10.10.2013 17:52


Karate ze mě udělalo lepšího člověka, říká studentka Mendelovy univerzity

Autor: Markéta Chrástková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Sebeovládání, disciplína a pokora. To vše patří k základním myšlenkám karate, kterému se studentka Mendelovy univerzity Dita Němcová věnuje už pět let. Bojový sport ovládá s přehledem a doufá, že jednoho dne dosáhne mistrovské úrovně. Přesto by se přímému souboji na ulici raději vyhnula.

Autor: Markéta Chrástková

Na první pohled působí jednadvacetiletá Dita Němcová drobně a málokdo by uhodl, jakému sportu se ve svém volném čase věnuje. K japonskému bojovému umění ji přivedl nedostatek sportovního vyžití. „Když jsem přišla do Brna na střední, měla jsem příliš volného času. Doma jsem dělala požární sport, ale to bylo možné jenom o víkendech. Hledala jsem tedy nějaký sport v Brně, jenže v mém věku už by mě nikde nevzali a třeba na basketbal jsem příliš malá,“ směje se Dita.

Jednoho dne narazila v Černých polích na náborový leták Karate Sokol Husovice. „Chodila jsem kolem něj asi čtrnáct dní, než jsem se odhodlala napsat e-mail,“ vysvětluje studentka. Přestože byl prosinec a nábor začínal v září, mohla se jít podívat na trénink. „Otevřela jsem dveře sokolovny a tam se na mě usmíval nejvyšší člen husovického oddílu karate, dvoumetrový Tom Jakubec,“ vzpomíná karatistka.

Tréninky se jí zalíbily a už po měsíci si koupila své první kimono – tradiční bílé japonské oblečení. V dubnu ji čekaly technické zkoušky, takzvané páskování. „Tam jsem poprvé potkala svého nynějšího trenéra Frantu Dolečka, který je zároveň i zkušebním komisařem,“ vypráví Dita. Zkoušky úspěšně složila a v sedmnácti letech získala bílý pás. Zpětně však hodnotí své karatistické začátky opatrněji. „Nejhorší bylo vydržet ten dril, překonat se a chodit na tréninky. Trvalo dlouho, než jsem se pořádně naučila údery a chvaty, to spoustu lidí odradí. Zároveň jsem si musela zvyknout na určitou hierarchii, podřídit se vyšším pásům,“ konstatuje studentka.

Když vypráví o fyzické náročnosti, sahá si na záda a provinile se usmívá. „Moje počátky odnesly zádové svaly. Na většinu pohybů v karate člověk není zvyklý. Používáte svaly, o kterých ani nevíte, že je máte,“ směje se. Pravidelná fyzická dřina se studentce ale vyplatila. „Po půl roce se mi tělo začalo formovat, shodila jsem pár kil a celkově jsem se cítila líp,“ dodává. Karate změnilo i její životní styl. Začala pravidelně sportovat, posilovat a zlepšovat svou techniku. „Dnes už ode mě očekávají určitou technickou vyspělost při provádění kopů, úderů či bloků, chyby se netolerují. S tím souvisí každodenní protahování svalů, nic nepřijde ze dne na den, musím na tom neustále pracovat,“ říká Němcová.

Na střední škole neměla se skloubením školy s tréninky problém, na vysoké však pojem volný čas téměř nezná. „Občas musím kvůli špatnému rozvrhu vynechat jeden trénink, o to víc na sobě pracuji doma. Pořídila jsem si třeba rotoped a boxovací pytel,“ vysvětluje sympatická karatistka, která si svoji zálibu nemůže vynachválit. „Za ta léta ze mě karate udělalo lepšího člověka ve všech oblastech života. Změnilo všechny mé návyky,“ libuje si.

Spolužáci z ní mají respekt, přestože sama tvrdí, že při pohledu na její tělo by asi v nikom hrůzu nevzbudila. „Nevím, kdy a jak se to stalo, ale získala jsem si respekt svého okolí. Většinu mých spolužáků to hodně zajímá, ptají se a někdy chtějí i praktické ukázky. Myslím, že pro širokou veřejnost je to pořád velmi vzdálené téma,“ přemítá.

Ohledně praktického využití karate v reálném boji na ulici je však skeptická. Za nejdůležitější považuje nenechat se chytit a nejlépe utéct. „Důležité je kdo koho napadne. Jsem žena, mám metr šedesát pět a dvaapadesát kilo. Kdyby mě napadl průměrně vysoký muž, patrně se neubráním. Karate mi poskytuje psychickou pohodu a lepší reflexy, přesto bych radši zvolila útěk, případně zasáhla útočníka do citlivých míst. Loket do hlavy taky málokdo čeká,“ usmívá se Dita Němcová. O změně bojového umění nepřemýšlí, s japonským uměním je naprosto spokojená. „Kdybych přešla na jiný sport, třeba kickbox, tak pouze v případě, že získám v karate černý pás (mistrovský pás, pozn. red.). Věděla bych, že ovládám mistrovské techniky a mohla bych zkusit něco jiného. To se ale zřejmě nikdy nestane, jsem spokojená s tím, co dělám teď,“ uzavírá.

Klíčová slova: karate, Husovice, Dita Němcová

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.