25.03.2013 14:17


Japonci jsou velmi uzavření, ale stojí za to se s nimi sblížit, říká Leona Svojanovská

Autor: Lucie Sitarová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Studentka brněnského Gymnázia Slovanské náměstí Leona Svojanovská se rozhodla v posledním ročníku střední školy odjet na roční studijní pobyt. Jejím domovem se na jedenáct měsíců stalo Tokio, přelidněná multikulturní japonská metropole s nekonečnými možnostmi, ve které se mísí nejnovější technologie s tisíciletými tradicemi. Se svojí dlouholetou kamarádkou jsem si povídala o životě v této odlišné zemi i o tom, co je potřeba zařídit, pokud ji chceme zažít na vlastní kůži.

Přehrát audio

Audio

Autor: Lucie Sitarová

Proč ses rozhodla jet právě do Japonska?

Lákala mě hlavně kultura, která je úplně odlišná, než ta naše. A také jsem se chtěla naučit japonsky.

S jakou organizací jsi jela?

Jela jsem s organizací Rotary international. Je to mezinárodní organizace, která připravuje množství projektů humanitárního, vzdělávacího nebo i kulturního charakteru. Ústřední heslo rotariánů je „Service above self“, což se dá do češtiny volně přeložit jako „Služba bez ohledu na sebe“. Česko a Slovensko se sdružují v jednom společném distriktu, ve kterém funguje spousta jednotlivých Rotary klubů. Ten můj je tedy Rotary klub Brno, kterému bych tímto chtěla velmi poděkovat za to, že mě podpořil.

Víš ještě o nějakých jiných možnostech, jak vycestovat do zahraničí? 

Čajový obřad. Foto: Leona Svojanovská

Určitě existuje mnoho organizací, které jsou více nebo méně známé – například ASS, nebo samozřejmě Erasmus, ale co se týče studentů, kteří chtějí vycestovat konkrétně do Japonska, tak existuje spoustu stipendií určených zejména pro dlouhodobější studijní pobyty pro studenty japanologie nebo japonštiny, o která si mohou zažádat. Aktuální seznam se dá najít třeba na stránkách japonského velvyslanectví v České republice. Kromě toho má také spousta vysokých škol partnerské univerzity v Japonsku, ať už jsou v Tokiu, Kjótu nebo třeba v Ósace. Japonsko-České vztahy jsou velmi dobré, Praha je například sesterským městem Kjóta.

Co je potřeba zařídit před odjezdem?

V první řadě jsou to určitě víza. Doporučovala bych, aby si to každý začal vyřizovat na ambasádě v Praze s dostatečným předstihem, protože to může trvat i delší dobu. Takže klidně i půl roku dopředu určitě není příliš brzo. Dál nesmíme zapomenout na pojištění, které je sice velmi nákladné, ale naprosto nezbytné. Do Japonska vás totiž bez pojištění vůbec nepustí, takže je to velmi důležité.  Taky se tam samozřejmě potřebujeme nějak dostat, takže si musíme koupit letenku. V době, kdy já jsem letěla do Japonska, tak nejdostupnější přímý let byl z Vídně do Tokia. Trval dvanáct hodin a cena zpáteční letenky byla něco okolo 35 tisíc. Ostatní lety byly už jenom s přesedáním a tohle podle mě byla nejpříjemnější cesta. Potom samozřejmě, když tam člověk přijede, tak si chce najít nové kamarády, potká spoustu lidí a tak, takže je dobré si před odjezdem nakoupit nějaké drobné dárečky, protože oni jsou velmi rádi, když dostanou něco typického ze země, ze které pocházíte. Takže například nějaké malé věci z českého skla, nějaké malé obrázky, nebo záložky do knížky. Pěkný dárek jsou také takové panenky v typických českých krojích. To už je tedy o něco větší dárek, ale vždycky se strašně líbí.

A co tě čekalo po příjezdu do Japonska?

No přiletěla jsem na letiště v Tokiu a byla jsem strašně unavená z té cesty, ale to mě brzy přešlo, protože mě všichni velmi mile přivítali. Čekala tam na mě hostitelská rodina a pár členů mého tokijského Rotary klubu. A tak jsme se seznámili, já jsem teda neuměla moc japonsky, oni neuměli moc anglicky, takže jsme se tak jako gestikulačně seznámili. No a pak jsem jela se svou první hostitelskou rodinou domů a začal můj neobyčejný rok.

Jaké byly první dny a týdny tvého pobytu?

Po příjezdu jsem se zúčastnila čtrnáctidenního mezinárodního tábora v lázeňské oblasti Gotenba, kde jsem absolvovala intenzivní výuku japonštiny, což mi velmi pomohlo. Potom jsem se vrátila do Tokia, kde jsem dalších jedenáct měsíců žila. Během svého pobytu jsem vystřídala celkem šest hostitelských rodin. Všechny byly super, ale nejlepší vztahy jsem navázala asi s posledními dvěma rodinami, se kterými udržuji kontakt až do teď. Během Brána Torii je součástí svatyně Icukušima a spolu s horami za ní prý tvoří jednu ze tří nejlepších scenérií v Japonsku. S českým zápasníkem sumo Pavlem Bojarem - Takanoyamou. Foto: Leona Svojanovskápobytu jsem zažila neuvěřitelné množství věcí, poznala novou kulturu, naučila se místní jazyk… Z počátku bylo asi nejtěžší překonat jazykovou bariéru, protože je těžké najít dobře anglicky mluvícího Japonce, který se nestydí. Takže to byl z počátku docela problém. Také jsem navštěvovala japonskou střední školu, kam jsem se také musela nějakým způsobem začlenit. S tím, jak jsem se postupně v japonštině zlepšovala, tak jsem si tam nacházela čím dál tím víc kamarádů, a bylo to lepší. Vzpomínám si, jak jsem se začátku byla ze všeho úplně vykulená, ale brzy jsem si na nový život v přelidněném městě zvykla. Účastnila jsem se kulturních akcí jako je třeba japonské divadlo kabuki, buddhistických nebo šintoistických oslav a svátků, vyzkoušela jsem si aranžování květin – ikebanu – a spoustu dalšího.

Jaký byl tvůj nejlepší, a naopak nejhorší zážitek?

Je těžké vybrat jeden nejlepší zážitek. Ale opravdu mě nadchlo, když jsem se svými nejlepšími kamarády cestovala napříč Japonskem. Navštívila jsem spoustu měst, která byla od sebe velmi odlišná, což bylo úžasné. Velkým zážitkem byla návštěva TSKIDJI, což je největší rybí trh na světě. Tam jsem poprvé viděla, jak se obrovské ryby, třeba tuňáci, dražili, jako když se u nás draží nějaký obraz nebo jiné umění. Skvělé byly také oslavy Nového roku, které jsou v Japonsku velká událost, a připravuje se speciální menu. Při téhle příležitosti jsem si oblékla kimono a fotila se svou hostitelskou maminkou, což bylo taky úžasné. Jeden z největších zážitků byl letecký výlet na ostrov Okinawa, který leží jižně od Honšú. Tam si nepřipadáte vůbec jak v Japonsku, ale spíš jako na Hawaii, protože je to velmi turisticky zaměřený ostrov, a i ti obyvatelé tam vypadají jinak, oproti ostatním Japoncům jsou velmi opálení. Ale tento ostrov je také zajímavý tím, že jsou tam dodnes americké základy a jsou tam k vidění americké tanky z druhé světové války.

A ten nejhorší?

No vzpomenu si třeba na jeden, když jsem někdy v říjnu spěchala v metru. Bylo tam spoustu lidí jako obvykle, takže nevíte, kde máte nohy, nevíte, kde máte ruce, nemluvě o tašce. A najednou mi prostě zapadla kartička na metro do jezdících schodů. Samozřejmě jsem ji nemohla vytáhnout, protože mi zapadla až někam dolů, ale bez ní jsem se nemohla dostat ani z metra, ani do metra. Tak jsem nevěděla, co mám dělat, protože jsem ji opravdu potřebovala. Moje japonština byla v té době velmi špatná. Nakonec jsem našla správce té dané stanice metra, který byl velmi ochotný, akorát byl trochu problém, abychom si navzájem porozuměli. Nakonec se to tedy vyřešilo a udělali mi kartičku novou, ale dost jsem se u celé akce zapotila.  

Jaký je rozdíl mezi Čechy a JapoS českým zápasníkem sumo Pavlem Bojarem - Takanoyamou. Foto: Leona Svojanovskánci? 

Těch rozdílů je hodně a jsou velké. Je ovlivněné i náboženstvím, protože zatímco u nás je většina lidi bez vyznání nebo křesťané, tak v Japonsku se všichni hlásí jak k šintoismu, tak k buddhismu. Japonci jsou taky velmi stydliví, takže dlouho trvá, než s nimi navážete nějaký bližší kontakt. Ale na druhou stranu stojí za to se o to pokusit, protože když s nějakým takovým člověkem navážete bližší kontakt, tak s ním pak máte velmi hezký vztah. Jsou také velmi pracovití, hlavně u mužů je to „number one“. Jsou také velmi ochotní, rádi s čímkoli pomůžou. Třeba když se jich zeptáte na cestu, tak s vámi třeba kousek půjdou a všechno vysvětlí, i když mají namířeno opačným směrem. Japonci byli dlouhou dobu izolovaný národ, oni si to uvědomují, a i teď jsou jakoby jedna komunita, do které je těžké se dostat. I když s nimi navážete kontakt, bavíte se s nimi, zažijete s nimi spoustu věcí, ale stejně jste pro ně prostě cizinec. Co je dál odlišné od Čechů, tak že chovají velkou úctu ke starším, což v Evropě v poslední době asi taky trošku upadá.

Musela jsi řešit nějaký závažný problém?

Problémů jsem musela řešit spoustu, ale i když byly často velmi těžké, tak v závěru mě jejich vyřešení o něco obohatilo. Já jsem měla hlavně problém s tím, že se mi často stýskalo po rodičích a po přátelích, a taky jsem se často cítila jako cizinec. Ještě já mám blonďaté vlasy a modré oči, takže ze začátku se mi zdálo, že jim připadám jako mimozemšťan. Potom jsem teda zjistila, že se jim to líbí, ale že na to nejsou zvyklí. A proto ode mě měli odstup už na první podhled. Takže jsem měla občas problém se svým vnitřním pocitem cizosti.

Jaké jsou v Japonsku, ve srovnání s Českou republikou, ceny?

Japonsko je velmi široký pojem, já jsem většinu času strávila v Tokiu, takže budu mluvit o něm. Tokio nabízí skvělé možnosti a služby, za které ale člověk také hodně zaplatí. Jen pro přehled, jedna česká koruna je asi 4,8 japonských jenů.

Bylo by pro zahraničního studenta možná sehnat si tam nějakou brigádu?

Myslím, že určitě, protože je tam tolika práce, že by nebyl problém. I když já osobně s tím nemám žádnou zkušenost, takže nemůžu říct.

A jak je to s praktickou částí života v Tokiu?

Život v Tokiu je velmi bohatý, nabízí spoustu úžasných vyžití. Je to samozřejmě i univerzitní město, takže možnosti studia jsou široké. Co se týče třeba jídla, tak místní restaurace nabízí výbornou místní i mezinárodní kuchyni. Já mám asijskou kuchyni velmi ráda, doporučila bych hlavně sushi, nebo rámen, což jsou takové japonské nudle v polévce, krevety, nebo takové původně čínské knedlíčky gyoza. Dokonce jsem v Tokiu objevila i jednu českou restauraci, kterou provozuje Češka, která v Japonsku žije už deset let. Hromadná doprava v Tokiu je velmi dobrá, cestování je rychlé, přesné, všude se dostanete buď metrem, nebo vlakem či autobusem. Tramvaje tam vůbec nejezdí, protože tam prostě není místo. Proto si také můžete všimnout, že většina lidí má opravdu malá auta, jejichž výhoda je, že se s nimi všude vejdou – některé ulice jsou totiž velmi Příprava tradičních japonských nudlí. Foto: Leona Svojanovskáúzké. Pokud cestujeme mezi městy, jak je nejlepší využít rychlovlaku Shinkanzen, který je sice docela drahý, ale je velmi rychlý a pohodlný. Co se týká zábavy mladých lidí, tak Japonci milují hlavně četbu komiksů manga, které čtou prostě všude a pořád. Také často navštěvují game centra, kde hrají nejrůznější hry, fotí takzvané purpura obrázky, také často chodí večer do klubů.

Plánuješ se do Japonska ještě někdy vrátit?

To určitě. Jakmile to bude možné, tak bych ráda navštívila své hostitelské rodiny, které mám velmi ráda. V průběhu vysokoškolského studia chci využít možnosti studia v zahraničí, ale nevím, jestli to bude zrovna Japonsko, protože přemýšlím spíš o zemích jako USA nebo Německo.

Kdybys tam měla jet znovu poprvé, co bys udělala nijak?

Asi nic, nechtěla bych nic měnit. I když, pokud bych měla čas, tak bych se určitě začala dřív učit japonštinu, aby moje úroveň jazyka byla hned po příjezdu vyšší, protože by mi to zjednodušilo spoustu věcí.  

A co doporučuješ studentům nebo turistům, kteří se do Japonska plánují vydat?

Rozhodně cestovat. Co nejvíc cestovat, protože Japonsko je nádherná a hlavně velmi rozmanitá země. A také komunikovat s lidmi, protože poznání jiné kultury vždycky otevírá nové hranice. 


Klíčová slova: Japonsko, studium, zahraničí, kultura

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.