19.03.2013 20:13


Jak (ne)udělat certifikát z angličtiny krok za krokem

Autor: Veronika Pírková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Minimální jazyková kompetence. Tři slova, která zhatila moji naivní středoškolskou představu, že při studiu žurnalistiky angličtinu potřebovat nebudu. Přesně naopak, musím doložit její aktivní znalost alespoň na úrovni B2. Způsobů, jak toho docílit, je několik. Který z nich si vyberu? Nejsem přece žádné béčko, nechám si vystavit jazykový certifikát!

Jako většina studentů žurnalistiky z Masarykovy univerzity musím do konce bakalářského studia prokázat dobrou znalost některého z cizích jazyků. Méně odvážní si zapisují patřičný předmět na filozofické fakultě, jiní si však mohou nechat uznat některý z jazykových certifikátů. Obnáší to „pouze“ absolvování zkoušky, která úroveň jazykových schopností prověří. Já jsem si vybrala anglický certifikát FCE univerzity v Cambridgi.

„Co děláš v sobotu kolem oběda?“ ptá se mě ve středu večer kamarádka. Ani nevím, nejspíš nic důležitého. Počkat, vždyť já v sobotu dělám tu angličtinu. Pozvánka od organizátorů přišla už před dvěma týdny a já na to dočista zapomněla. Tytam jsou představy o důkladné a dobré přípravě, můžu být ráda, že na zkoušky vůbec dorazím.

Studentka Anna Šatalíková domácí přípravu nepodcenila.Že bych nemohla dospat, do noci se učila a ráno se nervozitou ani nemohla nasnídat? Vůbec ne, sobotní ráno je jako každé jiné, budíka si posouvám asi čtyřikrát a nakonec vstávám o hodinu později, než jsem měla v plánu. Snídani samozřejmě nestíhám, do tašky si beru mandarinku a sušenky, přihazuji učebnici, pozvánku a můžu vyrazit. Hurá do boje.

FCE zkouška se skládá z několika částí – čtení, psaní, gramatika, poslech a mluvení. Na každý z úseků máme přibližně hodinu, mezi nimi jsou zhruba čtvrthodinové přestávky. Podrobný harmonogram visí na dveřích jedné z učeben, která slouží jako čekací místnost. Když dorazím, je tu pouze jedna kandidátka. Trochu mě zaráží, že má oblečené společenské kalhoty a košili, prošvihla jsem snad nějakou informaci o společenském oblečení? Pozdravím, sklopím oči a tiše zaplouvám do poslední lavice, kde čekám na začátek.

Než dorazí poslední opozdilec, všichni zaraženě sedíme a v hlavě si naposledy probíráme gramatické chytáky a důležitá slovíčka. Vtom přichází jedna z organizátorek a vede nás do zkušební třídy. V očích mých spolutrpitelů se zrcadlí strach a nervozita, atmosféra houstne.

Soustřeď se a mysli, je to možnost A, nebo B? Místo toho se ale snažím zjistit, zda se na této škole vůbec někdy topilo. Zarážky na topení, které dovolují nastavit maximálně hodnotu dva, mě přesvědčují o tom, že nikoliv. Nejsem jediná, kdo klepe kosu, jak zjišťuji při následující přestávce.

Před částí zaměřenou na gramatiku naivně otevírám učebnici ve snaze pochytit alespoň nějaké základy. Dvojice sedící za mnou se nahlas baví. „Chtěla jsem si s sebou vzít ještě nějaký učení, ale pak jsem to vzdala, stejně to nemá cenu,“ konstatuje mladá dívka. „Máš recht, je blbost učit se těsně před testem, nejsem žádnej šprt,“ dodává její kamarádka. Opatrně schovávám knížku zpátky do tašky, než si jí někdo všimne. Trapas.

Poslední dvě hodiny do apokalypsy přežívám sice s husí kůží, ale bez větších problémů. Konec světa pro mě nastává až před posledním zkušebním úsekem – ústní částí. Z neznámého důvodu jdu na řadu hned jako první. Nejsem si jistá, zda pořadatelé poznali moji genialitu podle jména a tušili, že to bude krátký proces, nebo jestli předem věděli, že jim stejně nic neřeknu. Ať tak či tak, je to rychlé. Bodejť by ne, na celou ústní část je pouze čtrnáct minut, a to tam navíc sedíme dvě.

Krátce se představujeme a rychle přecházíme k otázkám. Hlavně se soustředit, poslouchat, na co se zkoušející ptá. Pozdě, z otázky, která patřila mně, jsem zaslechla pouze slova similar a parents. Na co se mě ptal? Na váhání není čas, začínám vykládat o tom, jak jsem podobná své mamince. Neutrální výraz zkoušejícího bohužel nenapovídá, zda jsem se smyslu otázky dovtípila správně. To nevadí, prostě odpovídej, hlavně mluv, je jedno co, přehrávám si v hlavě instrukce od kamarádů. „This was the last question, thank you.“ Cože? To už je konec? Jako ve snu se potácím z místnosti. Mám to za sebou.

Euforii však brzy střídá vztek. Výsledky se totiž dozvíme nejdřív za měsíc. Nestačí celodenní mučení na zkouškách, součástí ďábelského plánu je nechat nebohé studenty měsíc v nevědomosti. Nezbývá než doufat, že jsem jen tak nevyhodila čtyři tisíce korun z okna.

Klíčová slova: FCE, angličtina, certifikát, na vlastní kůži

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.