05.04.2012 13:37


Kéž by měl den víc než čtyřiadvacet hodin

Autor: Magdaléna Daňková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Nemám čas – věta, kterou denně slýcháme a možná denně používáme. Lžeme, nebo nám čtyřiadvacet hodin za den skutečně nestačí?

Jak ideálně rozdělit denní přísun dvaceti čtyř hodin? Mezi řediteli a vedoucími podniků je poslední dobou oblíbený kurz takzvaného osobního Time managementu. Pravděpodobně ale v jejich Time managementu není zahrnuto také vaření, uklízení a praní − nedílné součásti studentského života v případě, že nebydlíte v teple rodinného hnízda.

Manažerův den začíná okolo sedmé hodiny ranní, studentův den okolo sedmé hodiny ranní občas končí. Často se totiž třeba setkání s kamarády na jedno pivo poněkud protáhne.

Správný vedoucí celé dopoledne věnuje obchodním schůzkám, rozdávání úkolů a papírování. Průměrný student věnuje dopoledne občasné návštěvě školy, vypracovávání všemožných úkolů − ty jsou totiž velmi populární i na vysoké škole − a hrabání se v kopě papírů s učebními materiály, která se každým dnem nějakým záhadným způsobem množí a zvětšuje. Autorka textu Magdaléna Daňková. Foto: Eva Krejčí

Oběd ředitele trvá maximálně hodinu, poté se vrací do kanceláře, aby zkontroloval svůj diář a vypracoval si plán na další den. Studentův oběd pokračuje často do pozdních odpoledních hodin, kdy volně přechází v kavárenské posezení s přáteli. Diář si buď vůbec nepořizuje, nebo jej pro jistotu neotevírá. Plán na večer a další den závisí na termínech, které student musí dodržet. V případě odevzdání seminární práce či psaní průběžného testu je to jednoznačné – v noci pracovat, teprve po odevzdání jít spát. Není čas ztrácet čas.

Vedoucí pracovník, který absolvoval kurz Time managementu je psychicky vyrovnaný a vše, co si naplánoval zvládá včas. Studentovo rozpoložení se pohybuje od psychické vyrovnanosti, přes projevy paniky a návaly zuřivosti, až po otupění smyslů v závislosti na čase, který mu zbývá do uzávěrky/testu.

Plánování je užitečná věc. Na rozdíl od vycvičeného manažera je však student flexibilnější. Zatímco manažer má nastaven týdenní plán a s neobvyklými událostmi v něm nepočítá, protože „prostě nemá čas“, studentovo rozhodnutí je často dílem náhody a aktuálních vnějších okolností. Venku je krásné počasí a zrovna zítra je důležitý koncert, na kterém nesmí chybět, takže  on naopak prostě nemá čas být celý den zavřený v knihovně.

 Jednou z užitečných reforem by proto jistě byla právě reforma času. No vážně, kdyby den měl hodin třeba čtyřicet, stíhali by možná všichni všechno. Práci, zábavu i spánek, i bez školení z Time managementu. Návrh by mohl počítat s úschovou času do zásoby a  následným libovolným čerpáním z něj, kdykoliv bude třeba. Nebo bychom měli dostat každý svůj vlastní dálkový ovladač na čas. Přehrával by i vzpomínky, někdy by čas posunul a občas někoho zpomalil. 

Klíčová slova: Time management, čas, studentský život

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.