17.03.2013 19:03


Strach je ve vzpírání největší nepřítel, říká Tomáš Kejík

Autor: Adéla Jurková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Posilovna, 170kilové váhy, nadhoz, trh, bench press. Pojmy, které jsou pro současného mistra republiky ve vzpírání v kategorii do 94 kilogramů Tomáše Kejíka na denním pořádku. Třiadvacetiletý vzpěrač svůj titul získal, když v nadhozu zvednul 170 kilogramů a trhem unesl 140 kilogramů.

Tomáš Kejík zvedá nad hlavu váhy, které by většina ani nezvedla ze země. Ve své kategorii je nejlepší v republice a minulý rok se poprvé zúčastnil i Mistrovství Evropy v Izraeli.

Jak dlouho se vzpírání věnujete?

Od třinácti, tedy asi deset let. Nicméně už předtím jsem měl ke sportu blízko a hrál jsem fotbal. Od vzpírání jsem měl přestávky, ve kterých jsem zkoušel oštěp a sprint. Vždy pro mě však zůstalo sportem číslo jedna a tak jsem se k němu pokaždé vrátil.

Vzpírání by se tedy dalo považovat za Vaši srdeční záležitost?

Za srdeční bych jej úplně nepovažoval, občas ho mám plné zuby. S trochou nadsázky by se dalo říci, že nedokážu být se vzpíráním, ale ani bez něj.

Kolik času strávíte na tréninku?

Nejvíc času mi zabere, když jsem na soustředění. To znamená dvoufázový trénink s celkovým časem okolo pěti hodin. Doma je to méně, většinou jedna fáze po dvou a půl hodinách. Mé tréninky nejsou jen o vzpírání, zařazuji i klasickou posilovnu a kardio, tedy běhání na pásu, stepper nebo orbitrek. A samozřejmě podstatný je nejen fyzický, ale i psychický trénink. Ten mnoho závodníků podceňuje. Pro mě má psychická příprava podobu relaxace a poslouchání motivační hudby.

Musíte se nějak speciálně stravovat? Jakou podobu má váš jídelníček? Tomáš Kejík trénuje s úsměvem. Foto: archiv Tomáš Kejíka

Samozřejmě plnohodnotná strava je nejdůležitější. Závodníci se musí udržovat ve své váhové kategorii, nebo váhu upravovat, takže nad ní přemýšlím hodně. Bez kvalitní stravy není možné dosáhnout dobrých výsledků, a pokud ano, tak jen velmi krátkodobě. Navíc mám vystudovanou Regeneraci a výživu ve sportu na brněnské sportovní fakultě, takže do toho vidím i po té odbornější stránce. Snídám ovesné vločky s ovocem, další jídlo je tvaroh s vločkami, následuje oběd, tedy kuřecí maso s bramborami a zeleninou, potom opět tvaroh. Na večeři kuřecí maso s rýží a na druhou večeři znovu tvaroh s ovocem. Kromě toho ještě doplňuju živiny různými proteiny, předtréninkovými a potréninkovými nápoji, glutaminy nebo aminokyselinami. Podstatnou složkou mé stravy jsou tedy bílkoviny a sacharidy.

Jaké nejhorší zranění spojené se sportem jste utrpěl?

Já osobně jsem si natrhl biceps na ruce, ale to není tak hrozné, rychle se to hojí. Pouze to člověka na čas vyřadí z tréninku. Spíše jsou u vzpírání chronická zranění jako bolest v kloubech. Jinak naživo jsem viděl, jak praskl loket. To byl dost nepříjemný pohled.

Nemáte strach z váhy, která na Vás může spadnout?

Strach je ve vzpírání největší nepřítel. Je to hlavně v hlavě, nesmíte si to připouštět. Když se člověk bojí, nemá cenu vzpírat. Právě proto je důležitá psychická příprava. Občas se to nezvládne a zranění jsou celkově těžká, protože pokud se již pohybujete na těch vyšších vahách, může na vás spadnout 150 kilo i více. Z takové tíhy se vám neudělá jen modřina. Mně nejvíc spadlo na hlavu 134 kilogramů, od té doby mám občas v hlavě blok a když přijde, tak trénink přeruším a pokouším se relaxovat.

Pracujete i s mládeží, všímáte si nějakého posunu? Přibývá, nebo naopak ubývá mladých talentů?

Obecně by se dalo říci, že mladých sportovců ubývá. Je to dáno situací ve společnosti, kdy stát krátí dotace pro sport. Mohou za to i samotné děti, které raději sedí u počítače, než aby si oblékly tepláky a šly na sobě pracovat. Pokud se ale zájem objeví, snažím se jim něco ze svého know-how předat. Vzpírání je silně individuální sport a je na místě, aby každý našel styl, který  mu vyhovuje. Proto se stává, že mé rady u mladých nenajdou uplatnění.

Kdy je podle Vás vhodné se vzpíráním začít, pokud chce člověk dosáhnout na nejvyšší příčky?

To se nedá jednoduše určit. Nejdůležitější je mít dobré geny a dřít. V Číně se začíná ve čtyřech letech, u nás je případ Baraniaka, který začal cvičit ve 22 letech a nadhodil absolutní rekord v Československu a dnešní České republice. Je to něco přes 240 kilo.

A naopak, kdy považujete závodníky za příliš staré?

Opět, to se nedá obecně říci, existují i starší závodníci a já je obdivuji. Akorát u nich jsou problémovější zranění, jelikož tělo se s postupujícím věkem hůře regeneruje a například zlomeniny jsou na delší  hojení, než u vzpěračů v mém věku.

Zažil jste chvíle, kdy jste chtěl se vzpíráním skončit?

Přemýšlím nad tím pokaždé, když se mi nedaří, ale skončil jsem už víckrát a vždycky se vrátil. Co bude dál ještě opravdu nevím.

Jak na Vaše úspěchy reaguje okolí?

Už jsem zažil i závist od lidí, co tomu nerozumí, nebo sami nemají výsledky. V takových případech je nutné se obrnit a nebrat si to moc k srdci. Ti nejbližší mě podporují a pomáhají, bez nich by to nešlo.

Čeho byste chtěl ve vzpírání dosáhnout?

Situace v českém vzpírání je poněkud specifická a není jednoduché se mezi elitu, která sídlí v Praze, dostat. Pro mě jako vzpěrače z boskovického klubu je proto složitě se například na mistrovství světa nominovat, jelikož do pražského klubu nepatřím. Momentálně chci porazit jednoho profesionálního reprezentanta a ukázat, že jsem lepší, ačkoliv k reprezentaci přímo nepatřím.

 


 

Tomáš Kejík

-          Narozen 6. října 1989 v Boskovicích u Brna

-          Vystudovaný bakalář v oboru Regenerace a výživa ve sportu brněnské Fakulty sportovních studií

-          Vzpírání se věnuje 10 let

-          V současnosti trénuje pod hlavičkou boskovických vzpěračů

-      Mistr republiky ve  vzpírání ve váhové kategorii do 94 kilogramů s osobním rekordem v nadhozu 170 kilogramů a v trhu se 140 kilogramy

-          6. místo na Mistrovství Evropy v Izraeli

Klíčová slova: Kejík, vzpírání, Boskovice, Mistrovství Evropy

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.