07.12.2013 16:48


Člověk několika desítek hlasů, to je imitátor Václav Faltus

Autor: Tereza Paďourová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Ve škole psal za trest tematický slovníček v ruštině, bobříka mlčení nikdy nezískal a zamračit se neumí ani pro fotografa. Takový je Václav Faltus. Hlasový imitátor, jehož repertoár tvoří více než dvě stě padesát hlasů osobností a dalších zvuků, jako je například brek dítěte.

Audio

    Václav Faltus imituje některé známé osobnosti
         
    Autor: Tereza Paďourová

Jako malý si hrával na novináře a dělal rozhovory se Spejblem a Hurvínkem. Od běžného žurnalisty se však odlišoval tím, že si na položené otázky odpovídal sám, a to přesnou imitací hlasu vybrané postavičky. Tehdy mu bylo šest let a lidé věděli, že ten, jehož hlas se mění častěji než počasí, se jmenuje Václav Faltus.

Rodák z východočeského města Letohrad vyrůstal po boku bratra, který je vášnivým cestovatelem. Tuto vlastnost mají společnou, imitátor však jezdí pouze po České a Slovenské republice. Na bloudění po světě nezbývá čas, protože jak sám Václav říká, lidé se chtějí bavit. „Na automapě si podtrhávám názvy míst, kde jsem vystupoval. Těch nepodtrhaných už moc není,“ dodává Faltus. Zvládá několik vystoupení za večer. Hlasy, které imituje, ale musí střídat podle konkrétních pravidel. „Když jsem na vystoupení, tak střídám hluboké a vysoké hlasy a mluvím asi hodinu. To je v pořádku a všechno funguje, jak má. Nedávno jsem se ale vrhnul na dabing filmů s Louisem de Funés po Františkovi Filipovském. Než vznikne výsledný film, trvá to mnoho hodin. Když jsem pak jel večer domů z natáčení, nebyl jsem schopný do telefonu říci, že mám nadabovaný svůj první film,“ vzpomíná Faltus. Dále dodává, že když mu z režie přišla nabídka na nadabování dalšího filmu, hodně váhal. Dnes už jich má na kontě pět, a to Jak vykrást banku; Filutové; Taxi, maringotka a korida; Karamboly a Nevídáno, neslýcháno. Aby udržel hlasivky v kondici, popíjí Vincentku s mlékem a občas přidá i syrové vejce. Nutné je také vynechat cigarety a alkohol, který hlasivky vysušuje. Nejen díky takové kúře pak zvládá vystupovat na maturitních plesech, působit v rádiu nebo spoluutvářet českou podobu populární pohádky Strašpytlík, kde mu patří autorství hned několika hlasů a zvukových efektů. „Už jako dítě jsem podle pamětníků vydával zajímavé zvuky. K humoru jsem tíhnul od malička, ale nikdy mě nenapadlo, že se tím budu živit,“ vzpomíná imitátor.

Václav Faltus nejprve dálkově studoval v Pardubicích silnoproud. Když se ho přijímací komise ptala, proč chce zrovna tam, odpověděl, že kvůli vláčkům. Ty s tím ale vůbec nesouvisí," mrkajíce dodává imitátor. Studia pak přerušila vojna. Právě tam měl svoje první vystoupení, za které inkasoval dva buřty. Po službě se rozhodl dodělat si maturitu ve večerní škole slaboproudu v Lanškrouně. „Zeptali se, zda mi nevadí studovat slaboproud, když jsem předtím docházel na přednášky silnoproudu. Odvětil jsem, že nevadí, že aspoň nebudu dostávat takové pecky,“ směje se. Jako maturitní téma si vytáhl Rozklad televizní obrazovky a jak sám říká, na svůj zvyk toho kupodivu neměl moc co povídat. Profesor mu tehdy řekl, že kdyby se měl někdy objevit na obrazovce, musel by se stydět. 

Když vycházel ze školy, právě šel do kin film s Vlastou Burianem. Ten byl také prvním, koho se Faltus naučil imitovat. „Vyprávěl jsem doma, že jsme byli v kině a najednou ze mě mluvil Burian. Rodiče se ptali, proč ho napodobuji a já jim odpověděl, že to samo,“ vysvětluje.

Dříve na vystoupeních začínal tak, že mluvil jedním hlasem, poté kapela zahrála písničku, on si mezi tím oddechl a pokračoval hlasem jiným. Dnes už bez problémů zvládá odpovídat si více hlasy najednou, dokonce si sám někdy skáče do řeči. „Jednou se mi stalo, že jsem na úvod vystoupení začal mluvit sám za sebe a jistá paní se mě zeptala, koho napodobuji. Lidé už ani neznají můj hlas. Ale mně to nevadí, rád si ze sebe dělám srandu,“ říká. Tvrdí ovšem, že jeho samotného nebaví dlouho mluvit za Václava Faltuse. Za svého života už se setkal s mnohými osobnostmi, se kterými má nespočet zážitků, že tyto příběhy lidem rád vypráví a napodobuje přitom dotyčnou osobu. „Jednou jsem jel učit herce z divadla Husa na provázku hlasy zvířat. Kdybych něco podobného udělal před publikem, všichni by se začali smát. Herci to ale brali seriózně, s vážným výrazem se snažili napodobit vše, co jsem předvedl. Byla to neskutečná legrace. Rád také vzpomínám na to, když jsem pro pořad Víta Olmera musel do archivu na Kavčích horách, abych si poslechl Arnošta Lustiga a Ernesta Hemingwaye," vzpomíná Faltus. A co imitátor dělá běžně doma? Rád si z běžného zážitku udělá neobvyklý. „Když je v televizi fotbal, ztlumím zvuk a komentuju si to vlastními slovy. Většinou mám ale jiný výsledek, protože si uznám i ofsajdy,“ vysvětluje Faltus.

Že je pro každou legraci a chce si vše vyzkoušet, dokládá i na vyprávění o volbách do zastupitelstva. Na kandidátku se nechal napsat na poslední místo s tím, že bude mít dobrý pocit z vyzkoušení něčeho nového. Jaké ale bylo jeho překvapení, když mu z vedení města volali, že postoupil. Tehdy s radostí řekl, že své místo musí přenechat někomu jinému. Jak totiž říká, kdyby se měl dvě nebo tři hodiny nezasmát, nevydržel by to. „Když mi u zubaře řeknou, že nemám pár hodin kousat, tak odpovídám, že nevadí, horší by bylo dvě hodiny nemluvit,“ konstatuje imitátor.

I to je jedním z důvodů, proč na svých toulkách po republice neřídí. Fakt, že neustále mluví a něčemu se směje, ho totiž rozptyluje a nerad by skončil jako doktor z Vesničko má středisková.

Trému na jevišti ale nikdy neměl. Naopak je rád, když se přihodí nějaká neplánovaná situace, protože z té se dá mnoho vytěžit. V imitování mu jistou měrou také pomáhá skvělá paměť. Díky ní je schopný zapamatovat si data svateb, kterých už má na kontě přes šest set, a připomínat pak zapomnětlivým manželům výročí. Z paměti by také zvládl přeříkat jmenný kalendář den po dni. „Hlasů dnes umím dvě stě padesát osm. Vždy si píšu, když se někoho nového naučím. Kdyby všichni mluvili stejným hlasem, tak nemám co na práci. Nejlépe se mi učí lidé, jejichž hlas je něčím typický. Hlas si nahraji a zkusím první větu. Když to jde alespoň z pětadvaceti procent, tak vím, že s tím do budoucna mohu něco dělat. Pak mám trénovací text, který se skládá z typických slovíček vybraného člověka. Naučit se někoho nového mi trvá asi dva až tři měsíce.“ Nikdy se mu neomrzelo, že ho lidé zastavují na ulici. Když se ostýchají říci si mu o imitaci, mnohdy se sám ozve, jen aby viděl, jak lidem cukají koutky. „Dělám to, co mě baví a to bych přál každému. Když někdo řekne, že jde do práce a vidíte na něm tu nechuť, to já neznám. Imitování beru jako poslání,“ říká Václav Faltus.

 

Václav Faltus se narodil 12. února 1956 v Ústí nad Orlicí. Celý život žije ve východočeském městě Letohrad. Má jednoho bratra. Vyučil se elektromechanikem, od roku 1980 veřejně vystupuje jako imitátor. První osobnost, kterou se naučil imitovat, byl Vlasta Burian. Dnes do jeho repertoáru spadá dvě stě padesát osm známých osobností.

Klíčová slova: osobnost, imitace, vystoupení, zábava

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.