08.04.2013 22:24


Na olympiádu mi paradoxně pomohlo vykloubené rameno, říká volejbalista Přemysl Kubala

Autor: Anna Barochová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Přemysl Kubala se svými dvěma metry a dvěma centimetry budí v soupeřích oprávněný respekt. Mimo hřiště však jeden z našich nejúspěšnějších volejbalistů působí nenuceně a přívětivě. Během rozhovoru se prakticky pořád usmíval. O hře, která je jeho koníčkem i zaměstnáním, vypráví poutavě, s nadšením a evidentně rád.

Každý sportovec má těžké začátky - co nešlo ve volejbalu vám? 
Přemysl Kubala, autor: Anna Barochová

Nikdy jsem nebyl hráč, který by hodně skákal. Ale nebral jsem to jako velkou slabinu. I přes svou výšku jsem to vynahradil rychlostí. 

Pomáhá vám průprava z plážového volejbalu v halovém?

Nebýt plážového, nikdy nedosáhnu výsledků v šestkovém (název pro halový, protože se hraje v šesti hráčích - pozn. autora). Zdokonalil jsem si techniku úderů, prostorovou orientaci, koordinaci. Klíčový je ale tlak vyvíjený na hráče v plážovém volejbale, kde se soupeř snaží vždy jednoho hráče "zničit". Člověk se musí spolehnout víc sám na sebe. To je průprava, která většině halových volejbalistů u nás chybí. 

Jak často  trénujete sám?

Doufám, že to nebude číst můj parťák (Petr Beneš - pozn. redaktorky). Zatím to flákám. Občas jdu do posilovny, ale není to trénink jako předtím. Momentálně trpím, i když jdu na squash, mezi sety sotva popadám dech. Ale určitě s tím něco udělám.

Jak to potom jde s dechem na hřišti?

Rozhodčí jsou na nás shovívavější, protože vědí, že už jsme starší páni. Dávají nám více prostoru na rozdýchání (směje se).

Máte trému, když jdete na hřiště?

Je tam určité napětí, ale vnímám ho kladně. Kdybych neměl strach, už by to znamenalo, že se do toho nedokážu vpravit. Jsem impulzivnější hráč a bez trochy nervozity to prostě nejde.

Měl jste během kariéry nějaká zranění?

Hodně volejbalistů trpí na kolena, kotníky a záda. Já mám štěstí, že tohle mám prozatím v pořádku.  Před sedmi lety jsem si ale vykloubil rameno, kvůli čemuž mám dodnes chronické problémy.

Ovlivnilo zranění ramene nějak vaši hru? 

Rozhodně. Nemohl jsem vůbec smečovat, takže jsem se skoro čtyři roky učil používat jiné údery, nejenom silové. Musel jsem se naučit technické údery, které jsou dnes pro plážový volejbal klíčově, ačkoliv je to pořád silový sport. Řekl bych, že díky tomu jsem se nakonec dostal na olympiádu. 

 

Olympijská meta

Účast na olympiádě patří k vašim velkým úspěchům. Nesnil jste ale o lepším umístění?

To, že jsme se vůbec kvalifikovali, ačkoliv nám před čtyřmi lety vůbec nikdo nevěřil, hodnotím jako obrovský úspěch. Na druhou stranu si myslím, že jsme se oba spokojili s kvalifikací, a pak už jsme nebojovali.

Měli jste také smůlu, že?

Trénoval jsem sám, protože můj parták se měsíc před olympiádou zranill. Dostával injekce do kolen a jeho tělo na to v průběhu olympiády reagovalo vysokými horečkami. Když vezmu v potaz tyhle faktory, můžeme být rádi, že jsme neudělali ostudu a postoupili ze skupiny.

Jak se vám líbilo olympijské prostředí?

Byla to úžasná lokalita a krásné stadiony, navíc jsme hráli před plnými tribunami.

Minulý rok jste tedy měl velice úspěšný. Kde vás uvidíme letos?

Budeme ještě hrát s Petrem, ale už je to jenom taková třešnička. Máme body z minulého roku, díky kterým nemusíme hrát kvalifikace. Můžeme si tak ještě jeden rok užít atmosféru turnajů. Budeme hrát na mistrovství světa v Polsku a na mistrovství Evropy v Klagenfurtu.

Jaký máte cíl do budoucna?

Chtěl jsem se v kariéře dostat na Mistrovství Evropy a světa, což se mi povedlo v šestkovém i plážovém volejbale. Poslední metu jsem si splnil minulý rok olympiádou, takže teď už se přesunu k trénování. 

 

Z hráče trenérem  

Od nového roku trénujete tým Královo Pole Brno. Byl to velký přerod z aktivního hráče?  

Já už jsem působil jako asistent trenéra v Ostravě, kde jsem sestavoval tréninky a koordinoval hráče. Teď je to ale jiné, protože v Brně jsem zodpovědný za všechno, a musím se starat o svůj tým pořád.

Trénujete ženský tým – jste na ně hodnější, než byste byl na družstvo mužů?

Přemysl Kubala radí svému týmu během technické pauzy, autor: Anna Barochová

Zpočátku jsem byl hodnější a nechtěl jsem na holky řvát. Pak jsem pochopil, že na hřišti jsou to hráči, a nezáleží na tom, jestli jsou to ženy nebo muži. I tak ale volím jiný slovník, než který bych používal u týmu mužů. Přece jen,  ženy jsou křehké duše.

Bydlíte ve Frýdku Místku a trénujete v Brně, jak to zvládáte? 

Vždycky se doma otočím jen na jeden den. Někdy ani nemůžu jet každý týden, což je náročné pro manželku, která se tak musí starat o dvě děti a dům sama.

Plánujete spolupráci s KP Brno dlouhodobě, nebo byste se raději přesunul někam blíže k domovu?

Brno mi dalo tuhle možnost. Vedu jeden z nejšpičkovějších týmů v republice, a to i přesto, že jsem předtím nikdy nedělal hlavního trenéra. Toho si opravdu cením. I kdybych si tedy mohl zvolit jiný tým, stejně bych volil tenhle. 

 

Volejbalové začátky

Šel vám tělocvik už na základní škole?

Ano. Myslím, že jsem byl po rodičích pohybový talent. Maminka byla učitelka tělocviku na gymnáziu, táta bývalý gymnasta a plavčík. Vedli mě ke gymnastice, což mi později ve volejbalu hodně pomohlo. Pak jsem hrál fotbal, díky čemuž jsem získal navíc rychlostní schopnosti.

Chtěl jste s tím někdy seknout?

Když jsem hrál asi rok, hrozně mě naštval trenér. Po prohraném zápase jsme měli dělat nějaké sprinty. S kámošem jsme se vzepřeli a trenér řekl, ať vrátíme dresy. Když jsem to řekl doma, maminka mě přesvědčila, abych se druhý den se sklopenýma ušima šel omluvit. Udělal jsem to, a pak jsem tam hrál až do sedmnácti let.

Co bylo pak?

Pak přišla nabídka z Ostravy, na pozici blokaře v mužském A týmu. Byl jsem předtím ve Frýdku, což bylo o třídu níž, a tak jsem přijal. V Ostravě jsem okusil, co to je profesionální sport, ačkoliv jsem tehdy byl nejslabší článek. Od té doby jsem u toho už chtěl zůstat.

Měl jste nějaký sportovní vzor?

V době, kdy jsem začínal, to byl můj spoluhráč Šmídák. Potom ve světovém plážovém volejbale Karch Kireli (americký volejbalista, který vyhrál zlato na OH v halovém i plážovém volejbale - pozn. redaktorky)

A dnes?

Obdivuji holandské plážové volejbalisty Nummendora a Schuila, kteří patří mezi světovou špičku, jak v šestkovém, tak v plážovém volejbale. A to i dnes, kdy se jedná o výrazně odlišné sporty. Když tohle někdo dokáže, tak před ním skutečně smekám. 

 

Český volejbal čekají těžké časy

Co si myslíte o oblibě volejbalu v České republice?

Díky účasti České republiky na olympiádě vzrostla jeho popularita. To možná také přispělo k přilákání nového sponzora do plážového volejbalu. Fanoušci tak uvidí sérii zápasů, takzvaných Super cupů, na kterých by se měly ukázat i zahraniční týmy. Navíc se bude hrát v divácky zajímavých lokalitách. 

V kolika letech si myslíte, že je dobré s volejbalem začít?

Teprve před pár lety byl vymyšlen program mini-volejbalu, kde jsou děti od pěti let, díky čemuž dostanou kvalitní průpravu. Předtím se začínalo v jedenácti letech. Ten vyšší věk nástupu ale bohužel způsobil, že tam chodily děti, které už dělaly jiný sport a až teď přešly na volejbal. To se podepsalo na špatné úrovni současného juniorského volejbalu.

Jak byste obecně zhodnotil český volejbal?

V současnosti není žádná nastupující generace, především v soutěži mužů. Když si vezmeme věkovou kategorii 18 – 25 let, tam není z čeho brát. Až tedy skončí volejbalisté, kterým je teď třicet, přijde několik let výrazného útlumu a v mezinárodním měřítku se hodně propadneme. Budeme muset počkat, až dorostou děti, které dnes trénují v mini-volejbalu.

Hraje syn také volejbal? 

Syn hrál hokej i volejbal, ale před dvěma lety jsem ho z hokeje stáhnul. Myslím si, že v hokeji je hrozně těžké u nás prorazit, a navíc doufám, že má volejbalové geny po mně. 

 

Medailon 

- narodil se 16. prosince 1973

- od svých sedmnácti let hraje profesionální volejbal, od letošního roku nově trénuje

- v roce 1997 byl zvolen nejlepším hráčem České republiky

- na mistrovství Evropy v roce 2001 získal v halovém mistrovství čtvrté místo

- plážový volejbal hraje s Petrem Benešem od roku 2008

- v roce 2012 se spolu kvalifikovali na Olympijské hry v Londýně, kde skončili sedmnáctí

- je ženatý a má dvě děti

Klíčová slova: Přemysl Kubala, rozhovor, volejbal,

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.