10.11.2013 00:57


Spropitné není samozřejmost, ale odměna

Autor: Tomáš Lupínek | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Některé mechanismy pro vyjádření spokojenosti se službou zakořenily ve společnosti natolik, že ztratily svůj význam. A tak se stalo běžným, že dáváme spropitné i příšerně znuděnému hostinskému nebo že školáci nosí květiny učitelce, která je ani nevzala na výlet.

Spropitné či věcný dar by měl být vyjádřením poděkování a zároveň motivací pro člověka, který dělá v rámci svého zaměstnání více, než co má v jeho popisu. Může to být příjemné vystupování, rychlá obsluha nebo třeba důsledná péče o pacienta. Odměňování se ale v některých případech stalo takovou samozřejmostí, že ztratilo svůj smysl, neboť jej používáme i ve chvílích, kdy služba nestála za nic.

Ten pocit zná asi každý. Po večeru stráveném v restauračním zařízení dojde na placení. Obsluha byla pomalá a nepříjemná, pivo teplé, jídlo studené. Ačkoliv během večera celý stůl nadával, najednou všichni zaokrouhlují naúčtované částky. Nahoru. Ten, kdo dýško nedá, je mezi ostatními za blbce a musí se připravit na číšníkovo ostentativní přehrabování se v drobných. V horším případě je zákazník společně s nepříjemným pohledem číšníka vybaven na cestu hrstí vrácených mincí. Spropitné by mělo být odměnou pro obsluhu, která odvedla nadstandardní výkon, ne paušálním příplatkem, jak je tomu v některých zemích. Za otrávené roznášení ulepených půllitrů se personál musí spokojit se mzdou od zaměstnavatele. Pokud chce více, měl by se o to zasloužit.

Velkou debatu a zároveň skvělou reklamní kampaň zařídil majitel jednoho brněnského baru, který na webové stránky podniku zveřejnil své zamyšlení nad tím, proč zákazníci dávají tak malé spropitné. Jeho argument, že pokud jeho podnik poskytuje o třídu vyšší úroveň služeb, měl by i zákazník „dýško“ zvýšit, nemůže obstát. Vyšší kvalita služeb je jeho konkurenční výhoda a reklama, za kterou je odměněn právě tím, že do jeho podniku lidé chodí a jsou ochotni platit za nápoje značně vyšší cenu. Chtít po zákazníkovi, aby proto navýšil spropitné, je nesmysl. 

Celá věc je spojenýá s dalším paradoxem. Proč je odměna za kvalitní službu v některých odvětvích samozřejmá a v jiných ne? Proč dáváme peníze číšníkovi, a ne prodavačce v lahůdkách? Zkoušel někdo tleskat řidiči šaliny za to, že jej bezpečně dopravil z České na Úvoz? A proč je to normální v letadle?

Květinový den

Samostatnou kapitolou je tradiční červnové nošení květin pro třídní učitelku při předávání vysvědčení. Nejen, že se tento akt již dávno stal samozřejmostí, a ne poděkováním za něco výjimečného, náhlý příval květin přidělává navíc kantorkám zbytečné starosti. Musí jet do práce autem, aby mohly barevné pugéty dopravit domů, kde dost možná čeká manžel astmatik. A výsledek? Rodiče školáků utratí hodinový plat za pozlátko, které do týdne zvadne, a učitelka stejně nemá přehled, kdo jí kterou květinu daroval.

Ještě horší je situace u doktorů. Nejen, že dostávají dary po celý rok, ale většinou se jedná o alkohol. Kdyby lékaři poctivě konzumovali všechny dary, které obdrží, skončila by většina z nich na protialkoholní léčebně nebo listině čekatelů na transplantaci jater. Největší radost z darů od pacientů tak mají jejich náctileté ratolesti s kamarády, kteří díky tomu nemusí poznávat opojné stavy pomocí tuzemáků a levných vodek.

Švestičky ze zahrádky

Nastávají také situace, kdy jsou lidé odměňováni dříve, než cokoliv udělají. Pak je na místě ptát se, zda se stále jedná o dar, nebo o „všimné“ či dokonce úplatek. Bonboniéry pro zdravotní sestry, které dávají rodinní příslušníci hospitalizovaných, jsou vrcholem nevkusu. Představují si darující, že se budou zaměstnanci točit kolem jejich blízkého na úkor ostatních? Pokud ne, patrně mají pocit, že se pracovníci nemocnice škrábou celý den za uchem a nic nedělají. Kdyby to byla pravda, museli by se „Hujeři“ asi více plácnout přes kapsu, aby dosáhli změny. Bonboniéra nebo víno je tak pouze směšné podlézání.

Pokud máme zájem o zlepšení poskytovaných služeb v naší zemi, musíme dát jednoznačně najevo, co za dobrou službu považujeme. Není třeba sepisovat desatera a manifesty. Stačí, když budeme projevovat vděk adekvátní kvalitě služby, která nám byla poskytnuta, a oprostíme se od dávání darů na základě toho, že „se to tak dělá“.

Klíčová slova: dary, dýško, fejeton, služby,

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.