06.03.2012 22:32


Okurka, dva druhy zelí a „tatalka“ aneb hamburger na hlaváku

Autor: Tomáš Janota | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Večírek se chýlí ke konci a vy máte jen pár minut na to, abyste chytili rozjezd. A v žaludku je jak vymeteno. Jistě jste se už někdy do podobné situace dostali. Oázami se pro všechny hladové na Hlavním nádraží v Brně stávají tři asijská nonstop bistra. Na pořadu dne je otázka, které bistro nabízí nejlepší jídlo?

Leckdo by si mohl pomyslet, že personály všech tří sousedících bister jsou domluvené a ve všech se připravuje stejné jídlo. Chyba lávky! Myslel jsem si to i já, a proto jsem vyrazil provést menší průzkum pokrmů z těchto podniků.

Jako první jsem zvolil bistro, které je nejvýše položené a nese název Guty nonstop. Od kamaráda jsem dostal tip, že právě tady se člověk nají nejlépe, proto jsem se rozhodl nastavit laťku vysoko a začít právě zde. Dlouho stojím před bistrem a přemýšlím, který pokrm zvolím, abych porovnal kvalitu všech tří fast foodů. Nakonec padla volba na jedno z nejběžnějších jídel, hamburger. Vychází na dvacku. Krásná cena! Možná bych si k tomu dal i pití, kdybych vlastně zjistil, kolik stojí. Ceny stoupají a je to vidět i na nápojové tabulce stojící vedle výdejního okénka. Ceny jsou přepsány lihovým fixem a těžko čitelné. Takže budu bez pití, šetřit se holt musí.

Pln očekávání vcházím dovnitř. Guty mě přivítá vůní smaženého tuku a masa, které zřejmě není tak úplně jen z masa. Co mě zaujalo ještě předtím, než jsem si objednal, byl servis. Zákazník přede mnou byl totiž slepý, čehož si nepříliš bystrý personál všiml až po dlouhé chvíli a své zaváhání napravil. Zatímco prodavač odvádí pána k pultíku a poskytuje mu bohatý servis v podobě příboru a ubrousku, mne přichází obsloužit dívka asijského původu. Milá, ale člověk aby se bál poděkovat s úsměvem, aby ho náhodou nezavřeli, jak byla mladinká. „Tatalka?“ ptá se mne. Tatalka ano a už držím tolik očekávaný hamburger.

Chuťové srovnání přijde na řadu až doma. Mířím pro další kus do prostředního bistra. Tím je Susushi bistro aneb Japonský bufet. Ohledně reklamy jsou majitelé rozhodně dál než jejich horní sousedé. Nabídková tabule je čistá a nad okýnkem bliká světelná ozdoba. Propagace za jedna!

Vcházím dovnitř. U pultíku postává starší muž, který už od pohledu vypadá, že z bistra domů rozhodně nezamíří, jelikož nemá kam. Člověku by se mu ho zželelo a třeba by mu dal pár drobásků na přilepšenou, kdyby se mu od uší netáhla svítivě modrá sluchátka k svítivě modrému iPodu. Vida, asi šetřivý typ. Tentokrát mi hamburger prodává starší žena. Tady ale platí přímá úměra - čím starší, tím méně milá. Přesto asi není tak zlá, podává mi zhruba dvojnásobnou porci tatarky než „nahoře“ a navíc dva druhy zelí. Ta pestrost zeleniny mě naprosto uchvacuje. A navíc - prodávají točené pivo! Ano, zde, v prostředním bistru, je nádherná pípa. Pomalu začínám přehodnocovat, že favoritem už není Gutyho bistro, ale právě japonské Susushi s blikajícími světýlky nad vchodem.

Je ale brzy dělat předčasné závěry, stále mě čeká ještě dolní bistro. Můj tajný favorit, interiérem jednoznačně převyšující předchozí dva podniky. Opět mne v okénku přivítala žena asijského původu se širokým úsměvem od ucha k uchu. A úsměv prodá skoro všechno. Navíc dokázala mile překvapit. Do hamburgeru jsem totiž dostal okurku. Příjemně nečekaná přidaná hodnota oproti předchozím fast foodům.

Další plus podniku jsem objevil při žádosti o zabalení produktu. Zatímco u Gutyho a v Susushi jsem dostal igelitový pytlík, zde mi byl hamburger uložen do tepelné izolace, tedy alobalu. A to jsem platil stejně jako v předchozích dvou zařízeních, tedy jen dvacet korun. Nákupy jsou konečně u konce a na řadu příchází ta (doufám) příjemnější část porovnávání - ochutnávka. S tou mi pomohl pečlivě sestavený ochutnávací tým, který jsem tvořil já a moji přátelé Kuba Dohnal a Dominika Vrbická. Tímto jim děkuji za pomoc. 


Jako první přichází na řadu pokrm od Gutyho, respektive z „horního“ bistra. Hamburger má pěkný tvar, bohužel bulka samotná svou světlou barvou spíše odpuzuje. Vše ale kompenzuje masová chuť. Chybí sice trochu více „tatalky“, ale čert to vem. Spokojeně si pomlaskáváme.

Gutyho hamburger se rozhodneme porovnat s tím ze Susushi bistra. Bulka je sice hezčí, ovšem totálně gumová. Maso není cítit. Tatarky je dost, ale nemusela by téct po prstech na rukou. Sice máme dva druhy zelí, ale nejdřív si ho musíme posbírat po talíři, jelikož je ho tolik, že je mu bulka hamburgeru malá. Suma sumárum, Susushi jde do vedení v kvantitě, ale pokulhává v kvalitě. Navíc jídlo není příliš praktické pro uchopení.

Posledním testovaným hamburgerem je ten z nejspodnějšího asijského bistra. Maso není opět cítit, zelí znovu padá, ale vše nám kompenzuje přidaný okurek. Navíc bulka má sezamová semínka a krásně křupe. Tomu říkám luxusní zboží. Jak tedy celou hádanku vyřešíme? Kde byl hamburger nejlepší?

Ochutnávací tým nakonec jednomyslně vyhlašuje dva vítěze, bistra jedna a tři, Gutyho a Asijské bistro, horní a dolní fastfood. Pokud spěcháte na rozjezd nebo si kupujete hamburger, který sníte za chůze, zvolte horní bistro. Hambáč je praktický, hezky padne do ruky a má masovou chuť. Pokud máte více času, chcete si sednout a pokrm v rámci možností vychutnat, volte dolní bistro, dostanete kvantitu s přidanou hodnotou v podobě okurku a sezamových semínek. Pokud chcete vidět bezdomovce s iPodem v Japonském bistru, volte zlatou střední cestu. Dobrou chuť.

 

Proč Čechy nezajímá kvalita potravin, které konzumují? Přečtěte si komentář:

http://stisk.blog.idnes.cz/c/249739/Sleva-Mamo-kup-to.html

Klíčová slova: hamburger, fast food, bistro,

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.