10.12.2012 23:26


(Ne)všední pátek v pardubické kavárně, kde číšník nachodí osm kilometrů

Autor: Kateřina Dufková | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Den s...

Každý z nás už jistě alespoň jednou v životě navštívil kavárnu. Ať už jde člověk na kávu, na sklenku vína či na drink, očekává, že o něj bude co nejlépe a nejrychleji postaráno. Pokud tomu tak není, dá to obsluze náležitě „sežrat“ - zvláště v pátek večer, kdy se chce bavit. Často mu ale nedochází, že není jediný zákazník kavárny, a že i když číšník dělá maximum pro to, aby byl spokojen, nemá dvacet rukou a místo nohou rychlobrusle. Martina Líbala znám přes dva roky. Už čtvrtým rokem pracuje jako číšník v pardubické kavárně Nano café, a do své práce dává maximum (času i síly). Nevím, jak je to možné, ale vždy, když jdu do kavárny, je za barem on. Jeho práce ho baví natolik, že se účastní i soutěží v přípravě a servírování kávy (Barista ČR, Mistr kávy apod.). Rozhodla jsem se tedy zdokumentovat, jak vypadá Martinův běžný páteční pracovní den.

8.00 v Nano café je ještě tma, z vedlejšího vchodu vychází pohledný mladý chlapec. Martin Líbal, pětadvacetiletý číšník, bydlí tři patra nad kavárnou, a tak si může dovolit vstávat deset minut před začátkem otevírací doby a jít do práce jen v tričku i v mínusových teplotách.

Rozsvítit, zapnout počítač, hudbu a vyndat ze sejfu kasírku, to už je Martinova rutina. Není se čemu divit, v Nano café pracuje už čtyři roky a kavárna je mu tak druhým domovem.

8.15 přichází první zákazník. Objednává si presso a kolu. „V pracovních dnech dopoledne sem chodí převážně pravidelní hosté. U nich už přesně vím, co si objednají, vždycky se jich ale radši zeptám. Dopoledne bývají slabší, dají se pohodově zvládnout v jednom člověku. A ještě si stihnu občas zakouřit,“ dodává Martin. Od té doby se však už téměř nezastaví.

12.00 Martin už má v nohách 2 395 kroků. Nesnídal, a tak pomalu přichází hlad. Jídlo mu z restaurace donesli až na bar, kde však sehnat chvíli, když přichází noví zákazníci, majitel kavárny požaduje ještě jedno piccolo a mladý pár přichází platit. K obědu (již studenému) se tak Martin dostává až kolem jedné. To, že je řízek studený, mu prý ale nevadí: „Hlavně, že se to dá jíst!“

15.15
na směnu přichází brigádnice Danka. Už bylo na čase, kavárna je téměř plná a všichni zákazníci mají (překvapivě) žízeň. Krokoměr ukazuje 5 938 kroků. Odteď už bude mít Martin lehčí práci - Danka se bude starat o bar (příprava kávy,mytí a utírání nádobí, točen ípiva, míchané drinky, alkohol), Martin má na starosti obsluhu hostů. „Mám teď sice míň práce, ale je tu více hostů,“ komentuje situaci.

18.00 v kavárně je poloprázdno. Martin začíná připravovat kavárnu na večerní akci. Dolaďuje poslední detaily v nápojovém lístku, připravuje rezervaci a kontroluje, jestli je nakoupeno dostatek alkoholu na večer.

19.00 čas na večeři a poslední přípravy večerní akce. Martin zjišťuje, že ač má alkoholu opravdu dostatek, zapomněl na dlouhá brčka. A tak přichází můj první (a bohužel také poslední) úkol! Dostávám klíče od auta, čtyři stovky a podrobný popis, jak se dostanu k jednomu velkoobchodu a kde tam najdu potřebná brčka. Vyrážím!

19.45 mise splněna! Na poslední chvíli vcházím do kavárny (Uf, nakoupila jsem dobře!).

20.00 začíná páteční akce. V nabídce jsou za dobrou cenu drinky jako Mojito a Cuba libre v normální (0,3dl) i extra velikosti (tzv. kyblík). Martin už má za sebou 9 895 kroků, ta hlavní část dne však teprve začíná. Danka s Martinem si na posilněnou nalijí drink - možná je to poslední pití, které si dnes stihnout v klidu vypít: „Na zdraví.“

21.00 první dva „kýble“ jsou na cestě k majitelům. V kavárně je plno a Danka s Martinem se opravdu jen tak nezastaví.

21.34 do kavárny vcházejí dva podnapilí chlapci. První kavárnu navštěvuje pravidelně, druhý je tu dnes nový. Sedají si ke mně. Nevím proč, ale moc příjemné mi to není. Zničehonic se neznámý chlapec otáčí na nedaleko sedícího majitele. Konflikt, který stihne do deseti minut vyvolat, je ukončen jedním nedopitým pivem a jedním vyhozeným hostem. Naštěstí, opravdu jsem se nebavila.

2.30 konec. Poslední nádobí v myčce, umýt stoly, uklidit kasírku zpátky do sejfu, zhasnout a spát. Budík na 8.30 a zase do práce!

 

Martin dnes v práci nachodil 15 936 kroků. Průměrný Martinův krok má délku asi půl metru. Za pátek tedy Martin ušel zhruba 8 000 metrů - 8 kilometrů. Pro představu je to jako trasa z brněnského nádraží do Soběšic (https://maps.google.cz/maps/ms?msid=210057534398439040446.0004d04b38d92b83eb5cf&msa=0).


Práce v kavárně je pro mnohu lidí lákavá - potkáváte nové lidi se zajímavými příběhy, každý víkend jste na párty a ještě za to dostanete zaplaceno. Protože jsem s Martinem strávila celý den, nemohla jsem si ale nevšimnout negativních stránek této práce.

1) Bolavé nohy, křečové žíly - na to se prostě zvyknout nedá.

2) Celý den téměř nejíte a když, tak tajně a rychle nastojáka.

3) Nemůžete ani moc pít, často totiž není ani čas si odskočit.

4) Ne všichni zákazníci kavárny jsou příjemní.

5) Ne vždycky máte dobrou náladu, v kavárně se však musíte usmívat a bavit se s lidmi, i když byste se nejradši zamkli na týden sami doma. 

6) Pokud nepracujete v Praze, z platu si na trochu dražší dovolenou neušetříte. 

Klíčová slova: jeden den s..., kavárna, číšník

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Kristýna Dušková | 11. 12. 2012, 16:54
Super nápad s krokoměrem!
Vopálka Matěj | 11. 12. 2012, 09:24
Není to porušování zákoníku práce, takhle dlouhá směna? a co zákonné přestávky na oddech?