09.12.2013 19:25


Fotbalista Lukáš Hráček: Zranění jsou moje prokletí

Autor: Marek Ustohal | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Měl nakročeno k velké fotbalové kariéře, cestu mu však zkřížil soupeř, s nímž se rovnoceně bojovat nedá. Bývalého mládežnického reprezentanta zastavila zranění, budoucnost na velkolepých stadionech tak Lukáš Hráček pouští z hlavy.

Lukáš Hráček v dresu FC Vysočina Jihlava. Autor: fcvysocina.czJen talent nikdy nestačí. Bůh může leckomu nadělit do vínku veliké nadání, jenže bez roků tvrdé dřiny, píle a odříkání se většinou úspěchu nedočkáte. Lukáš Hráček, fotbalista FC Vysočina Jihlava, obětoval svému snu vše. Prolil litry potu, absolvoval řadu nesmírně náročných kondičních příprav a trénink po tréninku se přibližoval k cíli. Do cesty se mu však postavil soupeř, s nímž lze bojovat jen těžko. Zranění.

Stojíme u laviček na hrací ploše Stadionu v Jiráskově ulici, kde právě probíhá trénink A týmu. Toho se však Lukáš neúčastní, jen s rukama v kapsách a zachmuřeným pohledem pozoruje počínání svých spoluhráčů. „Netrénoval jsem už čtyři měsíce a musím říct, že se to na mně začíná podepisovat,“ přiznává vysoký mladík, který hraje na pozici středního záložníka. „Od malička jsem zvyklý být denně na hřišti, v tělocvičně nebo posilovně. Chybí mi to, stejně jako konfrontace se spoluhráči. Člověku to zkrátka přiroste k srdci,“ dodává a letmým pohledem kontroluje svůj zraněný kotník, který od operace i při sebemenší zátěži zdobí ortéza.

Když navozuji řeč právě na prokletý kloub, raději míří k sedačkám, aby noze ulevil. Pak zavzpomíná na situaci, při níž si v kotníku přetrhal vazy. „Při rozcvičce před utkáním jsem ve výskoku přijímal míč a špatně dopadl. Cítil jsem jen, jak tam všechno pokřupalo. Věděl jsem, že je zle. Dalších osm týdnů jsem chodil s berlemi,“ vrací se v myšlenkách dvacetiletý fotbalista, na kterém je od pohledu zřejmé, že si kromě kopané tyká i s módou.

Nebylo to přitom jeho první vážné zranění, fotbalistův rejstřík je skutečně pestrý. Hráček měl nakročeno k velké kariéře, vždyť se ve čtrnácti letech dostal i do mládežnické reprezentace České republiky do šestnácti let. Měsíc po prvním soustředění s národním výběrem ovšem začal jeho příběh nabírat temnější kontury. Začalo to zlomenou klíční kostí, poté mladík sportovní postavy více než dvě sezóny laboroval s kotníkem. „Rok po té zlomenině jsem si v něm při zápase zpřetrhal vazy. Tehdy to lékaři vyřešili sádrou, když mě ale stejné zranění postihlo za rok znovu, operace byla nevyhnutelná,“ vypráví.

Tím ovšem peripetiím nebyl ani zdaleka konec. „Jakmile jsem se dal dohromady, zranil jsem si pro změnu koleno.“ Rekonvalescence zabrala talentovanému hráči celý rok, načež se v létě vrátil do tréninkového programu s jihlavskou juniorkou. Jenže pak inkasoval další tvrdý direkt. „Předsezónní přípravu jsem absolvoval bez problémů, ale ve čtvrtém ligovém kole nevydržel druhý kotník. Je to prokletí,“ kroutí Lukáš nevěřícně hlavou.

Po chvíli konverzace stoupá a procvičuje zraněnou nohu. Jeho posmutnělá tvář vyloudila jemný úsměv. „Na velký fotbal už nemám pomyšlení, důležitější je zdraví. Věnuji se teď v Třebíči trénování přípravky a to mě ohromě nabíjí energií,“ přibližuje s jiskrou v oku svůj fotbalový návrat. Přesto však na myšlenku nazout si opět kopačky nezanevřel. „Přemýšlím o angažmá v Rakousku. Byla by škoda nezužitkovat to, co umím a ještě si díky tomu vydělat slušné peníze,“ usmívá se.

Jen těžko nyní můžeme odhadovat, kde by dnes Lukáš mohl být, kdyby mu zdraví drželo tak, jak má.  V jednom týmu hrával i s nynějšími reprezentanty Tomášem Kalasem a Matějem Vydrou. „Je určitě dobře, že se takhle mladí hráči dokážou prosadit do špičkových evropských klubů a reprezentace. Už když jsem s nimi nastupoval, převyšovali všechny vrstevníky, moc jim to přeju. Bylo by nádherné jít v jejich šlépějích, ale osud mi to holt naplánoval jinak,“ dodává Hráček se skromností a pokorou.

Klíčová slova: fotbal, talent, zranění

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.