15.04.2013 14:00


Potopa se v přívalu skečů neutopila

Autor: Kristýna Dušková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Divadlo poPUD je klasické amatérské divadlo, které se před dvěma lety oddělilo od Průšova uměleckého divadla (P.U.D.) působícího při Fakultě sociálních studií. Členové poPUDu se jako obvykle pustili do komedie.

Hra Potopa je lehká konverzační komedie s environmentálním nádechem. Odehrává se několik posledních hodin před vyplutím Noemovy archy. Vybraná zvířátka slaví, nevybraná již méně, některá se ještě pokoušejí zachránit. Scénu křižuje různá havěť – šťastná žába, koktavá krysa, blboun nejapný a také několik holubů. Sem tam se objeví kočka, která požíráním holubů míchá kartami. To vše zpovzdálí sledují lidé, páni tvorstva, kteří se výborně baví, jak jsou zvířátka hloupá a bezmocná. Je totiž jasné, že na lidi potopa nemůže, nebo ne?Postavy holubice a kočky ze hry Potopa. Foto: poPUD

Členové poPUDu si libují v absurditách a v kombinacích hry, frašky, dramatu, hříček, performace a mnoha dalších. Ani v Potopě tomu nebylo jinak. Amaterští divadelníci předvedli sérii skečů, které propojili zpěvem Staré archy. Neopomněli popkulturní hlášky z filmů (A chčije a chčije!), využili humoru, který jim poskytla rozmanitá přírodní říše, biologické reálie vcelku umně a vtipně zakomponovali do běžného života a mluvy. Zabrousili také do vod filozofie, když přišli na to, že myslí, tedy jsou...

Některé fórky sice úplně nezafungovaly, jak měly, hluchým místům se hra nevyvarovala, ale divák to skoro ani nestačil postřehnout, protože se na něj vzápětí valila lavina skečů dalších. Čtyřicetiminutové představení nenechalo diváka zahálet, dynamicky valilo děj vpřed a než se divák stačil pohodlně uvelebit, byl konec.

Scénu divadelníci pojali stroze, po celou dobu si vystačili s jedinou lavicí a čtyřmi židlemi. A nakonec, proč ne. Ani nevadilo, že jsme slavnou Noemovu archu, o které se celou dobu mluvilo, neviděli. Velkým plusem bylo i prostředí kavárny Trojky, ve které se představení hrálo a které Potopě dodalo příjemnou neformální atmosféru.

Co se hereckých výkonů týče, větší prostor dostal především holub Gringo v podání Ondřeje Halámka, ale nezapomenutelnou pro diváky přesto asi zůstane spíše postava moderátorky ve ztvárnění Ivety Urbánkové. Ta měla v Potopě dostatečný prostor, aby zcela přesvědčivě napodobila některá moderátorská esa komerčních televizí. Zaujala také jepice v podání Petry Ševčovičové, která diváky odzbrojila svojí kulometnou palbou slov.

Suma sumárum, hra Potopa potěší především mladé publikum, které pochopí a rádo se zasměje stále studentskému humoru divadelního spolku poPUD, který se před dvěma lety oddělil od Průšova uměleckého divadla (P.U.D) působícího při fakultě sociálních studií. Z Potopy totiž čiší nadšením divadelníků, na kterých je vidět, že si hraní užívají a na malém prostoru přináší několik dobrých nápadů a vydařených narážek.

Klíčová slova: poPUD, P.U.D., Potopa

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.