23.03.2014 12:37


Hooligans aneb skvrna na nejoblíbenějším sportu planety

Autor: Plevák Ondřej | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Fotbal. Football. Fußball. Díky své dostupnosti a lehce pochopitelným pravidlům je to nejoblíbenější sport planety. Místo není podstatné, s hadrovým míčem se baví děti jak v Brazílii, tak v Egyptě či Japonsku. Ale i sebekrásnější a sebejednodušší věc, jako je fotbal, má prostor k nedokonalostem. V českém prostředí je to vedle do hloubky zarostlé korupce také problém nedisciplinovaných „fanoušků“. Hooligans, česky chuligáni, mnohdy nemají s fotbalem nic společného a zápasy jsou tak pouze ventilací jejich agrese. Fundamentální problém je pravděpodobně v systému trestů.

Když se v roce 1985 střetli kluby Liverpool FC a Juventus Turín ve finále Poháru mistrů (dnešní Liga mistrů), pro fotbal to byl tragický večer. Bitky mezi nejradikálnějšími základnami jejich podporovatelů měly otřesnou bilanci. 39 mrtvých. Tento den měl ale veliký význam pro budoucnost anglické ligy, dnes známé jako Premier League. Tehdejší premiérka Margaret Thatcherová stáhla v tento rok všechny anglické kluby z evropských pohárů a později byl trest prodloužen na pět let. Pro majitele klubů v Anglii a legislativce to byl první impuls k radikálním změnám. Stadiony změnily tvář, fanoušky hlídal kamerový systém a sankce za porušení pořádku se velmi zpřísnily. V dnešní době je fotbal na britských ostrovech kulturní událostí a oblíbenost tamní ligy v mezinárodním měřítku neustále stoupá. Z velké části je to také díky legislativě, kde není doživotní zákaz přístupu na fotbalové stadiony výjimkou. Tresty nad fanoušky visí jako Damoklův meč.

Kdo jsou to vlastně hooligans? Problém je v tom, že je těžké odlišit, kde je hranice mezi věrnými fanoušky a extremisty, kteří přichází na fotbal jen kvůli násilí. V některých klubech se tyto skupiny prolínají, jinde stojí odděleně. Hooligans obecně jsou radikální skupiny, které se často formují do určitých pouličních gangů. Když si mladý člověk, velmi často z nižších sociálních vrstev, hledá místo, kam by patřil či kde by mohl dát najevo svoji frustraci (a teď může jít naprosto o cokoliv), právě to nejradikálnější jádro „fanoušků“ se může stát jeho domovem. Fotbal pak není zábavou na víkendová odpoledne, jako je tomu v Anglii, ale pouhý nástroj na uspokojení potřeby po násilí, střetech s policií nebo kriminálním prohřešku. Mnoho obviněných nebo odsouzených bere pobyt ve vězení jako úspěch a jsou na svá „díla“, jako jsou rozbité stadiony či napadání oponentů, patřičně hrdí. Výjimkou není ani sympatizování těchto skupin s neonacistickými názory. Jak ale ochraňovat ty opravdové fanoušky? Nechme se inspirovat.

Jak jsme na tom my v Čechách, na Moravě a ve Slezku? Za nejproblematičtější se dá považovat derby pražských velikánů Sparty a Slavie, kterého se Pražané bojí týdny dopředu. Na druhé straně republiky jsou pak svým radikálním jádrem známí fanoušci Baníku Ostrava. Být v jejich společnosti není zrovna procházka růžovou zahradou, jak jsme psali zde.

V českém prostředí není sice situace ideální a do úplného řešení je daleko, některé země v Evropě jsou na tom ale mnohem hůř. Nizozemsko, Itálie, Polsko a Turecko jsou místa, kde jsou radikální fanoušci hluboko zakořeněný společenský problém. Mrtví fanoušci a policisté, rabování, rozbité stadiony i celá města jsou bohužel jejich smutnou vizitkou. Problém České republiky je pravděpodobně ve špatně nasměrovaných sankcích. Tresty za zdemolování stadionů dostávají totiž místo viníků kluby. I potrestání ve formě zákazu hraní před publikem poškodí (finančně) pouze fotbalové kluby. Zevedení kamerových systémů pomohlo policii alespoň v některých případech výtržnictví, vězení je ale pro některé provinilé, jak je zmíněno výše, jen zajímavou položkou v životopise. Mnohem větší důraz je u nás kladen na sankce pro hráče, když bychom se měli dívat jinam. Do hlediště.

Jak tedy pomoci českému fotbalu s problémem nepřizpůsobivých „fanoušků“? Inspirujme se v Anglii či Německu. Náš západní soused má nejvyšší návštěvnost v Evropě, problémy ale minimální. Odpovědí jsou tvrdé exemplární tresty, jako již zmiňovaný doživotní zákaz na fotbal. V Česku je jich zatím málo.

Klíčová slova: fotbal, hooligans

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Ondřej Plevák | 07. 04. 2014, 12:33
Tomáši, díky za názor a za to, že se neschováváš za anonymní nick jako většina komentujících. Na fotbal chodím rád (nejen na fotbal), fandím několika klubům, navštívil jsem i radikálnější sekce stadionů. Nemám nic proti fandění a už vůbec neházím všechny podporovatele do jednoho pytle. Tento článek ale není o fotbale ani fandění, je o agresivitě a trestných činech na stadionech a jejich možném řešení. Nesouhlasím s tebou v tom, že "klid" na stadionech závisí na kvalitě fotbalu, příkladem může být Nizozemsko, kde je fotbal podstatně kvalitnější ale i problémovější záležitostí než u nás. Uznávám, že jsem možná ne zrovna šťastně formuloval charakterizaci radikálního jádra fanoušků, zkus se ale naopak ty, jako (pravděpodobně) jeho součást, podívat na situaci zvenčí. Výtržnictví je problém, který se musí řešit a mně osobně vadí násilí hodně. Neměl jsem v úmyslu vzbudit paniku nebo osočovat někoho z něčeho, co neudělal. Jak píšu, je velmi tenká linie mezi fanoušky a výtržníky, musíš ale uznat, že pro nezasvěceného člověka je občas těžké tuto linii rozeznat. Proč se praví fanoušci veřejně nedistancují od výtržníků? K čemu potřebujeme radikální sekce stadionu, kde je kolikrát průběh zápasu naprosto nepodstatnou věcí? Prostě mi vadí skupiny, které nechodí na fotbal kvůli fotbalu, ale kvůli násilí, toť vše. Snažil jsem se nabídnout řešení, ne škatulkovat.
Tomáš Janota | 04. 04. 2014, 22:59
Ondřeji chodíš pravidelně na fotbal nebo jsi součástí fanouškovského jádra některého z klubů? Tipnu si, že ne, protože tenhle článek je totožný s těmi, které produkují pánové ze Sportu či jiných periodik. Možná bys to mohl zkusit a pak bys získal nový úhel pohledu. Ve zkratce, hooligans se určitě nerekrutují pouze z nižších sociálních vrstev, nýbrž je běžné, že jsou ze všech sfér společnosti. V Anglii se fotbal změnil, ale těší se velkému diváckému zájmu především díky kvalitě fotbalu, kterou nikdo uvědomělý nemůže srovnávat s českým fotbalem. To samé Německo. Řeči o mrtvých fanoušcích a policistech na Balkáně jsou krásné bulvární fráze, které mají vzbudit vlnu zděšení a strachu a v médiích jsou žádané, jelikož právě tohle společnost zajímá. Poté si každý "gaučák", který v lepším případě zná fotbal jen z televize a okolo stadionu jel maximálně autem, začne hrát na odborníka. Možná by nebylo od věci se spíše zamyslet, proč u nás lidé na fotbal nechodí. Nemyslím si, že je to kvůli "strachu z tribun". PS: Nijak se nezastávám výtržností. Jen mi vadí vlna hysterie, která se zvedne pokaždé, když se něco přihodí viz. Baník se Spartou. Pak se najednou všichni zajímají a chtějí měnit zákony, ministr vnitra přijede na nádraží "přivítat" fanoušky Baníku a nechce prý čekat, až na stadionu někdo zemře. Kolik lidí bylo na Bazalech zraněno? Zákony jsou už několik let stejné a nikdo s tím nic neudělal. Spíš jde o to je efektivně využívat.
Kryštof Preisler | 23. 03. 2014, 20:21
Super článek,jen tak dál ;)