08.05.2011 14:03


FOTOREPORTÁŽ: Výlet do zoo

Autor: Veronika Pořízková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Zoologická zahrada je v Brně na jaře hlavním cílem rodin s malými dětmi. Jedním z lákadel tu pro ně je dětský koutek, kde děti mohou krmit ovce a kozy nebo si třeba pohladit morčata či králíky.

Zoologické zahrady mají mnoho příznivců i odpůrců. Argumenty proti zavírání zvířat do klecí a vytržení ze jejich přirozeného prostředí jsou asi jasné. Méně slyšet jsou ale hlasy, které život zvířat v klecích neodsuzují.  Jeden  patří i britskému veterináři a spisovateli Jamesi Herriotovi, který tvrdí, že omezený pohyb zvířatům nezpůsobuje žádné větší problémy. Zvířata nemusí běhat za potravou, protože ji v zoologické zahradě dostanou od svých ošetřovatelů, což je pro ně výhodnější. Nejen tento argument zmiňuje Herriot ve své knize Zvěrolékař v zoo v souvislosti s ochranou vzácných živočišných druhů. Ať jsme zastánci kteréhokoliv z názorů, alespoň jednou byl v zoologické zahradě každý z nás. Máme tam možnost vidět zástupce fauny z celého světa na několika kilometrech čtverečních.

Páv korunkatý. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

Páv korunkatý je jedním z nejpopulárnějších obyvatel každé zoo. Mimo jiné proto, že se obvykle pohybuje volně a je tak možné se k němu dostat téměř na dosah. Samci se kromě svého proslulého vějířovitého ocasu mohou pyšnit délkou těla dosahující až dvou set třiceti centimetrů.

 

 

 

 

Páv korunkatý. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

Při roztahování ocasu před samicí musí páv poskakovat, aby vyrovnal rovnováhu, když se mu do ocasu opře vítr.  V některých zemích se věří, že paví pera v domě přinášejí neštěstí.

 

 

Psoun prériový. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

Psoun prériový žije v sociálních společenstvech, která mohou mít až tisíc jedinců. Jejich kolonie jsou rozděleny do čtvrtí, kde žijí jednotlivé klany, tvořené dominantním samcem a až čtyřmi samicemi s jejich mláďaty.

 

 

 

 

Kapybara. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapybara je největší hlodavec na světě. Miluje vodu, výborně plave a potápí se. Pod vodou vydrží až pět minut.  Často se tam ukrývá před predátory. Ve vodě dokáže také spát, nos drží těsně nad  hladinou.

 

 

Lama vikuňa. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lama vikuňa se hojně využívá na velmi kvalitní vlnu. Žije ve stádech, kde mají samice velkou převahu. Na jednoho samce  připadá až deset samic.

 

 

 

 

Žirafa síťovaná. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

 

 

Žirafy jsou největší žijící savci. Jejich dlouhý krk jim znemožňuje snadné pití vody, proto vypijí najednou až patnáct litrů. Žirafa má výborný zrak, díky kterému je schopna člověka rozpoznat na vzdálenost dvou kilometrů.

 

Velbloud dvouhrbý. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

 

 

 

Velbloudi dvouhrbí jsou v zoologických zahradách často ve špatném stavu. Velbloud při chůzi zvedá obě pravé, nebo obě levé nohy najednou. Dokáže běžet rychlostí až šedesáti kilometrů v hodině a vypít najednou šedesát litrů vody.

 

 

 

 

Hlemýžď zahradní. Foto: Veronika Pořízková.

 

 

 

 

I v zoologických zahradách nalezneme zvířata mimo klece. Hlemýžď zahradní má v ústech destičku zvanou radula, která se podobá jazyku. Jeho vnitřní orgány jsou uloženy v ulitě. Páření hlemýždů, trvá dlouhé hodiny.

 

 

 

 

 

Klíčová slova: Brněnská zoologická zahrada, zoo, zvířata, ohrožené druhy

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.