16.05.2012 13:56


Prodavačky nejsou stroje

Autor: Zuzana Holubová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Doba malých obchůdků, do kterých si člověk zašel spíše poklábosit než nakoupit, je už dávno pryč. Dnes frčí hypermarkety. Čím větší, tím lepší. Jenže ještě stále v nich pracují lidé, nikoli stroje. Někdy je ovšem těžké tomu uvěřit. Člověk se tam totiž jako stroj cítí.

Pátek. Konečně? Lidé se na poslední pracovní den těší, protože mají vidinu sladkého odpočinku o víkendu. Plánují si, co všechno musí ještě v pátek odpoledne stihnout – vyzvednout děti ze školky a zajít na nákup. Jenže je tu háček. Někdo je musí v obchodě obsloužit.

Od toho jsme tady my, prodavačky v hypermarketech. Být zaměstnaná v hypermarketu není žádný med. Víkend nebo ne - musíme být v práci. Pokud je moc návštěvníků, musíme na zavolání přispěchat na pomoc. A přitom ve větším městě člověk do takových obchodů dojíždí hromadnou dopravou třeba i hodinu. Pulťačky většinou bydlí dva baráky od svého obchůdku, proto jim stačí vyjít z domu pět minut předem. O polední pauze pak můžou zavřít krám, skočit si domů něco ukuchtit nebo poklábosit se sousedkou. A víkendy jsou pro ně víkendy, ne pracovní dny.

Zuzana Holubová. Foto: Michal Cagala

V hypermarketech musí zaměstnanec o přestávce zalézt do šatny nebo do jídelny a tam strávit celou půlhodinu zíráním do zdi. Na rozdíl od pulťaček prodavačka v hypermarketu nemůže nikdy vědět, v kolik ji na přestávku pustí. Pokud jsou fronty, musí si odsedět klidně i šest hodin v kuse na pokladně.

Každý týden, většinou ve čtvrtek nebo v pátek, přijde čas na boj o směny. Vedoucí pokladních vypíše směny na následující týden. Někdy na seznamu své jméno naleznete, jindy musíte doufat, že na vás zbude nějaké to volné šedé políčko, do kterého se můžete zapsat. Jakmile se objeví seznam směn na nástěnce, smyslů zbavené pokladní se u ní shluknou a začnou se hádat o ranní směny. Těch je poskrovnu a navíc si je většinou rozeberou hlavní pokladní nebo trezoristky.

Pokud dáma za pultem není přímo majitelkou obchůdku, i tak má téměř jistotu, že ji šéf zkontrolovat nepřijde. Ten má pravděpodobně i jiné zaměstnání, kterému věnuje více času než buzerování svých zaměstnanců. Většinou si totiž uvědomuje, že rázná plnoštíhlá dáma, co mu sedí za kasou, si stejně nenechá nic líbit. Pulťačka si tak může poklábosit s kdejakým zákazníkem nebo luštit křížovky.

Oproti tomu v hypermarketech funguje nechvalná funkce vedoucího dne či takzvaného védéčka, kterou zastává vždy některý z vysokých manažerů, ne-li sám ředitel. Tenhle člověk je pak jakýmsi očkem, které všechno vidí. Prochází se po prodejně, chvílemi dělá, že něco dělá, sem tam někoho za něco zprdne a pak se odporoučí do své kanceláře, kde si uvaří kafíčko. Vysoké pracovní nasazení opět předstírá až ve chvíli, kdy mu někdo zaklepe na dveře a dovolí si ho obtěžovat svými požadavky.

Jenže pracovní systém hypermarketů není to jediné, co zaměstnance může trápit. V neposlední řadě jsou to totiž zákazníci, kteří dokážou znepříjemnit celou směnu. Jen pár z nich si uvědomuje, že také za pokladnou sedí člověk. Pro spoustu z nich je tam jen počítačka, která zaznamenává nakupované zboží, přijímá peníze a zbytek peněz vydává. A tak se nejednou stane, že vám někdo vrazí do ruky láhev piva a místo odpovědi na váš pozdrav vyhrkne „deset piv“. Pokud už budete s takovým přístupem některých zákazníků smíření, přejdete to mávnutím ruky a piva jednoduše namarkujete. Pokud jste ovšem provokatéři, můžete dotyčnému zákazníkovi namarkovat nákup a rozloučit se s ním slovy „deset piv, děkujeme za váš nákup“.

Zkrátka až příště půjdete nakupovat do hypermarketu a dáma u kasy se na vás neusměje, nebuďte na ni kvůli tomu nepříjemní. Má to v práci těžké a nic ji nepotěší víc než příjemný zákazník. Naštěstí se najdou i takoví. Vzpomínám si na zákazníka, kterému jsem markovala nákup asi za šest tisíc. Když jsem mu vracela drobné zpátky, poprosil mě, jestli bych mu nerozměnila tu padesátikorunu na dvě dvacky a desetikačku. Odpověděla jsem, že nemůžu rozměňovat, ale že to může zkusit na informacích. Zákazník poděkoval a odešel. Za chvíli se ovšem vrátil, vzal mě za ruku, vložil mi do ní dvacetikorunu a beze slova odešel.

Klíčová slova: hypermarkety, prodavačka, fejeton

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.