08.01.2021 17:03


Máme hodně krásných záznamů, o kterých si myslíme, že budou posluchače zajímat, říká dramaturgyně Divadla na Vinohradech

Autor: Marie Matějková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Divadla jsou od začátku října bez diváků. Mnoho z nich se proto snaží najít alternativu, jak si zachovat alespoň nějaký kontakt s nimi. V pražském Divadle na Vinohradech je to Vinohradské poslouchadlo, které divákům nabízí záznamy rozhovorů se svými herci.

Praha – Na jaře zpřístupňovali záznamy svých inscenací. Tentokrát svým divákům nabízí nahrávky z Večerů bez líčidel, které se v Divadle na Vinohradech pořádají od roku 2013. Projekt Vinohradské poslouchadlo odstartoval v pondělí 4. ledna. Od té doby zveřejňuje divadlo na svých webových stránkách a na platformě YouTube jeden záznam každé pondělí, středu a pátek ve dvě hodiny odpoledne. Všechny nahrávky si lidé budou moci přehrát až do konce března. Projekt v rozhovoru přiblížila dramaturgyně Divadla na Vinohradech Zuzana Paulusová. „Chtěli jsme s novým rokem přijít s novým projektem,“ vysvětlila.

Kdo za tímto projektem stojí?

Duchovním otcem a iniciátorem projektu je šéfdramaturg Divadla na Vinohradech Jan Vedral, který ho navrhl a připravil ten základní rámec včetně toho, že budeme nabízet našim divákům k poslechu třikrát týdně záznamy Večerů bez líčidel. Kromě něj na tom pracuje ještě několik dalších lidí, protože projekt je potřeba také technicky zabezpečit.

Jak vypadá příprava záznamů ke zveřejnění?

Zvukaři musí záznam technicky zpracovat a potom si ho znovu poslechneme. Nejstarší záznamy jsou z roku 2013. U nich je potřeba zkontrolovat, jestli tam není něco, co by bylo silně neaktuální, a jestli můžeme všechny znovu nabídnout do éteru. Takže je všechny znovu posloucháme a upravují se technicky. V určitém čase je potom záznam zpřístupněný na webových stránkách divadla, aby si ho mohli zájemci poslechnout. Tam bude k dispozici ještě nějakou dobu, takže je možné ho poslouchat ex post nebo i znovu, pokud ho někdo chce slyšet víckrát.

To je změna od vašeho jarního projektu Hrajeme i v karanténě, kdy byly inscenace ke shlédnutí jen dvakrát v určitém čase …

Ano. To je ale zase něco trochu jiného, protože tam se streamovaly hotové inscenace, u kterých je třeba řešit autorská práva, takže ta možnost sledování byla ohraničená.

Tentokrát je to s právy jak?

V tomto případě nemusíme řešit třeba autorská práva autora. Samozřejmě o tom ale ví moderátor a je to s jeho svolením. Také o tom informujeme ty, kterých se to týká, kteří poskytovali ten rozhovor.

Jak vybíráte záznamy, které zveřejníte?

My těch záznamů máme spoustu a pořadí je více méně náhodné. Můžeme zohlednit, pokud třeba někdo ze zpovídaných lidí má nějaké životní výročí nebo narozeniny. Jinak je sled záznamů dramaturgicky stavěný tak, aby se nějak vyváženě střídal zasloužilý herec – vinohradský bard s hercem začínajícím, žena a muž a podobně. Cílem je, aby to bylo postavené na kontextu a bylo to zajímavé.

Jaké jsou ohlasy veřejnosti na tento projekt?

Teprve jsme s ním začali, takže je to úplně čerstvé. Teď zrovna mi kolegyně říkala, že druhý Večer bez líčidel, ve kterém byl Marek Lambora a Jana Kotrbatá, naši mladí herci, slyšelo přes 1 000 až 1 100 posluchačů při tom prvním poslechu, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Projekt se rozbíhá, takže jsme sami zvědaví na to, kolik si najde posluchačů a jak se ta posluchačská skupina bude rozšiřovat.

V rámci jarního projektu byly tyto Večery bez líčidel streamované živě. Proč jste se tentokrát rozhodli pro starší záznamy?

Protože máme k dispozici velkou spoustu záznamů a některé z nich jsou i s herci, kteří už nejsou na živu, takže jsme to chtěli nabídnout i kvůli tomu. Máme hodně krásných záznamů, o kterých si myslíme, že budou posluchače zajímat.

Jak teď vypadá činnost divadla?

Nemůžeme hrát, takže se zatím zkouší připravované inscenace, aby se dovedly do nějaké podoby, a dál se uvidí. Budeme doufat a budeme si přát, aby nám situace umožnila ty inscenace také předvést.

Kolik jste toho v minulém roce odehráli?

Na jaře jsme hráli do 10. nebo 11. března. Potom jsme začali hrát až na začátku září a skončili jsme začátkem října. U divadla se to nepočítá na roky, ale na sezóny, které jsou totožné se školním rokem. Takže ze sezony, která teď běží, jsme odehráli v podstatě měsíc. Uvedli jsme ale tři premiéry, na což jsme pyšní. Byly to premiéry inscenací posunuté z jara. Třeba naše poslední, divácky velmi očekávaná, inscenace Balada pro banditu měla premiéru 2. října, těsně před tím, než se divadla zavřela.

Klíčová slova: divadlo, rozhovory, koronavirus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.