07.03.2013 12:15


Recenze: Představení Něžná je noc - Hofmannův mistrovský výkon nadchl diváky

Autor: Eliška Čermáková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Lidská tragédie může mít, stejně jako láska, mnoho podob. Jen málokdy se ovšem objeví v jednom příběhu. Temná realita světů F.M.Dostojevského stahuje lidské existence do víru hněvu a bezmoci, úzkosti i pošetilé radosti, aby tak dovedla bídné životy na samý pokraj absolutní mizérie. Úpadek člověka v nekompromisním systému Zločinu a trestu ztvárňuje úspěšný český herec Martin Hofmann, jehož Marmeladov představuje skutečnou sílu umění.

Literární díla ruských realistů se u nás těší velké oblibě - jak u příznivců divadla, tak dramaturgů a režisérů. Nekonvenční propojení dvou nejvýraznějších povídek F. M. Dostojevského – adaptace příběhu Marmeladova a povídky Něžná z románu Zločin a trest – představilo divadelní studio Kašpar. Herci ze spolku Kašpar, kteří působí již třiadvacátým rokem v pražském Divadle v Celetné, doposud odehráli skoro devadesát inscenací. V Brně je můžeme každoročně vidět během pětidenního festivalu s příznačným názvem Kašparova Polívka, který je pořádán ve spolupráci s Divadlem Bolka Polívky. Ztvárněním svých pěti nejoblíbenějších her zpestřili hostující herci Brňanům letošní předposlední únorový týden. Režie představení Něžná je noc se ujal Patrik Hartl, který vybral dvě své nejoblíbenější povídky z románu, aby je pak uvedl v jediném příběhu - spojením dvou dějových linií, možná na první pohled pramálo souvisejících. 

Archvi Michala Adamíka - pražské Divadlo v Celetné

První příběh je o muži, který bytostně miluje lidskou společnost. Marmeladov je svým vzezřením specifická postavička, která se už dávno přestala prát s vlastním osudem. Diváky oslovuje familiárně „velevážení“ a rád pokládá zvídavé otázky, na které si vzápětí sám odpovídá. Monolog vede v duchu odžitého životního příběhu - jako rezignovaný zoufalec, který pod nátlakem okolností skončil pod mostem. S lahví vodky v ruce, v ošoupaném kabátu a bez jakékoliv představy, jak tuto situaci zvrátit. Marmeladovo vyprávění je fascinující co do obsahu i formy. Hofmann střídá rytmus proslovu, a hře tak přidává na dynamice. Divák je svědkem autentické výpovědi a neví, zda se smát nebo brečet. Výbuchy smíchu v publiku se střídají s udivením. Na život rezignující opilec Marmeladov je dalším excelentním přírůstkem k výčtu Hoffmanových dosavadních rolí. Jeho elegantní reakce na záchvaty kašle nemocné divačky, která kvůli svým zdravotním problémům zanedlouho opustila sál, všechny zúčastněné pobavila. Hofmann vtipně a s grácií zareagoval slovy: „Tento druh kašle zdá se být poněkud bolestivým, tak to si také raději odkašlu!“

Po krátké pauze následovala druhá část inscenace – povídka Něžná o zastavárníkovi a jeho krásné ženě. Hofmannovu partnerku hrála Marika Šoposká. V Kašparu působí poměrně krátce a diváci ji znají právě z této role. Hlavní postavy tentokrát nemůžeme pojmenovat, Dostojevský jim sám jména nedal. -zastavárník na rozdíl od Marmeladova lidi nenávidí a jejich společnosti se vyhýbá. Zajímá s ejen os vůj byznys, přičemž ho však sžírá touha po absolutním dohledu nad krásnou manželkou. Hofmann vede monolog, při němž Marika za celou dobu nevydá ani hlásku. Leží schoulená v obrovské manželské posteli v bílé noční košili, s vlasy rozcuchanými a se slzami v očích. Monolog zde dostává velmi úderný spád, rytmus je střídán velmi střídmě. Pointa příběhu je odhalena až na samém konci, kdy se dozvídáme, že zastavárník celou dobu mluví k mrtvému tělu své ženy. Zastřelila se, protože už nebyla schopna snášet manželovo chování.

Ve zdánlivé rozdílnosti obou příběhů po krátkém uvažování nacházíme jasnou souvislost. Oba hlavní aktéři – Marmeladov i zastavárník mají přece jen něco společného. Jednak je to roztrpčení nad danou situací, ze které se ani jeden neumí vyprostit, jednak obrovská touha po nápravě starých křivd, ať těch, co na nich byly spáchány nebo jejich vlastních. Pro obyčejného diváka se obě hlavní postavy stávají přitažlivé - buď svou bezprostředností, nebo naopak svou zvráceností. Celou hrou se přesto vine groteska a ironie. Věcnost jen umocňuje silný emocionální zážitek. Hra sice nezodpoví otázky, které člověku vyvstanou v průběhu hry v mysli, ale donutí zamýšlet se - a právě to je důkazem kvalitního zpracování.

Klíčová slova: Něžná je noc, Martin Hofmann, Marika Šoposká, F. M. Dostojevský, divadelní spolek Kašpar

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.