02.05.2014 13:10


Kvalitní nádobíčko dobrého fotografa nedělá

Autor: Vágnerová Dominika | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Focení se stalo koníčkem velkého počtu mých kamarádů, tak proč bych s tím nemohla začít i já? Navíc je to dovednost, kterou běžně očekávají od novinářů. Obstarala jsem si výborný foťák s kvalitním objektivem, nainstalovala Photoshop, ale zázrak se nekonal. Co mi kromě praxe chybí?

O focení jsem se nikdy moc nezajímala. Z prohlížení alba z rodinné dovolené jsem měla vždy trauma. Možná to bylo mým pubertálním výrazem, který vyloženě křičel: „Vlezte mi všichni na záda, já se usmívat nebudu!“, nebo rodinným kompaktem, který mé nepříliš technicky zdatné rodiče neposlouchal. Nedělám si legraci, na letošní dovolené si mamka suverénně přiložila foťák k oku objektivem. K focení mě přivedlo až studium žurnalistiky a strach z povinnosti mít u článků autorské snímky. Na druhou stranu, co na tom může být tak těžkého? S vidinou toho, že jsem přirozený talent, jsem neváhala a zapsala si i předmět Základy digitální fotografie.

První srážka se zrcadlovkou

Dominika Vágnerová. Foto: Alice KrejsováVím, že pro pořízení krásné fotky není nutná zrcadlovka, ale zaměřme se na potřeby novináře. Přeci jenom kdybych fotila Václava Klause rodinným kompaktem omotaným lepicí páskou, která je nutná, aby nevypadly baterie, nebylo by to tak úplně ono. Na jeho přednášku jsem si půjčila Canon 60 D, který mi kamarád doma nastavil a já jen doufala, že světelné podmínky v aule ekonomicko-správní fakulty budou podobné těm u nás v bytě. Povedlo se! Asi z dvou set fotek jsem vybrala tři, zmenšila je v Malování a vložila do článku. Napoprvé dobré. Pojmy jako clona, vyvážení bílé a ISO mi ale stále nic neříkaly.

Po dvou týdnech se mi naskytla příležitost zúčastnit se fotografického workshopu. Byla jsem tam největší amatér, ale s nejlepším foťákem. Objektiv mi pochválili, i když číselným hodnotám na něm dodnes nerozumím. Konečně jsem se také dozvěděla, kolik taková hračka stojí, a proto jsem si popruh pevně omotala kolem ruky.

Očekávání versus realita

Workshop jsem si představovala jako užitečně strávené dvě hodiny, při kterých pořídím asi deset fotek jako úkol do školy a do půlnoci je odevzdám. Taková pohodička to opravdu nebyla. Sice jsem se konečně naučila foťák nastavit, ale ten snímek, při kterém se vám zatají dech, ne a ne přijít. Když jsem se rozhlédla po ostatních, tak jsem si něco uvědomila. Tichý a pasivní může být fotograf krajinek, ale pokud fotím lidi, musím s nimi komunikovat. Oslovit je, zeptat se jich, jestli jim focení nevadí, a případně jim poradit, jak se mají před foťákem chovat.

Jako můj závěrečný výstup v Základech digitální fotografie jsem si vybrala trhy na Moravském náměstí. V hlavě jsem měla vidinu úžasně barevných snímků a lidských tváří plných emocí. Čím to je, že na těch mých se všichni mračí nebo spí? Moje fotky navíc postrádají hloubku, zkrátka jim něco chybí.

Na trzích už jsem strávila čtyři odpoledne, ale ještě jsem nepořídila oněch deset dechberoucích snímků. S každou další návštěvou se ale zlepšuji, dokonce už jsem oslovila pár lidí a s některými trhovci se i pozdravím. Snad příště konečně vylezu ze své ulity a stanu se tím fotografem, který se nebojí komunikovat s cizími lidmi, naaranžuje si je, a pro dobrou fotku si klidně lehne i na špinavou zem.

Klíčová slova: fotograf začátečník, zrcadlovka, focení

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.