07.04.2014 20:04


Na vlastní kůži: Pražský půlmaraton 2014

Autor: Martin Bláha | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

15 876 litrů vody Mattoni, 2 800 kilogramů banánů, 1 250 baget, 99 kilogramů cukru, 60 000 houbiček na osvěžení nebo 165 000 kelímků. Všechny tyto věci se využijí na největším běžeckém závodě v České republice – Sportisimo 1/2Maratonu v Praze, který se tento rok běžel první dubnovou sobotu.

Přesně 21,0975 kilometrů, to je délka nejoblíbenějšího běžeckého závodu v Česku. Startovní čísla se vyprodala již na konci minulého roku. Běžce neodradila ani vyšší cena, která se pohybuje okolo tisíce korun. Půlmaratón jsem běžel již v předchozích letech, a proto tento rok nemohl být výjimkou. Tento závod se pro mě stal tradicí a zároveň i motivací. Každý rok na jaře se snažím hodně běhat, abych závod úspěšně dokončil s nejlepším možným časem. Letošní mírná zima a teplé jaro bylo pro běžce ideální, a tak nikdo ze závodníků jistě nepodcenil trénink.

Pražský půlmaratón od společnosti RunCzech  se běhá od roku 1999, tento rok se tudíž konal 16. ročník. Letošní rok přinesl několik novinek. Například se kompletně přesunulo maratónské expo – zázemí pro sportovce, kde si vyzvedávají startovní čísla. Dříve bylo přímo u startu závodu na náměstí Jana Palacha, ovšem kvůli malým prostorům si tento rok běžci museli dojít pro svůj běžecký balíček až do Veletržního paláce, který je od centra docela z ruky. Ve Veletržním paláci jsem nikdy nebyl, proto pro mě byl docela oříšek se tam dostat. Ani stanice metra nebyla zrovna blízko, tak jsem musel dojet tramvají. Expo naštěstí bylo vidět již z dálky díky davu lidí a velkým nafukovacím reklamám. Docela mě pobavilo, že před expem hostesky rozdávaly letáčky s návodem, jak se dostat z centra do Veletržního paláce. Po vyzvednutí startovního čísla a dalších „nezbytných“ věcí (jako třeba nealkoholické pivo, asi stovka letáčků a reklam nebo žrádlo pro psy) jsem se mohl přesunout na start celé akce k pražskému Rudolfinu.

Dvě hodiny před startem byl park před Rudolfinem úplně zaplněný. Sportovci se zde převlékali, rozcvičovali nebo nakupovali energetické gely a tyčinky. Nacházelo se zde i improvizované studio České televize, která celý závod živě vysílala. Ve změti lidí jsem zahlédnul i několik známých postav z televize – Romana Šebrleho, Jiřího Hámu nebo kapelu Chinaski, kteří běželi štafetový běh. Později na trati jsem dokonce běžel vedle bývalého mluvčího TV Prima Davida Vaníčka.

Půlhodiny před odstartováním závodu se všech 12 500 běžců začalo řadit do svých koridorů. Celkem bylo deset koridorů, které byly označeny písmenem A až L. Každý běžec měl svůj koridor určen podle času dokončení závodu, který vyplnil během registrace. Koridory jsou dobré v tom, že se nestane, aby se pomalejší běžci na startu „cpali“ dopředu, a pak zdržovali ty rychlejší běžce.  Já jsem měl určen koridor H. Pět minut před dvanáctou hodinou, kdy měl celý závod začít, jsem už byl docela nervózní. Každý běžec má určitě pochyby, zdali trať zvládne a někde nezkolabuje.

Přesně ve dvanáct zazněl výstřel z rukou pražského primátora Tomáše Hudečka a za zvuků Smetanovy Vltavy se běžci začali rozbíhat. Já ovšem nic, koridor H se nacházel docela daleko od startu, a tak jsem musel asi tři minuty čekat, než se dav běžců přede mnou začal trochu hýbat. Zpočátku jsme všichni pomalu šli a asi po pěti minutách od výstřelu jsme se konečně rozběhli. První kilometry jsou na závodě ty nejhezčí. Mám totiž ještě dostatek síly koukat se po okolí a vstřebávat tu úžasnou atmosféru ze závodu. Nejvíce síly mi vždy dodají fandící diváci.

První dva kilometry se běželi úsekem vedoucím podél Vltavy. Po pravé ruce jsem viděl Karlův most a zanedlouho se mi po levé ruce naskytl pohled na Národní divadlo a Tančící dům. Tuto část Prahy miluju a jsem rád, že si ji můžu užít i jako běžec a ne jen jako turista. Po chvilce se trasa začne stáčet doleva pod hradby Vyšehradu. Prvních pět kilometrů je již za mnou a pomalu mě začínají bolet nohy. Naštěstí přichází první občerstvovací stanice, kde si na chvilku odpočinu a doplním tekutiny v podobě iontového nápoje.

Po celé trati závodu hrají na každém kilometru kapely, čímž zpříjemňují závodníkům jejich běh. Taneční muzika mě doslova nakopne, a když míjím hrající DJ, vždy o trochu zrychlím. Ovšem ne vždy je zdejší muzika zrovna k poslechu. Na trati hraje i jedna metalová kapela, u které si téměř všichni běžci zakrývají uši, jelikož tento hluk se vážně nedá poslouchat. Trasa dále vede přes pivovar Smíchov, kde to příjemně voní chmelem. Hned jsem dostal chuť na pivo, ovšem odběhnout do místní hospůdky bohužel nemůžu. Po chvilce už docela cítím únavu, a tak trochu zpomaluji a všímám si, že jeden běžec běží úplně bos. Nechápu, jak může vydržet běžet celých 21 kilometrů bez bot.

Druhá polovina závodu se běží okolo Letenských sadů přes Holešovice až do čtvrti Karlín. Běží se dokonce i jedním tunelem, kdy v protisměru normálně jezdí doprava. Výfukové plyny ovšem nejsou zrovna příjemné pro běh, a tak se snažím tento úsek zdolat co nejrychleji.

Na posledních pěti kilometrech cítím již značnou bolest svalů, kterou přemáhám energetickým gelem. Dostávám se na poslední kilometr a zjišťuji, že mi zbylo ještě pár sil, tak se snažím trochu zrychlit. Posledních sto metrů doslova sprintuji, abych si o nějaké ty sekundy zkrátil svůj čas. Dobíhám s časem 1 hodina 56 minut. Můj cíl dát půlmaratón pod dvě hodiny byl splněn. Užívám si předání medaile, kterou obdrží každý běžec, jež doběhne do cíle v časovém limitu tří hodin a odcházím si odpočinout do oddechové zóny, kde jsou pro běžce nachystány masáže a nějaké dobroty k snědku. Teď už mi nezbývá nic jiného, než zase začít trénovat na příští ročník, který se bude konat na konci března příštího roku.

Klíčová slova: sport, publicistika, běh, Praha, půlmaraton

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.