20.04.2014 11:52


Sifu Lukáš Novák: Černý pás v kung-fu je pouze začátek

Autor: Rymel Patrik | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Lukáš Novák se zabývá bojovým uměním patnáct let. Za tu dobu dosáhl na mistrovský stupeň a získal černý pás. Od roku 2005 v oddíle DRAGON CLAW Baška trénuje žáky. V rozhovoru popisuje, že kung-fu není pouze cvičení. Slouží také k osobnostnímu rozvoji a má vlastní filozofii, ze které si podle Nováka každý vybere něco pro svůj život. 

Audio

    Lukáš Novák hovoří o technických stupních v kung-fu.
         
    Autor: Patrik Rymel

Kdy jste se začal zabývat kung-fu?

Začalo to spíše náhodou. Když jsem v roce 1999 chodil do šesté třídy základní školy v Janovicích, tak tam mistr ze Skalice Tomáš Zapletal otevíral zkušebně přípravný kurz. Přihlásil jsem se a začal cvičit. V Janovicích ovšem zájem rychle opadl, takže se kurz během tří měsíců zavřel. Já jsem jako jediný přešel do přípravky ve Frýdku-Místku, kterou jsem dokončil. Poté jsem pokračoval dále. V září to bude patnáct let, co se kung-fu zabývám.

Za těch patnáct let jste dosáhl na černý pás, tedy mistrovský stupeň. Co to znamená?

Černý pás sám o sobě je technický stupeň, který deklaruje, že člověk umí ty základní techniky, které umět má. Splňuje předpoklady po fyzické stránce a nedělá mu problém soustředění se a ovládání vlastního těla. Jde o to, naučit se s energií pracovat tak, abychom jinému člověku nepřiměřeně neublížili. Součástí výcviku je také teorie. Musíme znát výklad určitých paragrafů z trestního zákona, jako jsou nutná obrana a krajní nouze.

Jsou i nějaké vyšší stupně, než je černý pás?

Samozřejmě, černý pás je jen začátek. Když to vezmu od začátku, tak máme šest stupňů žákovských. Alespoň u nás, protože se držíme původních pravidel našeho stylu. Po žákovských stupních jsou stupně mistrovské, které začínají černým pásem. Černých pásů je pět a odlišují se od sebe proužky. Potom jsou dva červenočerné a dva červenobílé. Ten nejvyšší červený pás, desátý Toan, by měl mít pouze zakladatel stylu, který stále žije. Ovšem když mistři pod ním přibývali, chtěli mít také červené pásy. V Německu proto vymysleli ještě dva Toany navíc. Dvanáctý dali zakladateli a jedenáctý se uděluje velmistrům, kteří už nemohou cvičit. Ostatním náleží desáté Dany, aby měli také červený řemen kolem pasu.  

Mluvil jste o původních pravidlech vašeho stylu. O jaký styl se jedná?  

Náš styl se do Evropy dostal v sedmdesátých letech minulého století a jmenuje se Chan Shaolin Si a Dju Su Kung-Fu. Vychází z minulosti našeho zakladatele, mongolského prince Ganjuuryna Dschero Khana. Jako dítě musel uprchnout z Mongolska, cestoval po jihovýchodní Asii a studoval vesměs každý styl, ke kterému se dostal. Nějakou dobu byl i v kláštěře Shaolin. Je skutečně mistrem i velmistrem ve všech známých stylech kung-fu. Po celoživotních zkušenostech vytvořil svůj vlastní styl.

Co vám kung-fu obecně dalo?

Postupem času jsem získal pocit větší jistoty v sebeobraně. Věděl jsem, že kdyby na mě někdo na ulici zaútočil, tak že se mu ubráním. Člověk se díky cvičení také stává klidnějším a vyrovnanějším. Umí se více koncentrovat. Také si osvojí různé sestavy a postoje, díky kterým se naučí lépe dýchat a získá lepší kondici. Kung-fu není pouze cvičení, obsahuje také filozofii, ze které si každý vybere něco pro svůj život.

Jak takové sestavy a postoje vypadají?

Základní techniky neslouží pouze pro ,,buzeraci" žáků, ale každá z nich má svůj smysl. Postoje mají za cíl zpevnit svaly na nohách a podpořit správné držení těla. Sestavy, nazývané Kata, jsou kombinací těchto technik, tedy postojů, úderů a krytů, které jsou aplikované na reálné útoky. Dohromady slouží ke zpevnění těla, správnému načasování, dobrému dýchání a koordinaci pohybů. 

Použil jste už někdy kung-fu v běžném životě?

Pouze párkrát, když už opravdu nebylo zbytí. Lidé jdou například do hospody, opijí se a dojde ke konfliktu. Samozřejmě to není tak dlouhý boj, jak lidé vidí ve filmech. Nemůžeme si dávat rány pořád dokola. Člověk většinou lehne už po té první. Boj je většinou záležitostí několika vteřin, protože z něj chcete vycouvat co nejdříve. Kdysi jsem pracoval jako vyhazovač v jednom baru. Tam byly potyčky na denním pořádku.

Kung-fu v současnosti i trénujete. Kolik jste dosud cvičil žáků?

Trenéra dělám od roku 2005. Od té doby jsem cvičil společně s jinými trenéry oddílu stovky žáků. Bohužel málokdo u kung-fu vydrží. Aby se totiž člověk mohl naučit efektivní sebeobranu, musí si osvojit základní techniky a gymnastiku kvůli houževnatosti. A právě to většinou lidi nebaví. Chtějí hned umět bojovat. To je však záležitost několika let.

Kdy je nejlepší začít s kung-fu?

Začít se dá v podstatě kdykoli. Pokud se vrátíme ke kořenům, tak v šaolinských klášterech nabírají děti už ve čtyřech letech. Jsou pružné a jejich tělo se vyvíjí. V evropských poměrech nebyla věková hranice nikdy stanovena. Dítě může začít kdykoli, když bude samo chtít. Měli jsme v oddíle například čtyřletého klučinu, který hltal každé slovo a byl opravdu dobrý. 

Můžou cvičit i ženy?

Určitě, i když je jich méně. Bojové umění je ve společnosti stále bráno jako doména mužů, i když to tak není. Sám jsem se o tom přesvědčil, když k nám přišla děvčata, která chtěla cvičit, ale pak jim to rodiče zakázali. Maminka totiž svou holčičku vidí raději v růžových šatičkách na baletu, než v opraném kimonu někde na žíněnce. Přitom ty holky chtěly cvičit a opravdu jim to šlo.

V poslední době do Česka proniká čím dál více různých bojových umění. Jak se na to díváte?

Po revoluci u nás byl velký rozvoj tradičních bojových umění, při kterých ovšem trvá dlouho, než si je člověk osvojí. Jsou u nich také kladeny vyšší nároky. To ovšem lidi málokdy baví. Přibližně s přelomem tisíciletí se u nás začaly objevovat nové bojové sporty, které se rychle staly oblíbenými. Jsou to v podstatě mixy jiných stylů. Žáci tam většinou vyrostou rychleji, ale nedosahují takové kvality.

Jak se to projevuje?

Oni můžou být dobří například v boji na zemi, ale chybí jim spousta jiných věcí. Nejde jim třeba boj na nohách. To, že tak rychle vyrostou, jim stoupne do hlavy a chybí jim dostatek pokory. Mnohdy je v tom instruktoři podporují, ovšem neříkám, že všichni. Pak to dopadá často tak, že žáci podobných sportů páchají trestnou činnost.

Stává se to i u žáků z vašeho oddílu?

Stávalo se to, ale většinou jsme takové případy včas odhalili. Vyloučili jsme je z oddílu a upozornili na veškeré dopady, které svým jednáním mohou způsobit. V opačném případě to vrhá negativní světlo i na oddíl, ze kterého ty konkrétní osoby pocházejí. U nás máme výcvik koncipovaný na jednotlivé etapy. Většinou už v jeho průběhu dokážeme rozpoznat, kdo má sklony k agresivnímu jednání.

Jaké jsou vaše největší úspěchy v tomto sportu?

Na mistrovství světa v roce 2009 jsem získal stříbrnou medaili v semi-kontaktu. Několikrát jsem byl i na mistrovství Evropy. Jednou jsem se probojoval až do semifinále, ale diskvalifikovali mě za přílišnou hrubost. Běžně končím tak v první pětce.

 

Medailon

Lukáš Novák se narodil v roce 1988 ve Frýdku-Místku. Vystudoval Gymnázium Petra Bezruče ve Frýdku-Místku a poté Fakultu strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. V současné době usiluje o doktorát na Univerzitě obrany. Kung-fu se zabývá od roku 1999. Za tu dobu dosáhl prvního Toanu, tedy mistrovského stupně. Své dovednosti předává dále v oddíle DRAGON CLAW Baška, ve kterém trénuje žáky.

Klíčová slova: kung-fu, Lukáš Novák, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.