18.12.2012 01:15


Rozhodnutí kandidovat jsem nikdy nelitoval, říká starosta Kolína

Autor: Vítězslav Boch | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Den s...

Kolín – Před dvěma lety překvapil celé okresní město, když jeho nové sdružení porazilo zavedené strany a vyhrálo komunální volby. Letos se coby nezávislý kandidát na kandidátce TOP 09 a STAN dostal do krajského zastupitelstva poté, co v rámci kandidátky své strany získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů. Jak vypadá jeho pracovní den a jak se vyrovnává s tím, že jej lidé poznávají na ulici? Rozhovor se starostou Kolína Vítem Rakušanem – 1. část

Přehrát audio

Audio

Autor: Vítězslav Boch

Vít Rakušan

Jak byste se po dvou letech starostování ohodnotil?
Nerad se hodnotím. Býval jsem přísný učitel, který málokdy dával jedničky. Jedničku bych nedal ani sobě, na to mám dostatek sebekritiky. Nicméně doufám, že bych se pohyboval alespoň někde na stupni „chvalitebně“. To znamená, že té práce jsem udělal dost.


Vraťme se do roku 2010. Co vás vlastně přivedlo k rozhodnutí ucházet se o funkci starosty? Za „Změnu pro Kolín“ jste kandidoval coby volební lídr. Byl vznik toho uskupení vaší iniciativou?
Byl, můj a ještě mého kamaráda Michala Najbrta. Byli jsme pobouřeni stylem komunikace s bývalým vedením. Michal Najbrt tady dlouhodobě reprezentuje handicapované sportovce, a to, jakým způsobem s ním jednali, mě hluboce uráželo. Uráželo mě, že bývalá garnitura se svými dvanácti mandáty měla pocit, že tu budou na věčné časy a nikdo je neohrozí. Vedlo mě to k tomu, využit demokratických principů a ukázat jim, že může vzniknout uskupení, které jim může vydatně konkurovat nebo zamíchat kartami.

Mnozí lidé mě od toho odrazovali a říkali: „To už je dávno pryč, nezávislá sdružení, to jsou 90. léta.“ A já jsem říkal: „Mně stojí za to se jenom těch voleb zúčastnit“. Bylo to takové naštvání rodilého Kolíňáka, relativně mladého člověka a ještě k tomu učitele, kterého štvala neangažovanost mladých lidí. A nějaké vnitřní nutkání být tím vzorem.

Ale zcela otevřeně přiznávám, že když jsem sdružení zakládal, ani jsem nedoufal ve volební vítězství. Mým cílem bylo rozčeřit stojaté vody. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, jak volby dopadly, jsem byl v drobném úleku, i když všichni kolem mě měli radost. Uvědomil jsem si, co z toho pro mě může vyplývat.


Jak jste se na výkon starostovské funkce připravoval?
To jsem úplně nepodceňoval. Připravoval jsem se na výkon funkce zastupitele. Nerad chodím do věcí nepřipravený. Minimálně rok před volbami jsem chodil na každé zastupitelstvo. Seznamoval jsem se se strategickými materiály města, dlouhodobě jsem studoval rozpočet. Kamarád ekonom mi k tomu dával výklad, upozorňoval na některé věci, jak se rozpočet sestavuje.

Měl jsem konzultace s právníkem, který mě zkoušel a učil zákon o obcích, abych v těchto věcech byl kovaný. Samozřejmě, jsou to teoretické znalosti. Jiné jsem získat nemohl, ale alespoň ty teoretické jsem mít chtěl. Předtím jsem byl občansky angažovaný, sledoval jsem, co se děje ve městě, a tak rok před volbami jsem se připravoval systematicky. Když ne na výkon funkce, tak alespoň na debaty, které mohou před volbami nastat.


Jak jste se vyrovnal s tím, že vás lidé na ulici poznávají?
Na to mám dvojí pohled. Na jednu stranu mi to nevadí, a jsem připravený i na negativní reakce, které samozřejmě také přicházejí. Nevadí mi to ve spojení s výkonem mé funkce, když jdu po Kolíně a vykonávám svojí funkci, jsem tak řečeno v práci. Když jsem potom v supermarketu, v civilu, v sobotu odpoledne, jdu si lepit samolepku s cenovkou na banány a mezitím mi lidé koukají, co mám v košíku, tak to už mi vadí. Je tam taková hranice, kdy se člověk občas musí i zatvářit trochu přísně, dát najevo nevoli s tím, když už je překročena určitá intimní zóna.

Že jsem osobou veřejnou, mi nevadí. On konec konců i kantor je do jisté míry osobou veřejnou a je také známý. Asi mně to nějak nevadí a mám obranné mechanismy, pokud je reakce lidí nepříjemná, dokážu nevnímat a osobně si to nebrat. Ale zaplať pánbůh se s tím zatím tolik (klepe do stolu) nesetkávám.

Medailon Zastavují vás lidé a oslovují přímo s náměty?
 Určitě. To ano. Zcela otevřeně přiznávám, že pokud chci být v práci  skutečně včas, tak ačkoliv je to neekologické a neekonomické, tak jedu  autem. Protože než projdu městem z domova do práce, tak mě minimálně  člověk až dva s něčím zastaví. Člověk nechce být nezdvořilý, ale co nemá  písemně, tak si nepamatuje, podnětů je hodně. Den co den hodně. Já ty lidi  vždycky prosím, dám navštívenku a říkám: napište mi to prosím na mobil  nebo na email, ať na to nezapomenu.

 Jak vypadá takový běžný pracovní den?
 Různě, ale nějaké danosti má. Začátek bývá klasický, jako ve většině  zaměstnání: kontrola pošty. Dennodenně někdo žádá o termín schůzky, tak s  asistentkou hledáme, kde by se našlo místo. Člověk nesmí den přehltit  schůzkami, musí mít i čas na práci jako takovou. Pokud je to třeba v pondělí,  ráno je porada vedení města, kde jsou oba místostarostové a tajemnice.  Poté mám pravidelnou poradu s vedoucím odboru regionálního rozvoje, s  paní tajemnicí řešíme chod úřadu a já se připravuji na radu města.  Procházím si materiály, volám úředníky a řeším nejasnosti. Odpoledne v pondělí následuje rada města, někdy až do večera.

Běžný pracovní den bývá středa. Po ranní administrativě mám dopoledne schůzky, pak oběd a odpoledne se snažím vyhradit na to, abych některé věci řešil. Rozpočet na příští rok, kauzu, která vyvstala a je potřeba ji řešit, organizuji schůzky, obvolávám instituce, konzultuji s městským právníkem.


Byly za ty dva roky chvíle, kdy jste rozhodnutí kandidovat litoval?
Ne, zaplať pánbůh, nelitoval. Přišly těžké situace, různé mediální útoky, ať už osobního charakteru, nebo lživé, proti kterým se těžko brání. To určitě bylo nepříjemné, ale nepřesáhlo to můj vnitřní práh bolesti, aby se to dostalo tak daleko a překonalo to naštvání. Naštvání je obranným mechanismem, když už se to dostane za něj, když to člověka vnitřně hlodá a je z toho nešťastný, to už je špatné.

Zaplať pánbůh, připadám si ještě dost mladý a energický na to, abych tohle zvládal. Ale uznávám, že několik okamžiků bylo těžkých. Start tady byl psychicky obrovsky náročný, protože teorie je něco jiného než praxe a člověk se nejvíc ze všeho bojí vlastního selhání. Každý rozumný člověk o sobě pochybnosti má. Ale nesmí to na vás být úplně vidět, protože pochybnost navenek se neodpouští. Ale že bych někdy litoval a řekl si, že to bylo špatné rozhodnutí? Nebylo, protože i kdyby to mělo za dva roky skončit, byla to veřejná služba. Neříkám, že jsme neudělali chyby, neříkám, že dvojka, kterou jsem si dal, je správná. Ale historicky vzato v tom, co v Kolíně bylo, je to období, kdy se neplýtvá a nekrade. I kdyby nic jiného, a já doufám, že je i přidaná hodnota, tak to ten Kolín potřeboval.

Máte čas na koníčky?
Strašně málo, mrzí mě to. Měl jsem čas na běhání, sport, volejbal, ale teď je času málo. Co mě teďka utíká a mrzí mě to vnitřně, je četba. Protože ať už je to historická literatura, kterou jsem jako učitel dějepisu četl nejen z povinnosti, ale i z radosti, ať je to beletrie, třeba skandinávská, kterou mám moc rád, tak i když se o to pokouším, většinou u čtení usnu. Nebo je člověk večer nesoustředěný, nebo, což je nejhorší, tu a tam mám pocit, že tím ztrácím čas. A to vztyčuji nad sebou varovný prst: „to pozor, takhle ne“. Člověk by neměl mít pocit, že ztrácí čas, když má chvilku pro sebe.

Teď jste byl zvolen do krajského zastupitelstva, jak to časově zvládáte skloubit?
Zatím dobře, funkce opozičního zastupitele, je a) placená symbolicky, to je takové poselství pro lidi, kteří si myslí, že je to druhý plat, b) krajské zastupitelstvo se schází jednou za tři měsíce. Což není příliš velká časová vytíženost. Já si samozřejmě představuji, že budu pracovat častěji, ale chtěl bych spíš zpracovávat regionální témata, protože si prostě připadám jako regionální zástupce.

Čeho byste v krajském zastupitelstvu chtěl dosáhnout?
To, co vyplývá z definice opozice. Důsledná kontrola, pokud možno činnost v nějakých odborných komisích. Vždycky myslím na regionální rozvoj, rozvoj měst a obcí, případně na školství. Chtěl bych se zaměřit na některou z těchto oblastí. A pracovat intenzivně, nejenom to tam prosedět.

Chtěl bych se dostat do kontrolního výboru. Abych měl možnost vidět, zda moje kritika kroků kraje je oprávněná. Ovšem obávám se, že mé jméno na mnohé osoby na kraji působí jako červený hadr na býka. A domnívám se, že jejich hlasy pro moji nominaci do kontrolního výboru nepřijdou, ale i to bude o něčem svědčit.

Máte ambice ucházet se ještě o nějakou vyšší funkci?
Zatím jsem žádnou takovou nabídku nedostal. Nechci být jeden z těch, kteří říkají, že „to není možné, určitě ne“. Nevím, já to teď nevím. Ale mojí ambicí je obhájit starostovský post. To říkám zcela otevřeně a vysílám tím signál i svým soupeřům. Je to pro mě mnohem důležitější, než nějaká sněmovní nabídka. Je to koneckonců důležitější, než kraj.

Klíčová slova: Rakušan, Kolín, starosta, Den s, Obchvat Kolína

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.