12.10.2014 13:19


Létat je jednodušší, než si člověk myslí

Autor: Filip Živný | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Létání na motorových i bezmotorových ultralehkých letounech je oblíbeným rekreačním sportem, který už dávno nepatří pouze boháčům a dobrodruhům. Jediné, co musí člověk udělat, je zaregistrovat se v letecké škole, nechat se prohlédnout od doktora a může se vznést do oblak.

V současné době je v České republice přes padesát leteckých škol a necelých patnáct tisíc platných leteckých průkazů vydaných na motorové i bezmotorové letouny. Stát se obchodním či dopravním pilotem je časově náročná záležitost, jejíž cena sahá až do statisíců korun, rekreační létání je však dostupné téměř komukoliv.

Být pilotem se rozhodl také IT technik Jan Dvořák z Brna. „Většina lidí dnes stále vnímá létání jako něco nedostupného, složitého, nebezpečného a hlavně velmi drahého. To nejtěžší je však samotné rozhodnutí stát se pilotem,“ říká začínající pilot. „Nedávno jsem si uvědomil, že nechci věnovat všechen svůj čas jen práci, a létání mě vždycky fascinovalo. Neznal jsem nikoho, kdo by se létání věnoval, takže první informace jsem hledal na webových stránkách a různých diskuzních fórech. Moje volba padla na nejdostupnější a podle mě nejzábavnější kategorii, tedy na motorové ultralehké létání,“ dodává.

Při létání na ultralightech má zájemce o pilotní průkaz povinnost absolvovat nejméně dvacet hodin praktického létání s instruktorem a zhruba čtyřicet hodin teorie, jejíž výuku však může člověk u některých škol částečně zvládnout samostudiem. „Zavolal jsem do školy, která sídlí ve Vyškově. Při zhruba půlhodinového rozhovoru s ředitelem školy jsem zjistil vše, co jsem potřeboval. Není třeba platit žádnou zálohu, nikam pravidelně dojíždět, vše je v pohodové atmosféře, “ vzpomíná Jan Dvořák Jedna hodina letu s instruktorem stojí kolem dvou až tří tisíc korun. Podle Dvořáka záleží na typu letadla.

„Nabíráme zhruba patnáct až dvacet lidí ročně, letos je to o něco více, ale z dlouhodobého hlediska počet zájemců mírně klesá,“ hodnotí ředitel vyškovské letecké školy Petr Voženílek zájem o létání.

Na létání nepotřebujete naprosto skvělý zrak

První věc, kterou musí před zápisem do letecké školy člověk udělat, je nechat si vystavit osvědčení o zdravotní způsobilosti. V případě létání na ultralehkých letounech stačí osvědčení druhého stupně. „Jako člověk s vrozenou krátkozrakostí jsem si nebyl úplně jistý, jestli obstojím při zdravotní prohlídce. Ukázalo se však, že to nevadí. Obecně hlavní zdravotní překážky pro létání jsou takové, při kterých by neměl člověk ani řídit auto,“ přibližuje Dvořák. Prohlídka většinou netrvá déle než půl hodiny. Nejdříve je třeba vyplnit krátký dotazník o zdravotním stavu, pak následuje vyšetření zraku doplněné o zkoušku barvocitu a prostorového vidění, kontrola krevního tlaku v klidu a po zátěž, EKG a několik dalších běžných úkonů.

„Nejčastější překážkou jsou choroby srdce, cukrovka, plicní onemocnění a alergie. Při vydávání osvědčení se postupuje individuálně, podle stupně onemocnění a užívaných léků,“ uvádí letecký lékař David Moravec. „Pokud například někdo bere léky na cukrovku, není to problém, ale pokud si musí píchat inzulin, nemůžu mu osvědčení vydat,“ vysvětluje.

„Po hovoru s ředitelem jsem si zařídil všechno potřebné a dva dny na to jsem už byl v areálu aeroklubu na vyškovském letišti,“ pokračuje Dvořák. „Měl jsem možnost projít si hangár a prolézt všechna letadla. Vybral jsem si po poradě s instruktorem starší typ, protože je lepší se učit na stroji, který je těžší pilotovat a méně spoléhá na elektroniku.“

Seznamovací let vám vyrazí dech

Druhá návštěva v pilotní škole obnáší bližší seznámení s letadlem, něco málo z teorie a především první let, kterému se říká seznamovací. Člověka posadí rovnou na sedadlo pilota a za asistence instruktora se poprvé odlepí od země a vznese k obloze. „Nahoře vám instruktor zcela svěří řízení a vy se ze začátku snažíte aspoň držet letadlo v horizontálním letu. Je to velmi silný zážitek, vypněte a prostě si to užijte,“ doporučuje Dvořák. Člověk si postupně vyzkouší, jak letadlo reaguje, co se s ním a se strojem děje při stoupání, klesání, mírných i prudších zatáčkách. To vše bez jakékoli předchodzí zkušenosti s létáním. „Když jsem začínal, občas jsem se bál. Teď už se mi ale dlouho nestalo, že by student navodil situaci, ve které bych měl strach,“ tvrdí letecký instruktor Petr Sedlák.

„Pokud máte štěstí na instruktora, zažijete dost možná i průlet oblačností a pár stavů beztíže. Po přistání si uvědomíte, že už pro vás není cesty zpět a stal se z vás beznadějný nadšenec, který létání od první chvíle zcela propadl,“ říká Dvořák závěrem.

Po nalétání potřebného počtu hodin čeká člověka závěrečná zkouška. „Limit na připuštění ke zkoušce je dvacet odlétaných hodin, většinou však lidé odlétají třicet až padesát hodin, než jsou připravení. Ze zkušenosti, čím je člověk starší, tím to jde hůř,“ uvádí instruktor Petr Sedlák. Ředitel letecké školy Petr Voženílek si nevzpomíná, že by někdo neudělal závěrečné zkoušky. To se nám ještě nestalo. Je to naprosto mimořádné a znamenalo by to, že je něco hodně špatně,“ dodává.

Článek můžete číst také na stisk.blog.idnes.cz

Klíčová slova: létání, letecká škola, pilotní průkaz

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.