22.04.2013 22:58


Radost, zklamání, překvapení i vztek aneb Finále play-off jak má být

Autor: Adéla Bilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Mnoha různých emocí si ve velkých dávkách v neděli užili fanoušci hokeje. Finále české extraligy vyvrcholilo na zimním stadionu ve Zlíně a beznadějně vyprodaná hala se tak stala svědkem vypjatého sedmého zápasu mezi Plzní a Zlínem, který skončil až druhým prodloužením.

Zlín – Řev tisíců fanoušků se rozhléhá zimním stadionem Luďka Čajky ve Zlíně. „Ta rozjetá mašina, to jsou Ševci ze Zlína! Je úplně vyprodáno, finále české hokejové extraligy naživo sleduje sedm tisíc diváků. Několik desítek nejvěrnějších fanoušků Plzně o sobě dává vědět z modrobílého sektoru pro hosty vytrvalým bubnováním a potleskem. Tisíce hlasů lidí v modrožlutých barvách ale jejich povzbuzování hravě přebíjí.

Hra začíná. Oči se soustředí na led. Diváci tleskají, skandují, hvízdají a křičí. Ve vzduchu visí příslib něčeho velkého. Každý z přítomných doufá, že právě jeho oblíbený tým na konci dnešního zápasu bude mít pohár a zlaté medaile.

Po pár minutách se do davu cpe opozdilec, aby našel volné místo. Se svou dvoumetrovou postavou ale brzy naráží na odpor. „Co si o sobě sakra myslíš, přilezeš pět minut po začátku a akorát tady zavazíš! ozývá se zezadu jedna fanynka. Mladík se chvíli brání, ale když se spor strhne v řev a okolo stojící začínají být podráždění, raději couvá a mizí v davu.Nadšení zlínských fanoušků po vstřelení gólu. Foto: Martin Kružolský

První třetina utekla překvapivě rychle. Fanoušci se ze svých míst rozbíhají doplňovat pitný režim, tvořit frontu na záchodech nebo dýchat čerstvý cigaretový vzduch před stadionem. Mezi odpočívajícími Zlíňany se drze prochází modrobílý plzeňský indián. „Ještě chvilku se tady bude ten provokatér procházet a rozbiju mu hubu, nechává se slyšet rozhořčený mladík, který je zjevně zklamaný, že zatím nepadl gól. Indián si ale pravděpodobně svou lehkovážnost uvědomil a v dalších přestávkách se už radši drží mezi svými.

Druhá třetina je o poznání divočejší. Padá první gól do zlínské brány, ale stav se brzy vyrovnává. Obě základny fanoušků jsou najednou mnohem zapálenější a dříve nudné komerční přestávky se stávají skvělou příležitostí ke tvoření mexických vln. Padá i třetí gól a před koncem třetiny se stav vyrovnává čtvrtou brankou. Všichni jsou skutečně nabuzení. Plni dojmů fandové celou druhou přestávku proštěbetají a už začíná napínavá třetí třetina.

Deset minut před koncem základní hrací doby se Plzeň ujímá vedení a nervozita na stadionu by se dala krájet. Diváci křičí, poučují hokejisty, jak hrát a rozhodčí, jak pískat. Když zjistí, že je nikdo neposlouchá, obracejí se na své sousedy a zuřivě jim vysvětlují, co se dole na ledě děje a co by mělo být jinak. Zlín má na vyrovnání ještě deset minut, to je v hokeji dost času i na tři góly. Pět minut. Ještě je dost času. Dvě minuty. Ať alespoň srovnají! Slabší povahy už ve šťastný konec nedoufají. Nadšení sálající ze sektoru hostů i z plzeňské střídačky ukazuje, jak se na svůj titul těší. Zbývá minuta do konce a povzbuzování modrožlutých trochu utichá. Ne, že by všichni ztráceli naději, spíš každý jen drží pěsti a modlí se o zázrak. Když zbývá čtrnáct vteřin do konce, lidé se pomalu smiřují s nejhorším. Ne však drobná blondýnka. „Oni to zvládnou, já to vím,“ ujišťuje všechny okolo. Má pravdu. Časomíra ukazuje deset vteřin do konce, puk je za plzeňským brankářem a stadion vybuchuje. Tisíce hlasů spouští vítězoslavný ryk, tisíce rukou vystřelují do vzduchů a za triumfálního „góóóóóóóóóóól lidé poskakují na svých místech, objímají se a tisknou si ruce.

Minuty před prodloužením jsou pak plné euforie a dojmů. „Nervy mám jen jedny," stěžuje si jeden. „Já jsem pořád věřil, chlubí se druhý. „Asi budu mít infarkt, shoduje se hned několik nadšenců. V prodloužení pak ze zlínských fanoušků sálá energie a nový příval naděje. I přes jejich povzbudivé skandování a potlesk ale jejich favorité za celých dvacet minut prodloužení gól nedají. Ale ani nedostanou, což se taky počítá.

„Pojď, pojď! Go-ááááách, většina žlutě oděných se zklamáním drží za hlavu, protože se jejich útočníkovi nepodařila nadějná akce. Každý už napůl viděl puk v bráně a chtěl se radovat. Ubíhá posledních deset minut druhého prodloužení. Hra se zpomaluje, na hráčích je znát únava, i fanoušci jsou méně aktivní. Dlouhá hra je vyčerpávající i pro ně. Výkřiky, potlesk i skandování jsou čím dál tišší. Nejčastěji dávají průchod svým emocím, když si potřebují zanadávat na rozhodčí. „On snad nemá píšťalku, vzteká se nejeden rozhořčený fanda, když rozhodčí nepískají podle jeho představ.

Hra se opět přesunuje ke zlínské bráně a kdo neskanduje, nekřičí a netleská, alespoň tiše doufá. Plzeňský kapitán střílí na bránu a – ticho. Puk proklouzl za brankáře a je rozhodnuto. Masa modrožlutých fanoušků mlčí. Několik nekonečných vteřin nikdo neví, co říct. Slova došla, jsou zbytečná. Jakoby z jiného světa se ozývá povyk plzeňských diváků ze vzdáleného konce stadionu. Skáčou, tancují a křičí jako v extázi. Modrobílí hráči se před nimi shromažďují a slaví všichni spolu. Hokejisté Zlína jen zkoprněle stojí a vstřebávají situaci. Po několika předlouhých okamžicích hrobového ticha někdo světu opět zapíná zvuk a život se obnovuje. Lidé se konejšivě plácají po ramenou a vrací se jim řeč. Většina se ale nezmůže na dlouhé projevy. „Škoda, ozývá se nejčastěji.

Zlínští fanoušci se ale rychle otřepávají a snaží se poskytnout oporu zklamaným hráčům. Ze všech stran se ozývá skandování „Pro nás jste mistři! a „Hoši, děkujem! ještě dalších dvacet minut, dokud si hráči nepotřesou rukou se soupeři a nepřeberou medaile. Až když domácí hokejisté zmizí v šatně, začínají se rozcházet i davy zklamaných diváků. Někteří hned míří domů, jiní se chystají spláchnout žal v hospodě. „Hokej to byl hezký, ale vítězství mělo být naše,“ shodují se všichni.

Klíčová slova: hokej, finále play-off, reportáž

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.