25.03.2011 19:04


Mladí muži se osamostatňují později než ženy

Autor: Anežka Michnová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Je jim kolem třiceti a stále bydlí u rodičů. Studují, nebo pracují, ale ještě se nechtějí osamostatnit. „Zůstávám u rodičů, protože jsem student,“ objasňuje osmadvacetiletý Tomáš, který si z osobních důvodů nepřál zveřejnit příjmení, proč si zatím nenašel vlastní bydlení. Protože po střední škole nejprve vystudoval vyšší odbornou školu, na Vysoké učení technické v Brně nastoupil oproti svým vrstevníkům později.

Brno – Socioložka Kateřina Lišková připisuje trend bydlení s rodiči prodlužování jednotlivých fází života, a proto současná mládež studuje déle než o generaci starší lidé. „Některé události se odehrávaly v nižším věku, například svatba či narození dítěte. Dnes se to posunuje do pozdějších let, což souvisí s vyšším věkem dožití,“ konstatuje. Podle statistiků z Českého statistického úřadu se průměrný věk matky při narození prvního dítěte zvýšil z necelých třiadvaceti let v roce 1993 na téměř sedmadvacet let v roce 2005. Rovněž se oproti roku 2001 zvýšil v roce 2009 průměrný věk při prvním sňatku na třicet dva let u mužů a dvacet devět u žen.

„Mám spoustu kamarádů, kteří také ještě bydlí u rodičů. Kamarádky se brzo vdávají a odcházejí z domu dříve,“ potvrzuje statistiky Tomáš. Podle něj je to tím, že ženy rychleji stárnou a jejich biologické hodiny je nutí založit rodinu co nejrychleji. Svůj názor dokládá na příkladu své stejně staré sestry, která se před třemi roky vdala a už má dvouleté miminko.

Osmadvacetiletý Tomáš stále bydlí u rodičů. Foto: Anežka MichnováZe statistiky Eurostatu vyplývá, že v Česku do třiceti čtyř let zůstává u rodičů dvaatřicet procent mužů, ale o dvanáct procent méně žen. Lišková se domnívá, že značný podíl na tom, že u rodičů zůstávají častěji chlapci než dívky, má proměna maskulinity. „Dříve se od muže očekávalo, že bude živitelem rodiny, dnes není jeho role tak jednoznačná,“ soudí socioložka. Současně neuznává stereotypní pojetí vztahu dítěte s rodiči, podle něhož jsou muži žijící se svými nejbližšími „mazánci“, které nechce příliš starostlivá matka pustit z domu. Poukazuje na specifičnost každé rodiny a proměnu životních vzorců.

„Naši mě pořád považují za malého a snaží se mě přesvědčit, že jejich názor je ten nejlepší. Občas dojde k prudším konfliktům,“ říká Tomáš, který plánuje v červnu obhájit diplomovou práci a najít si zaměstnání. Bydlení s rodiči nepovažuje za výhodu, ale spíše za nutnost. „Nejenže mi často naznačují, že bych se měl už osamostatnit, ale navíc mi příbuzní na rodinných setkáních nenápadně naznačují, že bych se měl už oženit,“ popisuje mladý muž složitou rodinnou situaci. Tomášově otci nejvíce vadí, že jeho syn nepřispívá do rodinného rozpočtu. „I když nám pomáhá, není to nic, co bychom nezvládli,“ myslí si. Tomáš na to má opačný názor. „Dělám všechny práce, na které by rodiče stačili jen s obtížemi. Táta je v invalidním důchodu, a kdyby se měl starat o celý statek sám, měl by s tím problémy,“ je přesvědčen mladý muž, který si kromě pomoci doma hledá příležitostné brigády, aby si vydělal na osobní potřeby. „Bojím se, že nebude mít dost odpracovaných let na dostatečný důchod,“ zmiňuje svou výtku Tomášova matka. Podle Kateřiny Liškové jsou muži bydlící se svými rodiči vystaveni kritice více právě proto, že často nemohou splňovat požadavky, které na ně společnost klade.

Tomáš považuje za jednu z příčin toho, proč si mladí lidé nehledají vlastní bydlení, jejich špatnou ekonomickou situaci. „I když se může zdát, že kdyby šli pracovat, vyřešily by se jejich problémy s penězi, není to pravda. Pracovní trh se nenafoukne a nezaměstnanost bude pořád na stejné úrovni. Navíc každý zaměstnavatel dnes vyžaduje praxi, ale čerstvý absolvent nemá téměř šanci ji sehnat,“ vysvětluje. Daniel Němec, učitel ekonomie na Masarykově univerzitě, se domnívá, že peníze mohou hrát v rozhodnutí žít u rodičů značnou roli. „Mladí lidé mají možnost díky společnému bydlení šetřit na svůj vlastní byt či dům a nezatěžovat se hypotékou,“ poznamenává.

Tento fenomén, který se týká 17,5 milionu euroobčanů mezi pětadvaceti a čtyřiatřiceti lety, není zatím dopodrobna prozkoumán především z hlediska sociologie. „V Česku zatím neexistují výzkumy, které by se něčím podobným zabývaly. Ale pokud se tomu někdo věnoval, bylo by zajímavé se zaměřit na otázku, zda jde spíše o životní styl, nebo ekonomickou nutnost,“ myslí si Lišková, která soužití dospělých dětí s rodiči jako problém rozhodně nevidí.

Klíčová slova: bydlení s rodiči, sociologie, Kateřina Lišková

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.