03.05.2012 09:09


Recenze: Když se filmaři inspirují hororovou klasikou

Autor: Zuzana Holubová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Hororové povídky Edgara Allana Poea mají nezaměnitelnou atmosféru, ze které naskakuje husí kůže. Byl to mistr svého řemesla a sám to o sobě tvrdil. Filmaři se letos pokusili přenést jeho příběhy na plátna kin. Výsledkem je detektivní snímek Havran, který šokuje svým naturalismem stejně jako Poeovy příběhy.

Nacházíme se ve městě Baltimore v polovině 19. století. Detektiv Fields vyšetřuje záhadnou dvojnásobnou vraždu, která až příliš nápadně připomíná vraždu ze známé povídky spisovatele Edgara Allana Poea. Fields tedy požádá Poea o pomoc s vyšetřováním. Vražd inspirovaných jeho příběhy totiž stále přibývá.

Havran. Foto: www.movie87.comRežisér James McTeige se inspiroval životem i dílem Edgara Allana Poea, spisovatele a buřiče, který se zapsal do školních čítanek především díky svým hororovým povídkám. Ve filmu Havran Poea velmi vydařeně ztvárnil herec John Cusack. Představil se nejen jako buřič a vyvrženec, ale také jako mistr tupých výrazů. Vzhledem k tomu, že Poe byl známý svou láskou k alkoholu, se Cusack nejspíš velmi zdárně přiblížil originálu.

Ačkoli postava spisovatele Poea byla jednoznačně nejvýraznější, detektiv Fields v podání Luka Evanse se také představil jako silná osobnost. Vášní ke své detektivní práci dodal filmu na dynamice a posouval děj dál. Diváka by snad mohlo i mrzet, že jeho postavě není věnován větší prostor. Zkrátka jakmile se na plátně objeví Poe, strhne veškerou pozornost na sebe.

Poe nebyl známý jen svým buřičstvím, ale také řadou nešťastných lásek, které většinou končily smrtí jeho drahé polovičky. Ve filmu se divákům představila herečka Alice Eve jako krásná Emily, kterou si měl spisovatel brát. Od její postavy nicméně člověk nemůže čekat nic, co by v něm zanechalo hlubší dojem. Je tedy jakousi okrasnou květinkou, která do děje sice zasáhne, ale ne vlastním úmyslem. Divák si zapamatuje spíše její pěknou tvářičku než její místo v příběhu.

Pokud jde o zvláštní efekty, vypadá to, že se na Havranovi vyřádili milovníci filmové série Saw. Krev je všude. A je jí hodně. Podříznuté krky, kočičí vnitřnosti nebo lidské srdce. To vše si může divák prohlédnout pěkně zblízka. A nejspíš se mu ještě pár nocí bude zdát o půlení člověka mohutným kyvadlem. Z klasické detektivky z 19. století se tak stává moderní verze hororu pro silné žaludky.

Samotné filmové ztvárnění Poeových příběhů je přinejmenším pro jejich čtenáře zajímavé. Ať už člověk čte jakoukoli jeho povídku, neubrání se působení vlastní fantazie. Představuje si vše, co Poe tak barvitě, naturalisticky a detailně dokáže popsat. Filmové zpracování pak čtenáři nabízí jakousi alternativu, ke které každý zaujme vlastní názor. Každopádně není na škodu pročíst si před zhlédnutím Havrana alespoň některé ze spisovatelových povídek.

Milovníci detektivek se silným žaludkem si pravděpodobně v kině přijdou na své. Samotná detektivní zápletka je obohacená kouzlem Poeových příběhů i děsivou pachutí krve. Pokud bylo právě toto cílem filmařů, pak se jim jejich záměr vydařil. Pokud ovšem divák očekává hlubší ponoření se do jednotlivých povídek, nejspíš bude zklamán. Kromě hlavní zápletky a pár veršů z každé z vybraných povídek se totiž ničeho dalšího nedočká.

Klíčová slova: Havran, recenze, film, Edgar Allan Poe

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.