11.05.2013 10:02


Nechoďte na baseball, jen byste to zkazili

Autor: Ondřej Šulík | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Podívat se na nějaký sport je kratochvíle mnoha lidí. Chlapi si zajdou na fotbal nebo na hokej, a když chtějí něco méně všedního, vyvrátí si krk při sledování tenisu. Na baseball většinou chodí jen ti, kteří americké hře rozumí. Protože je takových lidí málo, je tu úplně jiná atmosféra než třeba ve fotbalovém svatostánku.

Autor: Ondřej Šulík

Místo: stadion Na Páté metě v Olomouci. Čas: jedna hodina odpoledne. Očekávání: žádné, té hře nerozumím. Výsledný dojem: zanevřel jsem na fotbal, už vždycky na baseball a nikam jinam!

Na nevelkou tribunu šplhám se sluncem v zádech a vyhlížím svého bratrance Jindru, bývalého baseballistu. Je úplně nahoře, mává na mě poloprázdnou sklenicí s pivem. „Ani sem nechoď a dones mi další! A sobě taky!“ poroučí mi z výšky. Nějak se mi to nezdá, pít takhle brzy, ale na baseballe jsem poprvé. Třeba je to místní folklor. Vracím se po schodech dolů, slunce mi nyní svítí přímo do obličeje. I tak ale vidím, že moc lidí tu není.

Tady nejsem debil

Nesu dvě piva nahoru na tribunu. „Zdar, už začínají. Dívej, Yetti jde na pálku,“ ukazuje Jindra. Divím se jménu Yetti a svůj údiv dám najevo nahlas vyslovenou otázkou. Jindra mi nestihne odpovědět, otočí se cizí paní v řadě pod námi. „Tak viděls ty jeho haksny? Vždyť by v tom mohlo šest děcek raftovat divokou vodu! Nejdřív mu kluci říkali Big foot, ale Yetti je kratší,“ objasňuje mi. Otáčím se udiveně na Jindru, ten se jen usměje a přikývne. Tohle by se na fotbale nestalo. Jednou jsem se tam nahlas kamaráda zeptal na nějakou podle všeho zřejmou věc a od ostatních fandů okolo se mi dostalo úplně jiné odpovědi. „To seš asi debil, když se na to musíš ptát.“ Tady na Páté metě debil asi nejsem, cítím se dobře.

Podle toho jak to tady vypadá, cítí se dobře všichni. Připadám si jako v malém městečku, kde se všichni znají skoro od plenek. Ptají se na zdraví a na děti. Nadávají na stejné věci jako kdekoliv jinde. Jen u toho sledují hru. Často jsou to rodiče hráčů, dospělých chlapů. Občas jejich přítelkyně či manželky. A bývalí hráči, jako Jindra. „Pamatuju si, že já sem nikdy mámu nezval. Byla tady asi dvakrát a já byl tak nervózní, že jsem to všechno zkonil,“ vzpomíná Jindra.

A když bude pršet?

Ze vzpomínek ho probouzí další bývalý spoluhráč. Představuje se mi jako Dan a sedá vedle Jindry. „Kluci, jak se tak dívám na ty mraky támhle a cítím, odkud fouká vítr, tak tu máme za chvíli parádní slejvák,“ věští Dan. Jeho prognózu zaslechl i jiný divák a za chůze, asi pro pivo, odpovídá. „Aby to nedopadlo jak tehdy v Blansku, jak jste měli vody po kolena,“ volá na Dana přes rameno. Jindra se zasmál a vysvětluje. „Tehdy na tom blanenským hřišti bylo normálně skoro jezero. Když jsi chtěl udělat skluz na metu, tak ses zastavil až o plot,“ pochichtává se. Zajímá mě, jak by se to s deštěm řešilo tady. „No, tak kdyby to byla jenom přeháňka, tak naběhnou borci s molitanama a vysuší tu plochu, kde se běhá. Jestli se jó rozprší, tak se to přeruší, všeci se půjdou ožrat a dohraje se to jindy,“ popisuje možné scénáře Jindra.

Netrvá to ani pět minut a jeden ze scénářů se začíná plnit. Doufám, že to bude ten první. Hrozně mě to tady baví, i když ze hry toho moc nemám. Přesunujeme se na zastřešenou zahrádku hospody, ze které jsem nosil pivo, a dáváme si další. Celou zahrádku, jednoduché dřevěné lavice z obou stran dlouhých stolů, zaplňují diváci z tribuny. Rozebírají zápas a odchytávají hráče, aby jim řekli, co dělají špatně. „Rozkroč se víc, když odpaluješ!“ poučuje jedna divačka procházejícího mladíka v dresu domácích.  Pálkař ale není na žádné rady zvědavý. „Proboha, mami! Tak si tam běž pálit sama!“ křičí na ni přes rameno. Celý podnik se směje.

Jindra se na mě otočí a vypráví o oprsklém baseballistovi, který tak odbyl svou matku. „To byl Čouzek. To je kabrňák. Jsme skoro jako bratři, vyměnili jsme si trencle,“ říká jakoby nic. Dan si vynucuje vysvětlení, já ležím na stole v záchvatu smíchu. Podle všeho nejlepší historky z baseballu se odehrávají ve sprše. Než se Jindra dostal k tomu, proč si domů odnesl Čouzkovy spodky, vyslechl jsem si spoustu sprchových průpovídek a homoerotických poznámek jak od Jindry, tak od Dana. Jak je to ale s trenýrkama jsem se nedozvěděl. Přestalo totiž pršet a domácí baseballisti molitany vysušili hrací plochu. Může se hrát.

Teď ses pokakal, že?

Sedíme zase na tribuně a kocháme se pohledem na hru, která je mi záhadou. Po dnešku sice už znám základní terminologii, znám nějaká nová anglická slovíčka ze hry a tleskám, když se to hodí. Jindra, Dan i ostatní okolo mi trpělivě a s úsměvem vysvětlují každičkou část hry. Skoro jakoby si mě vychovávali, jakoby mě mezi sebe chtěli. Jindra mi později potichu prozrazuje, že nejsem nijak výjimečný. Takhle se tady chovají ke všem. Žádné anonymní fandění, je to spíš společenská aktivita.

Tenhle zážitek si chci uchovat a tak vytahuji mobil, že si natočím alespoň kousek ze hry. Pálkař odpaluje a míček letí strmě vzhůru. Rozhodčí řve: „Up!“ Všichni kromě mě se jako na povel zakloní a dívají se nahoru. „Bacha!“ slyším odněkud z tribuny. A pak prásk. Metr a půl od místa, kde sedím, vysokou rychlostí dopadá malý tvrdý míček. „Teď ses pokakal, že?“ ptá se Jindra. Ostatní kolem se smějí a já jsem strašně vylekaný. Ptám se Dana, jestli by mě to mohlo zabít. „Já nevím, snad ne. Příště by ses asi měl dívat nahoru, abychom to nemuseli zjišťovat, vole,“ odpovídá. Budu, slibuji sám sobě. Určitě budu.

Zápas končí a já ani nezjišťuji, který tým zvítězil. O to mi vůbec nejde. Možná je to tím, že jsem přiopilý a otřesený z ohrožení života špatným odpalem. Ať je to, jak chce. Baseball jsem si zamiloval. Ne kvůli kráse hry, její složitosti a atraktivnosti. Zamiloval jsem si jej, kvůli lidem okolo, jak mě vzali mezi sebe, vzdělávali mě a bavili. Proto prosím všechny ostatní, aby na baseball nechodili. Akorát by se to zkazilo. Takže, kdo po přečtení této reportáže vyrazí na baseball, má u mě první strike. A kdo nasbírá tři striky, bude out. 

Klíčová slova: Baseball, reportáž, Olomouc

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.