13.03.2012 21:08


Dříve mě spolužáci dostávali z úzkých rychleji, říká nevidomá studentka

Autor: Adéla Procházková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Jana Zlámalová je čerstvou doktorandkou na oboru religionistiky na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. Religionistika ji ohromně baví, přestože si je vědoma, jak sama říká, že tato specializace je na trhu práce téměř neuplatnitelná. Své zapálení pro studovaný obor by jednou chtěla uplatnit na vědecké úrovni. Výjimečné nadšení pro studium, které ji přivedlo až k doktorskému stupni, není to jediné, co ji od mnoha studentů na univerzitě odlišuje. Zlámalová musela za své studium zdolávat překážky, nad kterými se většina jejích spolužáků ani nezamyslí. Od svých osmnácti let totiž nevidí.

Vývoj počtu studentů se zrakovým postižením na MUBrno Studentů se zrakovým postižením je na Masarykově univerzitě přes sto. Tento počet odpovídá zhruba polovině všech zrakově handicapovaných lidí na vysokých školách po celé České republice.

Přijatelné podmínky pro studium se handicapovaným mladým lidem na Masarykově univerzitě snaží zajišťovat středisko Teiresiás, které vzniklo před dvanácti lety. „Snažíme se především zprostředkovávat studijní materiály, zajišťovat technologie, které texty zdostupňují, a pomáhat studentovi s výběrem oboru a následnou orientaci na zvolené fakultě,“ řekla zaměstnankyně Teiresiásu Michaela Hanousková.

„Pro naši práci s odbornými publikacemi jsou stěžejní dva právní body. Jednak je to zákon o autorském právu, jenž umožňuje vytvářet bez porušení autorského práva kopie uzpůsobené pro postižené a neomezeně je mezi tyto studenty šířit. Dalším bodem je směrnice rektora o přístupnosti publikací osobám se specifickými nároky, která umožňuje volně operovat se všemi publikacemi vydanými pod hlavičkou nakladatelství Masarykovy univerzity. Tyto publikace by měly být okamžitě elektronicky zpracovány do přístupného formátu a zařazeny do archivu Teiresiásu. Ve skutečnosti to ale bohužel tak ideální není a všechny publikace se k nám nedostanou,“ uvedla Hanousková.

Studijní materiály nesehnala bez problémů ani Jana. „Na religionistice jsem byla první a zatím zřejmě i poslední nevidomý student, a žádné knížky naskenované nebyly. V Knihovně digitálních dokumentů určené pro všechny nevidomé jsem našla jen doplňkovou popularizační literaturu. Středisko se snažilo mi literaturu upravovat, ale od druhého semestru si vše skenuji doma. Je to rychlejší. Jediný problém je, když jsou některé pasáže v textu podtržené, a většinou jsou to právě klíčové věci,“ popsala Jana svou situaci.

Je potřeba mluvit, nikoliv manipulovat beze slov

Členové střediska Teiresiás se studentům se specifickými nároky snaží pomáhat i zprostředkovaně pořádáním vzdělávacích kurzů a workshopů pro členy akademické obce. Kurz komunikace se zrakově postiženými se konal minulý čtvrtek na fakultě informatiky. Pedagogové se mohli dozvědět o postupech, jakými přizpůsobit studijní materiály a prezentace nevidomým studentům. Užitečná pro všechny byla část kurzu zaměřená na pravidla komunikace se zrakově postiženým člověkem. „Zrakově postiženému člověku bychom se měli představovat vždy ze střední vzdálenosti a ideálně jej oslovit jménem, aby věděl, že mluvíme s ním. Pokud se s nevidomým krátce po našem představení potkáme vícekrát za den, je vhodné se představit jménem opakovaně při každém novém setkání."  radil účastníkům zaměstnanec střediska Petr Červenka.

"Není nic pravdivého na fámě, že slepí lidé mají dokonalý hudební sluch a všechny si zapamatují po hlase. Základní zásadou chůze s nevidomým je zase pravidlo, že průvodce jde vždy první a nechá se pouze ze strany držet za paži. Zdvořilou samozřejmostí by měla být po prvních krocích otázka, zda vedené osobě vyhovuje naše rychlost chůze. Především ale platí jediné. Za všech okolností je třeba mluvit, všechno barvitě popisovat, ptát se. Nikdy ne pouze beze slov s člověkem manipulovat,“ vysvětlil Červenka.

Počet studentů se zrakovým postižením na fakultách MU

Se studiem na religionistice má Jana v tomto ohledu skvělé zkušenosti. „Nikdy jsem se necítila znevýhodněná tím, že nevidím. Ze strany vyučujících jsem se setkala vždy jenom s porozuměním a se snahou vyjít mému handicapu vstříc. Až zpětně si uvědomuji, s jak vlídným přístupem jsem se na religionistice setkala,“ uvedla.

„Poslední dobou bych asi vylepšila jenom studenty, zvlášť na Fakultě sociálních studií, kde jsem vloni začala studovat psychologii. Ani když vidí, jak zoufale šmátrám hůlkou nebo vrážím do židlí a stěn, nezeptají se, zda nepotřebuji pomoct. Dříve se našel vždy hned někdo, kdo mě dostal z úzkých, a našla jsem si tak i hodně známých. Možná je to jen tím takzvaným mezigeneračním bojem, ale mám pocit, že mládež už není to, co bývala,“ popsala své dojmy čerstvá doktorandka.

Klíčová slova: Teiresiás, nevidomý, zrakově postižený, handicap, student, religionistika

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.