13.01.2021 20:15


Bez humoru nemůže nic fungovat, říká karikaturista a gynekolog Truneček

Autor: Barbora Šturmová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Je členem České unie karikaturistů již od jejího založení v roce 1990. V listopadu minulého roku se s ostatními členy podílel na knize Velká kniha českého humoru. Své karikatury nedoplňuje textem, a proto se účastní světových soutěží v kresleném humoru beze slov. Tomáš Truneček popisuje, jak se jako pracující gynekolog a porodník dostal ke kreslení karikatur.

Karikatury zdobí čekárnu Trunečkovy ordinace. Autorka: Barbora Šturmová

Městec Králové –  Tomáš Truneček působí jako gynekolog a porodník v Poděbradech a nemocnici v Městci Králové. Jeho zálibou je humor beze slov, kterému se začal věnovat na začátku studia gymnázia. Inspirují ho různé situace ze života. Několik jeho kreseb je inspirováno i jeho profesí. „Kreslím, co mě napadne a co kde odpozoruji," říká.

Karikatury jsou pro laiky známé především jako upravený obrázek někoho známého, kde jsou zvýrazněny dominantní rysy jeho tváře. Vy kreslíte různé situace. Co nejčasteji zvýrazňujete?

Někdo kreslí obličeje a někdo kreslí situace, všechno je karikatura. Kreslím věci ze života. Co mě napadne, co kde odpozoruji, situace, které si spojuji.

Jak se odráží vaše profese ve vaší tvorbě?

Z lékařského prostředí mám také pár obrázků a situací.

Jsou konkrétně z oboru gynekologie a porodnictví?

Nezaměřuji se na to, ale pár takových karikatur existuje. Třeba karikatura Čáp.

Kdybyste nebyl gynekolog a porodník, vypadaly by vaše karikatury jinak?

O tom jsem nikdy nepřemýšlel, ale nejspíš ne.

První vaše kresba se objevila v časopise Dikobraz v roce 1978. Musel jste tehdy svou tvorbu omezovat kvůli cenzuře?

Nikdy jsem se nevěnoval politické karikatuře, to mě naprosto nezajímá. Už před rokem 1978 jsem se pokoušel do Dikobrazu nějaké obrázky posílat. Tenkrát byl šefredaktorem Dušan Motyčka, který mi poslal dopis, že ty obrázky nebere a přidal své poznámky, co bych měl dělat asi trochu jinak.

Co mu vadilo na vašich předešlých pokusech?

Nemyslím si, že mu něco vadilo, ale já nemám vystudovanou žádnou výtvarnou školu, jsem samouk. Takže z každé rady, co bych měl dělat trochu jinak, si něco vezmu. Byl jsem v prvním ročníku medicíny, kde se učí anatomie, a právě tu anatomii u mých obrázků postrádal. Dodnes si pamatuji jeho větu - Když kreslíš kočku, tak musí mňouknout. Sdělil mi zároveň, že bude vycházet rubrika Zelená stránka pro všechny, kteří to chtějí zkusit. Tam mi vyšel první obrázek i s jeho recenzí.

Myslíte si, že jste nějak strádal tím, že jste nic takového nestudoval?

Určitě ne. Já se tím neživím, dělám to pro radost.

Čím disponuje dobrý karikaturista? Potřebuje mít talent?

No, talent. Zkuste to.

Já neumím kreslit.

Tak vidíte. Nějaký talent tam být musí, i když já jsem v kreslení nikdy nevynikal. Prostě když něco děláte hodně často a chcete to dělat, tak se k něčemu dopracujete.

Změnilo se chápání humoru od doby, kdy jste začínal s karikaturou?

Já jsem začínal jako kluk někdy na rozmezí základní školy a gymnázia a ke kreslení mě přivedl jihočeský karikaturista Jaroslav Kerles. Tenkrát se mi hrozně líbily jeho obrázky, které jsou ale úplně jiné než moje. Jsou doplněné slovem. Což považuji za jednodušší, než dělat kreslený humor beze slov.

V čem se to tedy změnilo?

V tom, že je to složitější.

Je složitější pobavit lidi?

Složitější je to vůbec vytvořit. Když nakreslíte panáčky a pod to napíšete: „hele Karle, co jsi včera..", tak je to hrozně jednoduché, to udělá každý. Ale vytvořit nějaký obrázek, aby z toho někdo něco pochopil a aby se nad tím zamyslel a pochopil tu pointu, to už je trošku těžší.

Poslední dobou jsou vidět spíš vtipné koláže. Je karikatura v současné době na ústupu?

Těžko říct, já si myslím, že karikatura je dnes vytlačena vůbec. Z novin a časopisů - tam nic v podstatě nevidíte. Pár lidí se tomu věnuje, ale je to spíš politická karikatura a nevím, jestli o to lidé mají nebo nemají zájem. Ale spíš asi nemají, nebo na to nejsou peníze. V současnosti vychází časopis, který není sice náš (Unie českých karikaturistů, pozn. red.), dělá to jiná parta. Myslím si, že jim to funguje. Rediguje to Mirek Vostrý a jmenuje se to Tapír. Když si ten časopis koupíte – nic proti němu nemám – tak zjistíte, že je tam spousta vtipů, které jsou jednoduché, pro lidi, aby to každý pochopil. Což je potřeba, aby se to kupovalo. Nemá cenu tam dávat obrázek, který nikdo nepochopí.

U karikatur je tedy právě pochopení tím kouzlem? Nad karikaturou musí člověk občas přemýšlet, aby objevil pointu.

Přesně tak. Není důležité se chechtat, ale je důležité je pochopit. V tom to je.

Takže je to spíše o objevení pointy než o vtipnosti?

Já to tak vidím.

Chápou podle vás dnes lidi humor beze slov?

Ne.

Čím to bude? Je to v lidech, nebo v karikaturistech?

V karikaturistech určitě ne. Já třeba obesílám spoustu zahraničních soutěží. Díky tomu, že dělám vtipy beze slov, je můžu posílat do Indonésie, Brazílie, zkrátka do celého světa. Těch soutěží se účastní tisíce karikaturistů z celého světa. Ti z toho pak udělají výstavu. Teď nevím, kolik lidí jim na tu výstavu přijde, ale ten zápřah je na celém světě. Možná, že je to jen skupina těch pár tisíců lidí a je to mimo veškeré obyvatelstvo světa. To je taky možné. Ale nás to baví a my to tak prostě děláme.

Jak si v těch soutěžích vedete?

Většinou se dostanu do užšího finále, ale nejsem profesionál, tak si nekladu za podmínku, že bych musel být mezi prvníma třema, to by bylo dost divné.

Říkal jste, že se jich účastní tisíce, takže užší finále je asi úspěch.

Ano, to se musíte dostat mezi první stovku, pak vyjde katalog. Dříve se posílal jako knížečka, mám toho plné skříně. Dneska už to bohužel šoupnou na internet, což už není ono, jen je to levnější.

Co vás na karikaturách baví?

Vymýšlet to. Také si u toho odpočinu. Dříve jsem byl spíš sportovně aktivní, dneska už to tak nejde. Některé aktivity už odpadly, tak dělám karikatury.

Dalo by se karikaturou živit?

Kdo by se tím chtěl živit, tak musí dělat politickou karikaturu a posílat to do novin. I když oni asi více než 200 korun za obrázek nedají.

Má váš humor nějaké hranice? Je něco, z čeho byste si legraci neudělal?

Určitě má hranice. I když před časem jsme vydávali knížku s názvem Hlavně, že jsme zdraví. A bylo to o postižených lidech, mám ji doma a je to zajímavé. Jsou to, řekl bych, legrační obrázky postižených lidí a nikoho to neurazilo.

Viděl to nějaký postižený člověk?

Myslím, že určitě.

Kde končí hranice humoru v současné koronavirové době? Je někde přelom mezi zlehčováním a humorem?

Já moc nechtěl reagovat na vtipy s covidem, ale je jich spousta. Vzájemně si posíláme třeba nějaké gratulace k novému roku a spousta lidí se na to soustředila. Já jsem si taky jednu udělal, ale myslím si, že to není nic proti ničemu. Může se tam objevit takové trošku zlehčení, u někoho jsem si toho všiml, což si myslím, že není na místě.

Jaká je úloha humoru v této době?

Obrovská. Bez humoru nemůže nic fungovat.

 

Karikatury Tomáše Trunečka si mohou čtenáři prohlédnout zde: http://www.ceska-karikatura.cz/cs/seznam-clenu/detail/55/ 

Klíčová slova: karikatury, Česká unie karikauristů, humor beze slov, Tomáš Truneček

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář