22.03.2011 17:37


Nevděk v posteli

Autor: Jakub Fabík | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Fejeton o hořké chuti brzkého rána.

Autor textu Jakub Fabík. Foto: Martina Králiková.Podle pravidel fejetonu, prověřených desítkami zvučných literárních a publicistických jmen, by měla jeho pointa být až na samém konci. Já si dovolím jít proti proudu a říkám rovnou: Ranní vstávání je nevděčné! Jeho nevděčnost se pro mě projevuje hlavně v jedné skutečnosti. Ač se snažím zuby nehty si vstávání nějakými rádoby zaručenými metodami zpříjemnit, vždy to nakonec skončí tak, že se mi z postele zaboha nechce.

Určitě dobře znáte ten pocit krásné prázdnoty, který navozuje blahodárný spánek. Já osobně se ho nemůžu nabažit. Ale potom přijde další věc, kterou všichni dobře známe. Odněkud z dáli se náhle vynoří zvuk. Ten zvuk, ač pro každého jiný, je vždy nepříjemný ve své síle a strašlivé přesnosti, se kterou se jeho ostrá špička zabodne do křehké bubliny našeho spánku a bez milosti ji praskne. Co naplat, zvuk budíku je prostě nemilosrdná a nepříjemná záležitost. Někteří se však snaží, aby byla jejich bublina prasknuta jaksi jemněji. Jako melodii budíku si tedy nastaví svoji oblíbenou písničku a těší se, jak budou ráno vstávat z postele plní energie a elánu. Snílci. Tahle metoda podle mých vlastních smutných zkušeností funguje tak maximálně první ráno, kdy ji použijete. Další ráno vám najednou vaše milovaná písnička přijde už trošku fádní. Ta fádnost se prohlubuje každým dalším ránem, které se svojí již ne tak oblíbenou písničkou absolvujete. Končí to tím, že vstáváte stejně neradi jako vždy předtím, akorát máte o jednu oblíbenou písničku méně. To není výhodný obchod.

Existuje ještě další generacemi ověřená metoda. Ta patří do repertoáru všetečných rad, které nám dávají naši rodičové v dobré víře, že nám pomohou. Její charakter je možno trefně shrnout větou, kterou nám tu metodu předkládají: „Běž si lehnout! Vždyť zítra vstáváš.“ Poslušný potomek, uposlechnuvše moudrou radu starších, si tedy jde lehnout do postele. Další půl hodinu či hodinu se ponoří do nějaké knihy, aby uměle navodil aspoň lehký náznak únavy, která normálně nastává až o dost později. A co se nestane ráno? Stejně se mu z postele nechce a dal by první i poslední za to, aby mohl na svém loži spočinout aspoň o pár minut déle. No není to nevděčné? Vždyť mohl večer vidět tolik zajímavých věcí v televizi či dělat cokoli jiného. Ale co on udělal? Šel spát. A odměna? Nulová.

Jaká je tedy rada pro všechny, které ubíjí ranní vstávání, stejně jako mě? Moc nad tím hlavně nepřemýšlejte. Večer se bavte, dokud vás únava nezažene do postele. A ráno? Ráno hlavně zatněte zuby, tak jak to určitě děláte celý život. Hlavní je ta naděje, že přece až jednou budete bohatí a slavní, tak se hezky vyspíte každý den.

Klíčová slova: spánek, ráno, fejeton

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.