24.03.2012 19:22


Jak se žije na vesnici

Autor: Magdaléna Daňková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Vesnice – idylicky klidné místo, kde vás ráno budí kohoutí kokrhání nebo kostelní zvony. O svých sousedech víte snad úplně všechno, stejně jako oni ví o vás. Nakupovat chodíte do malých krámků s omezeným výběrem zboží a o víkendech pracujete na zahradě.

Idylický život na vesnici láká čím dál tím víc lidí. Foto: Magdaléna DaňkováZatímco v 19.století bylo trendem stěhovat se z vesnic do měst, dneska se zdá, že se trend obrací. Lidé touží po vlastním domě na klidném venkově s vlastní zahradou, na které mají houpací síť, bazén, záhony zeleniny a velkého pobíhajícího psa. V garáži jim stojí dvě auta, kterými denně rozváží děti do školy a sebe do práce. Češi přebírají americký trend bydlení v suburbiích - tedy bydlení ve venkovských oblastech, které jsou však nedaleko města. Dnešní vesnice se tedy dají rozdělit na dvě kategorie - klasické, staré a nové, moderní. Ve většině případů jde však o vesnice vzniklé smícháním obou typů – ve staré vesnické zástavbě vznikají celé nové čtvrtě moderních jednopatrových domů s velkými garážemi. Co táhne lidi z měst do malých obcí?

Čerstvý vzduch. Ačkoliv vesnice, ze které pocházím, je již od počátku devadesátých let zcela plynofikována, v podzimních měsících se často nedá otevřít okno. Lidé jsou i přes nesporné výhody topení zemním plynem stále ochotni přikládat do kotle uhlí, kaly, v lepším případě dřevo. Občas někdo spálí plasty, však co, ono se to ztratí.

Lidé jsou si tak nějak blíž než ve městech. Ano, to je pravda. Vaši sousedé o vás ví téměř vše. V kolik ráno vstáváte a jezdíte do práce, kdy jste přišli opilí domů, s kým chodí váš syn/vaše dcera. Naneštěstí se ví i o manželských nevěrách.

Život na vesnici je klidný. Ráno vás vzbudí kohoutí kokrhání, zpěv ptáků nebo taky pila či traktor. Záleží na ročním období a dni v týdnu. Vesnické víkendy mají následující scénář – v sobotu se uklízí a pracuje okolo domu a zahrady. Ženy perou, uklízí, zametají před domem na ulici a plejí zahrádku. Muži sečou trávu, opravují (cokoliv), myjí auta, kopou (cokoliv). V létě se večer ve vzduchu vznáší vůně grilovaného masa. Existují u nás i vesnice s devadesáti procenty věřících, není tak divu, že nedělní dopoledne je věnováno mši. Podivuhodné vzhledem k tomu, že většina Čechů jsou ateisté. Odpoledne pak obyvatelé  tráví procházkami, návštěvami, případně sledováním místních fotbalových zápasů. O těch však až jindy.

Lidé na vesnicích mají k sobě tak nějak blíž. Proto se dají do hovoru kdykoliv se potkají. Foto: Magdaléna Daňková

Kromě vesnického fotbalu jsou neméně legendární také vesnické diskotéky, karnevaly či slavnosti, zkrátka zábavy všeho druhu. Jak zpívá Xavier Baumaxa - „Lidé z malých vesniček a měst jsou z jiných těst, jsem si jist tak to jest někdo je na pěst to je ale zvěst... Licitace o ženu končí pěstmi v nočním průvanu.“ Slova jeho písně jsou pravdivá. Klasická vesnická zábava začíná bujarou oslavou přátelství a života, spojená s notnou dávkou alkoholu, a končí zvoláním: ,,Co si říkal, chceš se prát, tak pojď ven!,“ po kterém následují pěsti, monokly, pláč a naštvané partnerky.

Ačkoliv nyní bydlím ve větším městě, kde jsou podmínky pro život zcela jiné a bydlet na vesnici v budoucnu nehodlám, domů se vracím ráda. Mám tam zahradu s pobíhajícím psem, houpací síť, bio ovoce a zeleninu, babiččiny vajíčka "zadarmo", klid a vtipné historky.

Klíčová slova: vesnice, zábava, glosa

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.