18.05.2012 10:34


Když černý humor pomáhá

Autor: Zuzana Holubová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

To vám takhle operuju, operuju, až najednou koukám, že pitvám. S černým humorem se člověk běžně setkává na internetu, v komiksech, ve filmech. Není to ovšem jen specifický druh zábavy, ale pro mnohé také jediná možnost, jak se odreagovat a zapomenout na trable.

Přehrát audio

Audio

Autor: Zuzana Holubová

Smích prý léčí. Nedávno jsem se dozvěděla, že stačí byť jen vynucený úsměv a člověk se hned cítí o poznání lépe. Tohle je ale jen jeden z mnoha způsobů, jak si ulevit od starostí. Když jsou ty starosti opravdu velké, člověk se jim buď poddá, nebo se jim vysměje do tváře. I černý humor totiž léčí.

Zuzana Holubová. Foto: Michal CagalaZnám nejednoho člověka, který černý humor nesnáší. Kdekdo považuje černé vtipy za sobecké, necitelné a velmi často nevhodné. Jenže mně se zdá opak pravdou. Tyhle zdánlivě škodolibé vtípky dělají spíše lidé, kteří jsou velmi citliví a dostávají se často do situací, kdy je pro ně příliš složité zpracovat informace rozumově, protože by to mohlo být bolestivé a zraňující.

Například ve zdravotnictví se člověk může setkat s velmi charakteristickým typem černého humoru. K němu mám odjakživa blízko, protože maminka dělala ve špitále na očním oddělení, kde viděla a slyšela už ledacos. A ráda o tom doma vyprávěla. Vzpomínám si na historku, za kterou se mamka doteď stydí. Do ordinace přijel vozíčkář, ani nevím, co ho vlastně trápilo. Mamka si od něj vzala kartičku pojišťovny a začala naťukávat údaje do počítače. „Prosím, posaďte se,“ povídá vozíčkáři a dál se věnuje počítači. „Ale já už sedím,“ odvětí pacient. Těžko říct, jaká reakce by v tu chvíli byla nejlepší. Mamka se začala nekontrolovatelně smát a musela utéct do vedlejší místnosti, aby se trochu uklidnila. Potom se samozřejmě chlápkovi na vozíku omluvila. „Nic se nestalo. Já sám si ze sebe někdy dělám legraci,“ uklidnil ji pacient. Co mu ostatně zbývá? Má se snad trápit do konce života tím, že nemůže chodit?

Mě například šokovala exkurze na sexuologické oddělení, kde se pacientům dělá takzvané pépégé vyšetření. Při něm se muži nasadí na penis speciální spirálka, která zaznamenává změny objemu jako reakce na promítané fotografie. Zjišťují se tak sexuální preference potenciálních deviantů. „Pacient sedí v támhleté místnosti a já mu promítám fotografie se sexuální tematikou. Třeba tady Jeníčka a Mařenku,“ popisuje náplň své práce zdravotní sestra a ukazuje nám fotografie nahých spoutaných dětí. Všichni přítomní studenti oněmí. Sestra na nás kouká a hned, jak jí dojde, proč jsme tak pobledlí ve tváři, se začne omlouvat. „Promiňte. Tady funguje určitá forma černého humoru. Bez něj bychom tuhle práci dělat nemohli,“ dodává sestra.

Černý humor zkrátka ovládá všechny citlivé oblasti, o kterých lidé neradi mluví vážně. Jakýmsi nejvyšším stupněm je vtipkování o smrti. Lidé, kteří se ve svém zaměstnání často setkávají se smrtí, si dokonce vytváří vlastní hantýrku. Policisté nebo nádražáci říkají sebevrahům skokani. Pro pohřebáky jsou parte seznamy čerstvého zboží. Pro sexuology je nekrofilie (pozn. aut.: erotická náklonnost k mrtvolám) dalším stupněm gerontofilie (pozn. aut.: erotická náklonnost ke starým lidem). A může jim to člověk mít za zlé?

I když se může zdát, že jsem tvrdá zastánkyně černého humoru a neznám v tomhle ohledu mezí, je tomu vlastně přesně naopak. Velmi snadno se dokážu vcítit do cizích lidí, kteří mají nějaké trable, a jakékoli vtípky na jejich účet mi přijdou nevhodné. Když však přijde chvíle, kdy se já sama cítím pod psa, ráda si ze sebe legraci udělám a pobavím tím ostatní. Jak jinak se těžko odstranitelných problémů zbavit, než se jim takzvaně vysmát do ksichtu? Je to můj recept na zlepšení nálady, budu se ho držet. I když někteří mě odsuzují, že se bráním poněkud drastičtějším způsobem. Inu, je to tak zkrátka jednodušší.

Klíčová slova: černý humor

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.