03.04.2012 21:27


Při paintballu dvakrát miř, jednou střílej

Autor: Tomáš Janota | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Spousta rodičů dnes řeší problém, jak dostat své dítě od počítače. Mládež se stala závislou na sociálních sítích a počítačových hrách. Tak jak je od nich odpoutat? Jednoduše. Dejte jim do ruky zbraň a pošlete je na paintball.

Paintball je bezkontaktní sport, při němž se hráči snaží zasáhnout protivníky pomocí zbraní vystřelujících želatinové kuličky. Když kulička trefí cíl, rozprskne se a zanechá po sobě barevnou stopu. V momentě, kdy kulička opouští hlaveň pušky, dosahuje rychlosti až tři sta kilometrů v hodině. Přesto nehrozí vážné zranění, maximálně menší modřina.

Jestli opravdu vznikne pouze malá modřina, jsem se vydal zjistit do Bystřece na Ústeckoorlicku. S partou kamarádů jsme se rozhodli otestovat náš vojenský talent a odbýt si paintballovou premiéru. Na bojiště nás přijelo jen devět. S respektem jsme prohlíželi hřiště, na němž se údajně udály líté boje. Bojiště se nacházelo v mírném kopci a bylo větší než polovina fotbalového hřiště. „No co, alespoň si pořádně zaběháme,“ okomentoval situaci Lukáš. Dámská část naší skupiny měla na velikost bitevního pole poněkud jiný názor.

Před začátkem bitvy nám instruktoři vysvětlili co a jak máme na hřišti dělat, osvětlili pravidla hry a zapůjčili nám kombinézy, abychom se při palbě poznali. Díky svým zkušenostem se vzduchovou pistolí mě přijali do silnějšího, ovšem méně početného týmu. Při příchodu na hřiště vystřídalo nervozitu nezřízené nadšení. Přece se nebudeme schovávat za stromy jako nějací zálesáci, když máme k dispozici pevnost, vodní příkop, helikoptéru, domeček a hromadu dalších skrýší. Radovali jsme se jako malé děti a všechno si museli vyzkoušet. Euforii z nádherných překážek ovšem rychle zchladil klakson, boj začal. Cílem obou skupin bylo ukořistit vlajku soupeře, nebo postřílet všechny nepřátele.

Naše neschopnost bila do očí. Nikdo nevěděl, co má dělat. Jakmile se někde něco šustlo, spustila se taková palba, že naše zásobníky byly brzy prázdné. Je lepší střílet s rozvahou, kulomet do prázdna nikoho nezabije. Po několika minutách jsem ale mohl konstatovat, že paintball je opravdu pecka. Vyžaduje týmovou spolupráci, fyzickou zdatnost a manuální zručnost. Také nám bylo brzy jasné, že vrtulník nebo vodní příkop neposkytují zrovna ideální pozici pro střelbu. Sice si člověk připadá jako ve skutečné bitevní vřavě, ale riskuje, že schytá spoustu zásahů. Úspěchy se střídaly na obou stranách, boj trval dvě hodiny. Onen pocit, když se kamarádovi z druhého týmu rozprskne po těle vámi vystřelená kulička, neomrzí.

A jak je to s těmi modřinami? Rána kuličkou nebolí, pokud ji nedostanete do místa, kde máte pouze jednu vrstvu oblečení, nebo když nestojíte metr od střelce. Když se útočník dobře trefí, můžete si jako já odnést výstavní „jelítko“, které bude i za dva týdny pořád vidět. Daleko větší šok vám ale přinese chvilka, kdy vykouknete zpoza úkrytu a nějaký šťastlivec vás trefí do helmy, konkrétně do ochranných brýlí. Proto doporučuji si před bojem odskočit na toaletu, jinak můžete být velice rychle zamazánii. Nejen od bahna ve vodním příkopě.

Klíčová slova: Paintball, kulička, modřina, bitva

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.