17.12.2013 11:07


Láska k Brnu prochází žaludkem, část pátá – horké vánoční nápoje

Autor: Karel Selinger | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Poslední, předvánoční díl seriálu o jídle věnujeme horkým nápojům na vánočních trzích. Uzavřeme tak pětidílný seriál o brněnských dobrotách ve společensky povznesené náladě.  

Původní nápad zněl vyzkoušet všechny horké alkoholické nápoje vánočních trhů na Svoboďáku. Ten vzal za své při zjištění, že skoro v každém druhém stánku nabízí buď medovinu, svařené víno, nebo punč. Takhle bych nejen nenapsal článek, ale pravděpodobně by mě našli s ošklivou kocovinou pod mostem v některé z okrajových částí Brna.

Stánek s olomouckým punčem„Nejlepší punč? Zkuste hned vedle ten olomoucký“ Radí mi návštěvnice Zdenka Pokorná. Proč ne, někde se začít musí. Olomoucký punč s panákem hruškovice stojí 35 korun. Kořeněné levné víno, naředěné vodou. Tohle nezachrání ani panák hruškovice. Vlastně asi žádný panák. Rychle dopít dokud je punč horký a nejde tolik poznat jeho chuť a jde se dál. Takhle si nejlepší punč nepředstavuji.

Chci ochutnat nejlepší, nebo aspoň ucházející punč, a tak obcházím stánky raději sám. Představuji si punč, který děláme na Vánoce doma. Šťáva z pomerančů, čaj, víno, trocha rumu a nějaké to koření. Vyhlížím si další stánek. Tradiční moravský punč. Dva za 65 korun. Ceny jsou všude přibližně stejné, chuť ale bohužel taky. Víno už sice není hrozné jako v prvním případě, do dokonalosti však zbývá ještě kus cesty. Smiřuji se s tím, že v polních podmínkách nejde udělat dobrý punč a pokračuji dál.

Občerstvení U zlomené lyžeU zlomené lyže si kupuji dvě deci svařeného vína za 25 korun. Nemám však odvahu ani dopít do konce. Prodejci si často zřejmě myslí, že svařit se může jakékoliv víno, pokud se do něj přidá hodně koření. Skutečnost je bohužel jiná. I tak ale vyhrává vidina výdělku nad vidinou spokojeného zákazníka. Vždyť kdo si bude za rok pamatovat, kde měl svařák.

Nadobro opouštím jakékoliv nápoje, ve kterých je víno, a vrhám se po osvědčené klasice. Medovině. Vánoční bar nabízí medovinu Elisa za 40 korun. Ve svém úsudku se nemýlím. Však toho není moc co zkazit na ohřátí medoviny, kterou koupíte v lahvi. Pořád ale nejlepší bod odpoledne.

stánek TurbomoštuS medovinou v ruce vyrážím zjistit, u kterého stánku je největší fronta. Hned u dětského vláčku nacházím svoji odpověď. Turbomošt. „No jasně, Turbomošt je tady nejlepší, co se dá koupit. Navíc mají hezké kelímky.“ Sdílí svoje nápojové zkušenosti Tomáš Jordán, který stojí přede mnou ve frontě.

Turbomošt stojí 35 korun a opravdu dostanete moc pěkný kelímek. I jeho obsah je milým překvapením. Hostětínský mošt, koření a jablkovice. V jednoduchosti je síla, a já po dlouhém a náročném hledání nacházím vítěze. Později se dozvídám, že stánek provozují stejní lidé jako populární Bar, který neexistuje. To vysvětluje mnohé. Lidé, kteří si zakládají na kvalitě, přenesli svoje zkušenosti do zimního baru a přináší jim to ovoce v podobě nikdy nekončící fronty.

Rád bych ještě pokračoval v degustacích, ale vítěze jsem našel. Kupuji si tedy ještě jeden Turbomošt a za doprovodu koled v podání smíšeného sboru si vychutnávám vánoční atmosféru. 

Klíčová slova: Vánoční trhy, alkohol

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.