18.03.2014 16:28


Aby se v Brně všichni cítili jako doma

Autor: Lucie Obrtelová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Čtyřka se pomalu šine na Kraví horu. Jedu pozdě, a to přestože v pokynech pro účastníky stálo, že se na nikoho dlouho čekat nebude. Na Kraví hoře jsem nikdy nebyla, proto jsem se na České při hledání správného směru trochu zamotala. V Brně už studuju skoro dva roky, ale nepoznala jsem nejen Kraví horu. Neznám tady skoro nic.

V Brně se vyznám leda na trase od fakulty k nádraží a jím většinou v Krmítku nebo KFC. Proto jsem se nadšeně přihlásila na jednu z prvních poznávacích cest Brnem, které se konají skoro každé pondělí nebo úterý odpoledne díky novému studentskému projektu Feel local in Brno. Na svědomí ho má duo absolventů některé z brněnských univerzit, Honza a Honza. Stolek s tureckou kávou v první kavárně. Foto: Lucie ObrtelováTěm se zželelo zbloudilých studentů, kteří do Brna teprve dorazili. Prohlídka je kompletně v angličtině, protože se jí účastní primárně Erasmáci, ale vypadá to, že svou cestu k ní si najdou i takoví, jako já. Nápad vznikl přesně tak, jak by se u Honzy a Honzy dalo čekat. „S Honzou jsme se potkali v jedné kultovní brněnské kavárně a shodli se na tom, že něco takového Brnu chybí. On studoval turismus a vždycky o něčem podobném snil. Inspirovali jsme se podobným úspěšným nápadem z Chicaga,“ vysvětluje mi Honza, který zrovna ukončil studia na Masaryčce a myslí si tudíž, že o nejlepších pivnicích, vinárnách, bistrech a kavárničkách Brna ví hodně.

Naštěstí na mě počkali a z Kraví hory vyrážíme skrz čtvrť s prvorepublikovými vilami ke druhému stanovišti. Honza ostatním cestou vykládá o době, ze které domy pocházejí a hlavně o Masarykovi. Zanedlouho stojíme před nenápadnou kavárnou. Ta svým stylem do prostředí skvěle zapadá. Je útulná a dobře schovaná. Když jsme vešli, octli jsme se zkrátka někde v první republice. Majitel nám nějakou dobu vypráví o kávě, pražení, správné přípravě a různých druzích. Je vidět, že to, co dělá, ho neuvěřitelně baví a tak nikoho vyprávění nenudí. Po výkladu se jal přípravy turecké kávy pro každého. Mě, co znám správného českého „turka“ od babičky, to dost vyděsilo, ostatní byli na tu exotiku zvědaví. Naštěstí jsem se obávala zbytečně a brzy popíjíme jednu z nejlepších káv, co jsem kdy ochutnala.

Domácí dobroty. Foto: Lucie ObrtelováDruhým stanovištěm je podnik, kam si chodí pro zákusek, kávu nebo polívčičku hlavně studenti umělecké fakulty. Prostředí je neméně osobité a svérázné. Provozují ho spolu tři mladé holky, které tahle kultura prostě baví. Nám připravily třeba mrkvový dort, několik dalších neidentifikovatelných, ale výborných zákusků, nakládané tofu se sušenými rajčaty a s některými pochutinami myslely dokonce i na celiaky. Takovou větší svačinu jsme museli jít spláchnout do jedné z nejoblíbenějších pivnic v Brně, která byla zrovna přes cestu. Kromě nejlepšího piva jsme tam ochutnali třeba nivové koule. Honza chtěl ostatním vysvětlit, kdo byl Švejk, se kterým se tahle hospoda pojí, ale většina už o něm překvapivě něco věděla.

Další zastávkou byla nenápadná prodejna s tím úplně nejtradičnějším jídlem, které se dá v Česku servírovat. Většina toho, co jsme mohli ochutnat, byla příliš tradiční i pro mě. Jitrnice, domácí klobásky, svatební koláče a škvarky jsem naposled jedla hodně dávno u babičky na vesnici. Ostatním vysvětluju, že tohle je dneska vlastně exotika i pro nás. Další dobrota na nás už čeká v nedalekém bistru. Konkrétně jsou to fazolové, rybí, řepové a cibulové polévky. Nic co by mě od poslechu nadchlo. Zrovna tyhle ingredience nemusím. Nakonec jsem ochutnala všechny kromě rybí a s ostatními se shodla na tom, že jsou výborné.

Poslední zastávka se mně a asi i všem ostatním líbila nejvíc. Prošli jsme se k ní přes Lužánky a další kousek města, ale protože jsme se mezi sebou stále víc poznávali, nikomu procházka nevadila. Poslední zastávka s koštem vína. Foto: Lucie ObrtelováVyprávěli jsme si o školách a místech, ze kterých pocházíme a vyměňovali další tipy pro zpříjemnění života v Brně. Pohled, který se nám pak naskytl při vstupu do vinotéky, pohladil na duši každého z nás, ve kterém se skrýval aspoň kousek milovníka vín. Takže mě možná opravdu nejvíc. Prohlídli jsme si i sklepy, kam si brněnská smetánka nechává ukrývat své vinné poklady, a pak se dali do koštování. U toho nešlo nezmínit pěknou českou výletovou tradici – košty ve sklípcích na Moravě. Vyprávění těch, co už to mají minimálně jednou za sebou, nadchlo ty, kteří o tom slyšeli poprvé. A tak se pár členů téhle výpravy dohodlo, že to určitě podniknou spolu, než zase Brno opustí a vrátí se na svou alma mater.

Po skončení programu jsme byli všichni dosyta najezení a taky výborně napojení. Já se skupinkou dalších nadšenců jsme ještě zalezli do vinárny kousek vedle a neformálně jsme pokračovali v tom, co Honza s Honzou začali. Přerušil to až můj večerní seminář z publicistiky. Bylo to skvělé odpoledne. Nejen, že příště nepůjdu obědvat do KFC, ale poznala jsem partu nových zajímavých lidí. Slovy jedné z dalších účastnic: „Totally worth it!“

Klíčová slova: Brno, Feel local, gastronomie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

S. O. | 19. 03. 2014, 22:14
moc hezké Lucinko moje!!!