05.12.2013 20:44


Canyoning je skákání, plavání, prolézání a mnohem více

Autor: Tereza Paďourová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Prodírání se koryty horských říček, slaňování vodopádů nebo sjíždění přírodních tobogánů a skluzavek. To je jen málo z toho, co milovníkům dobrodružství nabízí canyoning.

Brno – Adrenalin spolu s možností přístupu do míst, která by lidé jinak neměli možnost spatřit, to je canyoning. Tento poměrně mladý a neznámý sport zahrnuje prvky horolezectví, speleologie, ale také vodáctví. „Dalo by si říci, že se jedná o jakýsi průnik těchto odvětví. Spíše se však blíží speleologii, avšak s nemalými rozdíly v postupech. Specifický oproti horolezectví je pak pohyb po laně směrem dolů za přítomnosti padající vody a lanové techniky,“ vysvětluje Jan Zadrobílek z České asociace canyoningu.

Provozování tohoto sportu spočívá ve zdolávání kaňonů, které vytvářejí horské potoky a řeky. Překonávají se pomocí slaňování, plavání, ale také skoků z výšky až osmi metrů. „Příští rok s kamarády plánujeme kaňon v Rakousku. Ještě jsme na žádném nebyli a moc nás to láká. Zároveň ale víme, že musíme být hodně opatrní,“ hodnotí sportovkyně Jana Michaličková. Účastníci často využívají koryta řek jako skluzavku. Odborníci rozeznávají šest typů obtížnosti podle náročnosti terénu a schopností člověka.

Zájemci nemusí mít předchozí zkušenosti, jsou však výhodou. Canyoning je nebezpečný, a to i přes veškerou snahu instruktorů zajistit účastníkům bezpečný zážitek. Vážná i smrtelná zranění se tomuto sportu nevyhýbají. „Příprava na cestu je obsáhlá a liší se kaňon od kaňonu. Je nutné dobře zmapovat území a prostudovat dostupné materiály. Naštěstí už se toho během let nastřádalo na internetu hodně, proto není tak těžké najít potřebné informace,“ dodává Zadrobílek.

Historie tohoto adrenalinového zážitku sahá do devadesátých let dvacátého století, kdy začaly vznikat první asociace ve Španělsku, Itálii, Německu a Francii. Česká asociace canyoningu vznikla před devíti lety. „V Čechách je canyoning málo známý. Myslím si ale, že každá dobrodružná povaha, která si ho vyzkouší, si jej zamiluje. U mě to tak bylo,“ říká Zadrobílek.

Pro ty, kteří se chtějí canyoningu věnovat na vlastní zodpovědnost, odborníci doporučují pořídit si výbavu, která zahrnuje neopren, helmu, sedák, lana, potřeby ke slaňování a dobré boty. Podle Zadrobílka však pro laika není možné začít s tímto sportem jako s jízdou na kole. Vyžaduje pomoc zkušených instruktorů. „Poprvé jsem byl letos v létě v Itálii a bylo to mnohem náročnější, než jsem čekal. Naštěstí jsme měli dobrého instruktora, takže se nikomu nic nestalo. Určitě bych ale nedoporučoval, aby to někdo zkoušel na vlastní pěst,“ upozorňuje dobrodruh Lukáš Zárybnický.

Mezi nejnavštěvovanější lokality patří Rakousko, Slovinsko, Itálie, Francie, Španělsko a Švýcarsko. V České republice si mohou lidé tak zvaný podzemní canyoning vyzkoušet v Moravském krasu. Česká asociace canyoningu, která nadšence sdružuje, má dnes padesát členů z České a Slovenské republiky. 

Klíčová slova: voda, slaňování, hory, řeky, nebezpečí

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.