06.05.2012 20:19


Díky ISu jsem natáčela v Africe, říká studentka žurnalistiky Veronika Tomanová

Autor: Michal Cagala | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Dostat se do Afriky či Hongkongu téměř zadarmo se jeví jako nesplnitelný sen. Studentka žurnalistiky Veronika Tomanová si ho splnila díky inzerci v Informačním systému Masarykovy univerzity.

 Veronika Tomanová je třiadvacetiletá studentka žurnalistiky a sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. Studovala v rámci stipendijního programu na univerzitě v Hongkongu i v Německu. Jezdí na konference do Petrohradu, zúčastnila se novinářského projektu v Nigérii v Africe ve spolupráci s Deutsche Welle. Provozuje blog o Nigérii CzechNigeriablog, který předělává na webový portál.

Jak jste se dostala ke svým cestám do Asie a Afriky? 

Na podzim 2011 jsem vyjela na tři týdny do Nigérie. Vždycky mě lákalo vyjet někam do světa. Kdo má ale dnes peníze na letenku do exotických destinací? Tak jsem si otevřela nabídky v Informačním Systému Masarykovy univerzity, přihlásila jsem se do projektu, a když mě vybrali, zaplatili mi cestu, ubytování i všechny potřeby.

Byla to vaše první cesta do vzdálených krajin?

Před rokem touto dobou jsem odjížděla na studia do Hongkongu. Opět přes univerzitu. Dostala jsem stipendium a studovala jsem tam půl roku žurnalistiku. Byl tam zajímavý přístup studentů k učitelům. Hongkong je hodně multikulturní město, ale domácí učitelé se těšili obrovské autoritě. Žáci se třeba na přednáškách vůbec neptali na žádné otázky. Raději jsem si proto vybírala zahraniční lektory. Byla tam poměrně velká nabídka zajímavých předmětů a hlavně zajímavých osobností. Jeden lektor nám žertem říkal, že se v té oblasti zdržuje, aby byl blízko, až vypukne válka mezi Severní a Jižní Koreou. Chvíli jsem také studovala v Německu.

Rozhoduje prospěch, když se chce student dostat do takových projektů?

To bych se asi nikam nedostala (smích). Stačí si ale opravdu otevřít v ISu záložku s nabídkami projektů nebo inzerci. Téměř vždy se tam něco najde. Do Nigérie jsem se dostala tak, že lídři projektu potřebovali někoho, kdo umí točit video, kdo už má třeba i něco natočeno. Nerozhodoval ani tolik fakt, že jsem studentka.

Co jste tedy v Nigérii dělala? 

Točila jsem zajímavé příběhy, těch je tam opravdu spoustu. Celou dobu jsem tam také fotila. Ty nejlepší fotky budu teď vystavovat od června v Domě Pánů z Lipé. 

V čem je Afrika jiná? Zorientovala jste se rychle?

Příjezd byl docela kulturním šokem. Navíc už před tím mě na ambasádě upozorňovali, že místo, kam jedu, je nebezpečné. Často tam dochází k násilnostem mezi muslimskou a křesťanskou komunitou. Informace na internetu mi také nepřidaly. Nicméně zkušenost pak byla úplně jiná. Lidé byli velmi přátelští, všichni se pořád chtěli fotit. Zajímavé bylo jejich vnímání sprchy. Voda je v Nigérii poměrně vzácná, lidé tam na motorkách, což je mimochodem nejběžnější dopravní prostředek, jedou i několik desítek kilometrů pro vodu. Každý den. Když mi hostitel nabídl možnost se osprchovat, v koupelně byl barel s vodou. Ten první den jsem se tam styděla umýt, abych neudělala nepořádek. Navíc se člověk naučí neplýtvat vodou, když je jí nedostatek.

Přeje takové cestování vašim vztahům s rodiči či partnerem?

Rodiče se s mým cestováním smířili. Pokaždé, když dojde nějaký dopis ze zahraničí, už ví, že za chvíli někam odjedu. Táta to nese trochu hůř, s mou cestou do Afriky třeba nesouhlasil. Bál se o mě. Nakonec mě ale vezl na letiště. S partnery je to horší. Jsem momentálně nezadaná. Přítel by musel respektovat moje časté cesty. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby měl stejné nadšení pro exotické kraje jako já.

Co vám vaše cesty přináší? 

Naučila jsem se odolávat tlaku a stresu. Člověk neví, co se kdy stane. Pořádně nezná techniku, lidé nemluví anglicky, dojdou baterky a najednou nevím, kde je koupit, protože z padesáti procent koupené baterky nefungují. Taky je to neocenitelná zkušenost pro novináře. Novinář by měl sbírat zkušenosti v zahraničí, poznávat lidi. S takovými lidmi se u nás člověk nesetká. Musíte i dělat kompromisy. Nemám ráda kořeněné jídlo a v Nigérii bylo kořeněné všechno. To jsem se pak musela rozhodnout, jestli mám větší hlad, nebo odpor ke kořeněnému jídlu (smích).

Vidíte svoji další budoucnost v cestování?

Je možné, že někdy potkám člověka, kvůli kterému by mi stálo za to se usadit. Mě ale tyto projekty baví. Až mi bude šedesát, budu mít čas spát a číst knížky. Je otázka, jestli mě taková práce dokáže uživit, ale chci si jít za svým snem.

Jak jste na tom s jazyky?

Umím plynule anglicky, italsky a německy, domluvím se rusky, teď mám za sebou semestr španělštiny. Italsky jsem se naučila během letních brigád. Spojila jsem příjemné s užitečným, dělala jsem animátorku a Italové moc anglicky neumějí, takže mi nic jiného nezbylo. Líbilo se mi ale, jak italština zní a během několika pobytů jsem ten jazyk zvládla.

Využívát své zkušenosti ze zahraničí i doma?

Kromě už zmíněné vernisáže se teď snažím rozjet webové stránky o Nigérii. Chtěla bych trochu zpopularizovat jejich kulturu. Je trochu škoda, že nikdo z ambasády nechtěl moje úsilí podpořit. Myslím teď ambasádu ve Vídni a v Polsku, protože v České republice nigerijská ambasáda není. Kontaktovala jsem ambasádu v Polsku, bohužel jsem nedostala odpověď. Ve Vídni to vypadalo nadějněji, ale když zjistili, že Brno neleží v Rakousku, odmítli mě podpořit.

Chystáte se teď zase někam?

Pracuji teď na své bakalářské práci, takže trochu nestíhám. Studium si o rok prodlužuji, právě kvůli mým studiím v Hongkongu. Tehdy jsem odjížděla brzo a nestihla jsem ukončit všechny předměty. Jinak mám v plánu další cestu do Afriky. Pokud nebude z čeho vybírat, asi zase navštívím inzerci v Informačním systému.

Klíčová slova: Afrika, Nigérie, IS, Hongkong, cestování, stipendium, studium,

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.