15.12.2012 23:32


Nevzdává se a léčí z obýváku

Autor: Kateřina Lukáčová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Den s...

Už když procházíte brankou k jeho malému domečku je vám jasné, že to není jen tak obyčejný důchodce. Na schránce na dopisy velká cedule s nápisem „Žádné letáky, jen Albert!!!“, pochopíte, že doktor Jaroslav Křivánek má své zásady, svůj systém.

Autor: Kateřina Lukáčová

Dveře vám otevře usměvavý starší pán, je na něm vidět, že ho život zkoušel. Prodělal dvě rakovinová onemocnění, přežil autohavárii, syn se mu dlouho léčil ze závislosti na alkoholu, v roce 2010 přišel o manželku. Nenechal si jím ale nikdy podrazit nohy. „Pořád mám plno pacientů a lidé stále volají, teď na podzim se to nějak vyrojilo, samá záda, někteří přicházejí v předklonu,“ říká a ukazuje mi diář. A opravdu od pondělí do pátku po půl hodinách, pravidelně objednaní pacienti. „Jsem rád, že jim mohu pomoci, že nemám pocit, že bych byl k ničemu.“ Ten pocit doktor Křivánek mít opravdu nemusí. 

„Když jsem k panu doktorovi přišel poprvé, nemohl jsem se ani hnout, bolest ze zad mi vystřelovala do rukou i do nohou,“ svěřuje se pacient Milan Losert, po třech sezeních už na něm nejsou vidět žádné pohybové problémy. „Už nepřijdu, jsem vyléčený,“ vtipkuje mezi dveřmi. Po chvíli panu doktorovi přizná, že úplně v pořádku ještě není. Doktor prověří bolavá místa pomocí kyvadélka, potom začne zapichovat jehličky. „Není to nic jednoduchého, někdy pícháte jehličku hodně blízko páteře, místo do kterého se musíte trefit je třeba dvojmilimetrové,“ popisuje doktor svoji přesnou práci, navzdory věku se mu ale ruka ani trošku nechvěje.

K akupunktuře se přitom dostal úplnou náhodou. „Když mi bylo čtyřicet, chytly mně záda, všechny prášky proti bolesti selhaly, kolegové nevěděli co se mnou. Doma už jsem se nemohl ani hýbat, poprosil jsem manželku (zdravotní sestřička, pozn. redakce), aby mi píchla injekci proti bolesti. Trefila se asi do správného bodu, a v tu ránu mě záda přestala bolet.“ V té chvíli se začal o akupunkturu zajímat. „Literatury bylo v té době málo, v češtině neexistovala žádná, musel jsem se kvůli tomu naučit azbuku a studovat v ruštině.“ Studium přineslo ovoce, když ještě dnes po tom co je dvacet let v důchodě, nemá ani den volný. „Získávat klientelu nemusím, lidé si to řeknou mezi sebou a sami mi zavolají s tím, že mají nějaký problém, pokud je to v mých silách, snažím se pomoci.“ A tak pomáhá, u sebe doma na gauči, má improvizovanou ordinaci. Na konferenčním stolku rozestavěné dózy s různými druhy jehliček. „Jehly si objednávám po internetu, je to úžasně pohodlné, taky jsem si tam včera koupil hodinky, jen tak jsem si je prohlížel, líbily se mi, tak jsem si je koupil a dnes už mi je dovezli.“ Kromě internetu zvládá doktor Křivánek i celou domácnost. Vaří si, uklízí, pere, peče koláče a řídí auto. „Jen ráno se mnou nic není, vstávám v šest, ale do osmi se dávám dohromady, abych trošku fungoval.“ I tak je jeho nasazení obdivuhodné. „Promiňte, už pospíchám, za chvíli přijde další pacient, nemůžu se dostat do skluzu, nemám žádnou čekárnu,“ vyprovází mě slušně ze dveří. 

 

Jaroslav Křivánek se narodil v roce 1933 na nádraží v Českém Těšíně, jeho dědeček tam v té době působil jako přednosta stanice. Po gymnáziu absolvoval lékařskou fakultu na univerzitě Palackého v Olomouci. Promoval v roce 1958, ve stejném roce se i oženil. Po studiích nastoupil jako lékař do přerovské nemocnice, kde působil sedm let. Poté až do důchodu působil na Železniční poliklinice v Olomouci, jako specialista na ušním, nosním, krčním oddělení. Po vlastních problémech se zády se v sedmdesátých letech dostal k akupunktuře. V roce 1993 sice odešel do důchodu, jeho kariéra však neskončila. Otevřel si soukromou ordinaci, kde působil jako ORL specialista a akupunkturista. 

Klíčová slova: Den s..., akupunktura, doktor Křivánek

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.