tím týrají i české ženy.

Před samotným cvičením jsem se neodvažovala číst si, co TRX vlastně je a co mě po něm bude všechno bolet. Doprovod mi dělá kamarádka Adéla, která už na jedné lekci byla a neustále mi zlomyslně opakuje, že nemohla další čtyři dny chodit. Tím mě strašit nemusí, to se mi stává i po akčnějším dobíhání šaliny. Večer před cvičením propadám skutečné panice a zkouším i simulovat nemoc. Pak je mi ale líto peněz za ten zpropadený voucher, který jsem beztak nechtěla, a raději přemítám o svých dosavadních sportovních zkušenostech. Jsem držitelkou diplomu ze školky za plavání pod vodou pozadu, ale to mi teď asi nepomůže. Roky jsem závodně běhala orientační běh. To už je lepší, něco z bývalé kondičky přeci ještě v těch povolených svalech být musí. Jako poslední dlouhodobější aktivitu si vybavuji několik lekcí tance u tyče v loňském roce. Vytáhnout vlastní váhu na vertikální tyč mi dávalo zabrat a TRX by mělo fungovat na podobném principu.

Zkratka TRX znamená Total-Body Resistance Exercise, tedy cvičení pro zatížení celého těla. Aktivita je také často nazývána závěsný trénink. Ke cvičení jsou totiž nezbytně nutné dva pevné popruhy nastavitelné délky s madly pro ruce a nohy. Popruhy jsou zavěšeny na hrazdě u stropu a cvičící stojí nebo leží na zemi, přičemž má v popruzích vždy alespoň jednu končetinu.

Pověste ji, ať se houpá

V pondělí před osmou hodinou ráno vcházím do budovy brněnského fitness centra, kde se má konat moje první lekce TRX. V malé šatně se převlékají dvě ženy a já chtě nechtě vyslechnu jejich rozhovor. S potěšením zjišťuji, že jedna z nich jde na TRX také poprvé. Adéla dobíhá do šatny krátce před začátkem lekce, a když se převlékne, poprvé vcházím do sálu.

Na první pohled tu je jedna velká šibenice. Ona je to tedy hrazda se zavěšenými TRX popruhy, ale stejně je ten výjev strašidelný. Za námi vchází lektorka Jana. Jsem ráda, že má tričko normální délky, protože je mi úplně jasné, že pod ním má nechutně vyrýsované břišní svaly. „Kdo je tu dnes poprvé?,“ zeptá se a já se slečnou z šatny zvedáme ruce. Celkem je nás na lekci pět.

Jana vysvětluje jak si nastavit délku popruhů a na jaký typ cvičení se hodí mít popruhy v délce do půlky stehen a kdy naopak povolit do půlky lýtek. Zatím ta dobrá duše působí sympaticky, ale o chvíli později už zvyšuje hlas, bere do ruky stopky a začíná nás komandovat. Není žádná rozcvička, jdeme rovnou na věc. Čekají nás čtyři sety jakýchsi dřepů, zatímco se držíme popruhů. První dva sety zvládám bez větších problémů a jsem na sebe hrdá. Při třetím mám trochu problém a během čtvrtého už švindluji. Jana celou dobu přechází se stopkami před námi a štěká povely. Iluze americké armády je dokonalá, jen ty výkony zatím nic moc.

Jé, teď se mi to nepovedlo

Při druhé sérii cviků máme držet rovnováhu. Ze začátku se snažím, pak to ale opět trochu flákám. Zřejmě nejsem jediná a Jana nám chce předvést, jak to má vypadat. „Kdybyste se teď pustily popruhů,“ říká Jana, zatímco je ve dřepu, „musíte se udržet. Váhu mají nést stehna. Vidíte?“ Pustí se popruhů, zapotácí se a skoro spadne. „Tak takhle to vypadat nemá. Teď se mi to zrovna nepovedlo,“ usmívá se a už mi zase připadá jako člověk. Usmívá se i Adéla, která jinak dost očividně funí. Jsem spokojená.

Následují další a další série cviků, které zvládám se střídavými úspěchy. Pak ale přijde řada na posilování břicha. Tady končím. Nohy si možná něco pamatují z běhání, ruce od tyče, ale moje břicho na posilování nikdy nebylo stavěno. Vůbec netuším, jak mám cvik provést a hlavně jak v dané pozici vydržet. Situaci vyhodnocuji tak, že bude nejlepší využít dobu tohoto cvičení k odpočinku, a tak jakýsi pohyb předstírám jen tehdy, když jde okolo mě Jana se stopkami. Zatímco mi kape pot do očí, přemýšlím nad těmi svalnatými americkými vojáky a vzpomínám na Xenu, princeznu bojovnici, která byla v dětství mým vzorem. Nezklamu tě, Xeno.

Jana hlásí, že teď budeme posilovat hlavně nohy. Máme chvilku na napití se a Adéla vypadá strašně ztrápeně. „To se jako doteď nohy neposilovaly?“ kňourá a já na to mám podobný názor. Jdeme zase cvičit, tentokrát zvláštním způsobem smotáváme popruhy do sebe a pak si do nich zachytáváme nohy. Vojáci mě ale očividně nějak vykolejili a přestává se mi dařit. Jana už se na to asi nemůže dívat a začíná mě opravovat. „Neprohýbejte bedra,“ křičí. Já myslím, že neprohýbám a stejně už je u mě a drží mě za boky. Taky prý totiž dělám něco špatně s pánví. Závistivě sleduji slečnu vedle, která je tu taky poprvé, ale očividně je rozený talent. Chvíli se s Janou ještě společně trápíme a pak konečně tahle série cviků končí.

Na řadě jsou ruce a já exceluji. Jana mě opraví jen jednou, já ihned pochopím a setkám se dokonce s uznalým pokývnutím. Asi by mě to ale nemělo těšit, kdoví, co si o mě myslí. Nechápu, jestli za to může posilování u tyče, ale s cviky na ruce vážně nemám nejmenší potíže a dokonce zvládnu pozorovat okolí. Všechny se hrozně potíme, talentovanou slečnu teď Jana opravuje častěji a Adéla podvádí. Všechno při starém, jen si očividně prohazujeme role.

Tvarohový nohy

Cviky na ruce byly poslední, teď už nás čeká jen závěrečné protahování. Už žádné TRX, hezky postaru ležíme na podložkách a cvičíme jak při školním tělocviku. Jana odepíná popruhy a zavěšuje je na věšák v rohu místnosti. Už to tu nevypadá jako velká šibenice a já, i když jsem zpocená jak myš, jsem vlastně velmi spokojená. Říkám to Adéle. „Já na to šla dneska jemně. Poprvé jsem byla strašně akční a dost jsem to odskákala,“ odpovídá a já přemýšlím, jak moc jsem byla akční já. Snad tolik ne.

Když se po chvíli probojujeme ven z malé šatny, moje nohy mi tak úplně neslouží. Ne, že by mě bolely, spíš je vůbec necítím. „Tomu říkám tvarohový nohy. Jak říkám, další čtyři dny..,“ prorokuje Adéla a já už se moc těším na pátek.

Taky se ale těším na další TRX. Závěsné cvičení je náročné, zároveň ale v mnoha případech umožňuje nastavit si zátěž podle toho, jak daleko nebo blízko od kolmice úchytu člověk stojí. Čím blíž, tím je cvičení těžší. Rozhodně ale jde o zajímavý způsob pohybu a byla by škoda si ho nezopakovat. Možná se raději podívám, jestli by se zase nenašla nějaká slevička.

Klíčová slova: TRX, cvičení, reportáž

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.