27.03.2011 12:27


Blondýna za volantem

Autor: Veronika Pořízková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Hned na úvod řeknu, že jsem poměrně dobrá řidička. A že vtipy o blondýnách jsou samozřejmě hloupost. Neumím sice moc dobře parkovat, ne vždy dodržuji povolenou rychlost a občas se rozjíždím trochu hlasitěji, ale mohlo by to být i horší. Řidičák jsem udělala napoprvé a podle slov komisaře autoškoly tam sice nějaké chybky byly, ale prý velmi pěkně ovládám auto. Tehdy mi to dost polichotilo, přestože jsem úplně nevěděla, co si pod tím mám představit.

Jezdím tedy už skoro tři roky více méně pravidelně a převážně po dobře známých trasách. Tentokrát jsem však měla jet na místo, kde jsem nikdy předtím nebyla. S mapami si moc nerozumím, díky bohu však existují takové vymoženosti jako je navigace. Vzala jsem si tedy navigaci se vším, co k ní patří, nasedla do auta a byla ráda, že vyjíždím s předstihem. Adresu jsem si nastavila pro jistotu už den předem, aby mě nic nezdržovalo.

Přístroj tedy zapnu a objeví se mi blikající symbol baterky a navigace se ihned vypne. Aha, tak to zapojím tady někam do auta, říkám si. Ale kam? Dřív jsem měla navigaci vždycky nabitou, takže jsem ji pouze připevnila na přední sklo, a jelo se. Marně hledám nějakou dírku, která by vypadala jako zdroj energie a zkouším tam zastrčit jakýsi podivný plast. Po chvíli mi dojde, že mi asi něco chybí. Aha, vzpomínám si, minulý týden mi navigace v autě spadla a na zemi jsem pak našla nějaké pružinky a součástky, které jsem vyhodnotila jako nepotřebné a nechala je pod sedadlem. Vystupuji tedy z auta a posunuji sedadlo, abych se po těch nepotřebných součástkách mohla podívat. Skvěle! Nacházím něco jako pružinku od propisky a asi tři další věci. Po několika minutách se mi podaří nabíječku smontovat dohromady a jsem na sebe opravdu pyšná. Ještě, že jsem je minule nevyhodila. Teď jen najít tu dírku.Veronika Pořízková

Usilovně tedy prohledávám auto a přemýšlím, kam by se to tak dalo zapojit, kroutím různými věcmi okolo řadicí páky, které mě předtím nikdy nezajímaly. Nakonec ten vhodný otvor pro nabíječku nacházím pod symbolem zapálené cigarety a znovu se v duchu poplácám po rameni. Holka, jsi fakt dobrá, kdo by to tam čekal! Radostně tedy vyslechnu první příkaz monotónního hlasu navigace a nastartuji. Zařadím jedničku, dvojku… Moment, dvojka nejde zařadit. Je to asi nějaké zaseknuté, říkám si, a jedu z kopce na neutrál. Po pár metrech pořád nic. Zařadím tedy znovu jedničku a rovnou trojku. Ta zařadit jde, zvláštní. Po chvíli mi dojde, že z nějakého záhadného důvodu nejde zařadit žádná z rychlostí, které jsou od páky směrem dolů. Tak holt pojedu jen na jedničku, trojku a pětku, napadá mě. Od čehož mě odrazuje jen myšlenka, že bych teoreticky mohla potřebovat i zpátečku.

Zastavím tedy tak trochu uprostřed silnice a volám svému kamarádovi, který bydlí ve vedlejším domě, že potřebuji pomoc, protože mi „nějak nejede auto“. Jakmile ukončím hovor, všimnu si, že jakási věc vedle převodovky je v poloze „lock“. A sakra. Jak jsem se snažila najít to nejvhodnější místo pro nabíječku, otočila jsem zámkem od převodovky, o kterém jsem vůbec nevěděla, že existuje. To mi po chvíli potvrzuje i kamarád Martin, který za mnou přichází se slovy: „No tak to zase odemkni, ne?“

S hrůzou se podívám na svůj jediný klíč od zapalování a snažím se ho tam nacpat. Naděje, která umírá poslední, právě umřela. „Ty od toho nemáš klíč?“ ptá se udiveně Martin.  Nechávám ho tedy v autě čekat a běžím domů hledat klíč. Auto patří mámě, která ovšem o něčem jako je zámek převodovky taky nemá nejmenší tušení, a proto se mě snaží přesvědčit, že je to hloupost a že auto je prostě „nějaký rozbitý“. Najednou se mi však v hlavě objeví zelený klíč, který má na sobě stejný obrázek, jako ta věc, o níž už vím, že je zámek od převodovky. Vždycky visel mezi ostatními klíči, běžím tedy do předsíně a s hrůzou zjišťuji, že tam žádný není.

Čistě v pomatení smyslů mě napadne se podívat k tátovi do stolu, kde ho uvidím. Ještě nikdy jsem neměla takovou radost z nalezeného klíče. Už jsem si představovala, jak v servisu pobaveným mechanikům vysvětluji, jak se to stalo. To, že ženský, a blondýny obzvlášť, nerozumí autům, je totiž jen škaredej sexismus, že?

Klíčová slova: blondýny, řízení auta, klíč

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.