10.12.2012 09:43


Budoucího manžela si vylovila z Labe

Autor: Jan Němec | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Den s...

Jak se žije s vozíčkářem? Jak se s nimi hraje divadlo nebo natáčí film? To se dozvíte ve story s Anetou Šedou.

Přehrát audio

Audio

Brno – Tady žije Vidura Šedá. Cedule, která by mohla být u nějakého výběhu v zoologické zahradě. Místo toho je na zvonku jednoho z brněnských bytů. Bydlí v něm Aneta Šedá a její přítel Michael Vidura. Ona studuje žurnalistiku, pracuje v Lize vozíčkářů a s hendikepovanými vystupuje v souboru Divadla Járy Pokojského. On je celý život na vozíku, trpí nemocí, při které odumírají svaly. „Když lidé vidí naše jmenovky u bytu, říkají, že to vypadá, jako kdyby tam bydlelo nějaké zvíře,“ směje se šestadvacetiletá dívka.

Mladá dvojice spolu plánuje svatbu, jejich vztah přitom začal hodně dramaticky. Chodit spolu začali poté, co Šedá Vidurovi zachránila život. „Sjížděla jsem Labe s lidmi z organizace Archa community. A na mojí lodi byl i Michal. Jenže hned na prvním jezu jsme se převrátili. A protože se Michal nemůže sám moc hýbat, začal po proudu odplouvat. Obličej měl přitom ve vodě. Naštěstí se nám ho povedlo včas vytáhnout. Akorát nám nadával, že se mu rozbily brýle a on nemůže sledovat gymplačky, které Labe taky sjížděly. Pak jsem ho začala zahřívat a vadit mu to přestalo,“ vypráví Šedá.

Sjíždění Labe byla jedna z prvních akcí, na které s postiženými byla. „Jednou o prázdninách jsem neměla co dělat a řekla jsem si, že bych mohla zkusit dělat dobrovolníka. Tak jsem se podívala na internet a přihlásila se na tábor, který pořádala Archa community. Je to organizace, která sdružuje zdravé lidi a vozíčkáře,“ popisuje začátek spolupráce s postiženými studentka žurnalistiky.

Prázdninové rozhodnutí jí změnilo život. Zdravotně postiženým se už věnovat nepřestala. „Jezdila jsem s nimi na různé akce a po čase jsem s nimi začala hrát divadlo. Nejprve Cimrmany a postupně jsme přecházeli na náročnější hry, jako jsou třeba Mlýny nebo Limonadový Joe. Nakonec jsem se dostala i k režii. Teď totiž hrajeme Baladu pro banditu, kterou režíruji,“ vzpomíná dívka.

Kromě divadla se díky spolupráci s vozíčkáři podílela i na natáčení filmu. „S režisérem Filipem Laureysem jsem dělala film Do dna. Byl to zážitek pro celý štáb. Chtěli jsme to natočit tak, aby lidé hned nepoznali, že hrají hendikepovaní herci. Místy to bylo docela extrémní. Kvůli osmi minutám filmu jsme týden natáčeli šestnáct hodin denně a pracovali na tom ještě další dva měsíce,“ popisuje natáčení Šedá.

S Laureysem pak natáčela i reklamu na projekt asistenčních psů pro vozíčkáře Batdog, kterou vymyslela. „Jako je Batman, tak je Batdog. Příměr se superhrdinou mne napadl, protože vím, že Češi potřebují něco vtipného. A přemýšlela jsem, jak ukázat, jak pes pomáhá. Spoustě lidí se totiž může zdát jako maličkost, že vozíčkářům otevře dveře nebo že mu sundá svetr. Pro postižené je to ale velká pomoc,“ vysvětluje.

Reklamu natáčela pro Ligu vozíčkářů. V té našla i zaměstnání, vede časopis Vozíčkář. „Původně jsem tam psala a po čase mi nabídli, abych dělala šéfredaktorku. Přijala jsem a teď se snažím časopis dělat trochu jinak, než předtím. Nechci, aby tam byly články o tom, že hendikepovaní byli někde na výletě. Nebo nějaké sentimentální příběhy. Vozíčkáři o ně nestojí, sami je denně zažívají. Proto hledám různá témata, která je zajímají. Teď třeba chystáme článek o tom, jak mohou lidé s hendikepem adoptovat dítě,“ dodává Šedá.

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.