06.05.2014 17:57


Jak se tři žurnalisté vydali za brigádou na brněnské výstaviště

Autor: Vágnerová Dominika | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

„Co znamená coronary heart disease?“ ptáme se šéfredaktora. „Heart failure je selhání srdce,“ odpovídá. Tak nějak podobně vypadala komunikace s vedoucím novin celé dva dny, které jsme strávili jejich vydáváním na brněnském výstavišti pro Českou kardiologickou společnost.

„Hledáme redaktory, korektory a editory pro tvorbu novin v termínu 4. až 7. května z XII. výročního sjezdu České kardiologické společnosti. V zásadě požadujeme pečlivost, znalost českého jazyka a spolehlivost. Narazil jsem na vás na internetu, a pokud byste mi kohokoliv doporučila, byl bych vám vděčný.“ Tak zněla pracovní nabídka, která mi nedávno přišla na email. Přece bych neodmítla šanci si práci v oboru vyzkoušet. Sice nechápu, že pro psaní článků z oblasti kardiologie nepožadují žádné znalosti z oboru, ale vzhledem k tomu, že šéfredaktorem novin měl být doktor, jsem doufala v odbornou pomoc při tvorbě textů. Těsně před začátkem sjezdu se má nervozita zvyšovala, protože s šéfredaktorem, alias Doktorem, nebylo jednoduché se domluvit. Už jsem si nebyla jistá ani tím, v jakém počtu a kdy se máme dostavit. Moje představa se definitivně zhroutila při sobotní návštěvě „redakce“.

Místnost, která ani vzdáleně nepřipomíná redakci. Foto: Dominika VágnerováSedím v tmavé místnosti o rozloze asi šest metrů čtverečních. Doktor se v šíleném nepořádku snaží zjistit, kolik tu mají notebooků a diktafonů. Přesný počet nezná. „V kolik máme zítra přijít a jakou máte pro nás připravenou práci?“ ptám se už počtvrté a stále bez úspěchu. „No já nevím, tak v kolik byste chtěli přijít? A co byste tu chtěli dělat?“ odpovídá šéfredaktor. Vzdávám to a příchod ohlašuji na čtvrtou hodinu odpoledne. Po návratu domů se snažím uklidnit své nervózní kolegy. Pročítám předpřipravené nedělní vydání a zbavuji se stresu, protože je plné pravopisných chyb, překlepů i zakázaných a neexistujících slov. Podle původního plánu měla mít redakce pět redaktorů, ale v neděli postačí dva, v pondělí asi tři a v úterý také. Už teď lituji, že jsem svým spolužákům slíbila brigádu, která ještě před svým začátkem zásadně mění podobu.


Do prvního vydávacího dne však vstupujeme optimisticky. Začínáme jednoduchou anketou s návštěvníky sjezdu a článkem o slavnostním zahájení. „Text má mít 350 znaků,“ říká Mirek, který má na starosti sazbu novin. Při jeho odevzdání nás čeká nemilé překvapení, mělo to být 350 slov. Kolegyně Johana ho přepisuje, zatímco já jsem dostala za úkol udělat výtah z životopisu předsedy Evropské kardiologické společnosti Fausto Pinta. „Kdo psal ten životopis? Má to příšernou formu,“ vyzvídám od Mirka. „Na tom vůbec nezáleží, ten člověk zachraňuje životy,“ říká. Není to první ani poslední absurdní odpověď, kterou dnes slyším. První den opouštíme výstaviště v jedenáct večer. Pro anketu už podle Mirka v novinách není místo, a tak její zpracování necháváme na pondělí. Noviny získávají svou podobu až po našem odchodu a do tisku je posílají kolem třetí ráno. To je prý zcela normální nejvíce práce je v noci.

Mobilní aplikaci si v pondělí stáhlo sedmnáct návštěvníků sjezdu. Foto: Dominika VágnerováDo nového dne vstupujeme s pocitem, že už víme, co čekat a máme s sebou posilu v podobě Tomáše. Dobrá nálada se vytrácí po příchodu do redakce, kde je vydýchaný vzduch a ještě větší nepořádek než v neděli. „Podívejte se, jak jsme museli upravit článek o zahájení kongresu,“ říká nám Doktor ihned po příchodu. Sazeč Mirek vážně přikyvuje, ačkoliv se včera přiznal, že články nikdy nečte. Zpracováváme anketu a vyrážíme získat materiály pro tvorbu článku o mobilní aplikaci, která nabízí přehledný program celého sjezdu. Oslovujeme snad čtyřicet účastníků, ale nikdo z nich ji nepoužívá. Tomáš píše zprávu, já a Johana přepisujeme audio záznam z odborné přednášky, na které jsme ani jedna nebyla. Po chvíli už jsme zoufalí všichni tři. Tomáš předkládá svůj článek Doktorovi, kterému se ale vůbec nelíbí. „Vyškrtal mi všechny zdroje a pak mi řekl, abych odcitoval sám sebe,“ stěžuje si Tomáš. Zbývajících pár hodin nemáme co dělat, zeditujeme tři články a pak se bavíme s fotografem a kameramanem Jakubem, který pravidelně natáčí pro redakci novin videa z přednášek. Žádné z nich ještě nezveřejnili. „Přijedu z Prahy, něco natočím, dostanu peníze a neřeším to. Na přednášce dám kameru na stativ, sednu si a hraju hry na mobilu. Ale platí mi dobře,“ říká Jakub.

Před odchodem z výstaviště se opět snažíme domluvit s Doktorem na podobě zítřejších novin. Ti z nás, kteří už zítra nepřijdou, vyplňují pracovní smlouvy. Nakonec odcházíme kolem osmé večer. Vypadá to, že všichni pracovníci se smířili s pochybným vedením šéfredaktora, který je schopný změnit celé vydání v deset hodin večer. Po příchodu domů píši dvěma kolegům, na co se mají zítra připravit. Vzápětí Doktor posílá smsku, že zítřejší vydání novin už je plné. „Škoda, klidně bych si tam za ty peníze poseděl,“ odepisuje mi Tomáš.

Klíčová slova: brigáda brněnské výstaviště, Česká kardiologická společnost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Šimon Kendra | 06. 05. 2014, 20:59
Je to škoda, tohle jsem fakt chtěl vidět. :D