29.10.2013 13:19


Na Erasmus se jezdí do Bologni

Autor: Kristýna Schneiderová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

S Itálií to jde ekonomicky sice z kopce, na nejstarší univerzitě v západním světě se ovšem pořád studuje dobře. V Česku to ale asi nikdo neví. V Bologni se totiž ročně vystřídá jen kolem dvaceti českých studentů. A to je škoda.

Má jen o několik tisíc obyvatel méně než Brno a od září do června praská ve švech, když se do ní sjede studentstvo z celého světa. Ne však to české. Italská Bologna je přitom ideálním místem na půlroční kurz bohémského života. Historické centrum červeno-oranžově září a mezi měšťanskými domy v úzkých uličkách s dlouhými podloubími se najednou zjevují studovny. Učebny jsou ve starých renesančních palácích. První univerzita v Itálii, Evropě i západním světě byla založena roku 1088 a svého času tu studoval například Mikuláš Koperník nebo Erasmus Rotterdamský. Dnes na tamější fakultě filozofie vyučuje slavný spisovatel Umberto Ecco. Bologna má několik zvláštních rysů. Říká se jí la Dotta, protože se do ní vždy sjížděli učenci, la Grassa, protože se tu dobře a tučně jí, a taky la Rossa, protože má nejen červené domy, ale je i největší baštou komunistů v Itálii.

Bologna la DottaBologna  Foto: Kristýna Schneiderová

Hodně studentů si vybírá Erasmus na jihu Evropy, protože chtějí půlroční válendu v lihu u moře. V Bologni je místo i pro ty, co se chtějí něco naučit. Samozřejmě zapsat si primitivní předměty s kredity zadarmo a dál se o školu nestarat lze i tady.

V italském systému žáci stíhají jen tři až čtyři deseti kreditové předměty za semestr. Každý má kolem tří dvouhodinových přednášek za týden a přibližně devět set stran povinné literatury. Je lepší přednášky navštěvovat a všechny knihy přečíst, protože většina zkoušek je ústních. V italštině.

„Vyučování v italštině je asi hlavním důvodem, proč si hodně českých studentů vybere jinou destinaci,“ říká Lucie Durcová z Centra zahraničních studií Masarykovy univerzity. Sylabům předmětů, ve kterých se píše o vyučování v angličtině, se tu prostě nedá věřit. Je jen několik fakult, na kterých je angličtina jistá, a ty jsou často mimo město. Třeba katedra mezinárodních vztahů, která je ale v šedesát kilometrů vzdáleném kampusu v městečku Forlì.

Kdo si ale dal tu námahu a naučil se italsky, zjistí, že zdejší výuka za to stála. Menší počet předmětů a obsáhlejší studijní materiály umožní lépe se soustředit na dané téma a prozkoumat jej opravdu do hloubky. Obzvlášť na bakalářském studiu se hodně klade důraz na znalost historie a faktů, se kterými se pak pracuje na magisterském studiu, které je spíš analyticky zaměřené.

Bologna la Grassa

Co se jídla týče, rozepisovat se o dobré italské kuchyni je plýtvání čtenářovým časem. Po celém světě známé boloňské špagety. V Bologni ovšem nejsou. Nikde. V místních tratoriích ale hosta s touto objednávkou „někam“ nepošlou, donesou mu hovězí ragú s těstovinami tagliatelle, o kterém se říká, že je nejlepší v Itálii. To znamená i nejlepší lasagne a vyhlášené jsou také místní tortelloni, tedy plněné těstovinové šátečky.

Piazza Verdi v noci  Foto: Kristýna SchneiderováStudenti se tu ale stravují spíš v barech, které v době oběda a večeře pořádají aperitivo – bufet s výběrem od těstovin, pizzy a slané buchty focaccia po cizrnové a jiné saláty, ke kterému mají hosté přístup, pokud si koupí jakékoli pití. Ale žádná velká hitparáda to není, protože pití tu stojí mnohem víc než v Česku. Většina studentů si tedy sama vaří, jelikož je to nejlevnější způsob, jak se najíst.

Bologna la Rossa

Díky neustálé přítomnosti mladých intelektuálů byla Bologna odjakživa centrem revolučních hnutí a celou druhou polovinu minulého století tu v zastupitelstvu výrazně převažovali komunisté.  Opravdu hodně studentů tu má úsměvně naivní marxistické názory a největší procento obyvatel tvoří rasta komunita. Na čestném místě v zahradě fakulty politických věd je dokonce busta Alexandra Dubčeka. Většina místních bohužel netuší, kdo to je. Jsou ve své ideologii ale zapálení a například student Tommaso Carturan se otevřeně hlásí ke komunistické identitě a tvrdí, že reálný komunismus už je překonaný a tentokrát už si budeme opravdu rovni.

Na druhou stranu tu ale díky jejich revolučnímu náboji vzniká spousta zajímavých akcí. Jednu takovou pořádá právě Caturan každou středu v malém kostele. Setkávají se tam mladí umělci s imigranty, různými intelektuály a dokonce bezdomovci. Kdo na něco hraje, přispěje svojí hudbou, zbytek diskutuje. Ostatní oslavy a všechny demonstrace se pak odehrávají na Piazza Verdi, v univerzitní části historického centra, kde je většina alternativních kaváren a barů. Na Piazza Verdi se ale sedí na zemi. Každý večer tu jsou v tureckém sedu stovky studentů, vykládají, hrají na kytaru a pijí pivo od pakistánských přistěhovalců.Studenti na Piazza Verdi  Foto: Kristýna Schneiderová

Červená barva se v Bologni vyskytuje ještě na devadesáti procentech omítek a střech renesančního centra města, které má tvar lichoběžníku a je překvapivě velké. Zbytek stěn je pokreslený graffiti a mobilizačními nápisy. Přímo uprostřed jsou pak dvě věže (jedna je samozřejmě šikmá, jak už to v Itálii bývá), které jsou dominantou města a největší atrakcí. Na tu vyšší, jmenuje se Asinelli, nikdy nelezou ještě nepromovaní studenti, v opačném případě školu nikdy nedokončí.

Češky jsou vřele vítány

Celé město je dokonale prostoupené univerzitou. Obzvlášť v jeho východní části je skoro problém najít někoho staršího třiceti let. „Studentská atmosféra se tu dá přímo dýchat,“ říká studentka Clara Vázquez z Barcelony. Bary, samoobsluhy i copycentra mají stejný rozvrh jako fakulty. Většina nočních podniků na léto zavírá. Ani už nepřekvapí, že třetina Bolognanů nepracuje a žije jen z pronájmů studentům.

Italská vřelost je tu na každém rohu. Na zahraniční studenty tu jsou překvapivě všichni zvědaví a obzvlášť Češky tu nemají mezi malými rasta Italkami ve svém revolučním stadiu moc konkurenci. Navíc to jídlo! A přesto sem Čechů jezdí tak málo, podle databáze programu Erasmus je to každý rok jen kolem dvaceti studentů.

 „Už několik let se učím italsky a na Bologni mě láká nejen krásné historické prostředí, ale i úroveň univerzity. Samozřejmě doufám, že si zlepším cizí jazyky...A že tam bude plno krásných Italů," shrnula studentka Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Lucie Schovancová proč si tohle město vybrala. Do Bologni jede na jaře. A ti krásní Italové? Tak ti tam rozhodně jsou.

Láká vás studium na zahraniční univerzitě? Čtěte článek o novém programu pro studenty Erasmus plus.

Klíčová slova: Bologna, Erasmus, univerzita

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.