Detail autora


Adéla Jelínková


E-mail: 397837@mail.muni.cz

Příspěvky autora

První kontakt: V útrobách Orla

První kontakt: V útrobách Orla

Mrtvolné kvílení, křičení. Běsy. Lidské tělo – popliváno, prostřeleno, zesměšněno, znetvořeno. Kdesi v koutě klečí Kassandra. Pláče. Tak nepomíjivá, věčně smutná. Kolem se všechno hýbe – utíká, zabíjí, umírá. Ostrov děsu v sladké krajině zakonzervovaného patosu dneška. Místo, které zná Donnie. To, o kterém mluví První kontakt. Realita bez tří čtvrtin století – tak prostě pudová, temná. Válka vepsaná v roztrhaném těle, ve smyčce oběšence – jako memento zapomnění. Kdo oživí potrhané útroby Orla? První kontakt zvedá vítr… Donnieho skladby zůstávají bez užšího věnování – tentokrát ani pro holky, ani pro děvky. Zpívá pro všechny - o životě a smrti roku 1939. Jeho nutkavý, naléhavý tón hlasu běduje. A rozkládá – tak, že byste si při jeho poslechu depresí prostřelili hlavu.

Adéla Jelínková | 11. 08. 2013 19:52

Aktuálně: Skotské kilty a české pivo. Na hradě Veveří poteče whisky až do půlnoci

Aktuálně: Skotské kilty a české pivo. Na hradě Veveří poteče whisky až do půlnoci

Jízda na poníkovi, lov ryb v kádi „Loch Ness“ nebo hod čtyřmetrovou kládou. V keltské sídlo se dnes v deset hodin dopoledne proměnilo nádvoří brněnského hradu Veveří. Dobová hudba a stylové šaty výčepních, kuchařů a pokladních vytvořily dokonalou iluzi cestování časem. Pořadatelé prvního ročníku Skotského dnu Valevilu připravili pestrý čtrnáctihodinový program zaměřený na všechny věkové kategorie. Brána hradu je otevřená až do půlnoci.

Adéla Jelínková | 18. 05. 2013 18:51

Recenze: Morávek odsoudil Maestra. Ve své inscenaci nezachytil genialitu díla

Recenze: Morávek odsoudil Maestra. Ve své inscenaci nezachytil genialitu díla

„Všichni tady jsou mrtví. Tak strašně mrtví. Definitivně mrtví.“ Zrůdný ples v Moskvě ozářené diodami. V krajině úzkosti bez určitého času přeplněné bezprizorními existencemi polehávajícími na nehostinných železných konstrukcích. A do fatálního chaosu ječí vražedkyně. Nad ní visí tělo zmučeného Ježíše Krista, na stole leží o láhev vodky opřený obraz Dostojevského. Nahá prsa světice se houpou čtyři metry nad zemí a odhalená ženská přirození se nepohnou. Úzkost grotesky hraničící se šílenstvím jako výplod Maestrova ďábelského vystoupení, kterým touží oslnit – Markétku, Moskvu, publikum.

Adéla Jelínková | 16. 05. 2013 17:37

Uživatelka internetové seznamky: Většina vzkazů se týká sexu

Uživatelka internetové seznamky: Většina vzkazů se týká sexu

Říkala, že ji nikdo nechce. Že o ni kluci nemají zájem. Založila si proto profil na internetové seznamce. Jméno, věk, tři fotky a vyplněná kolonka „co mám rád/a“. Po prvních dvou dnech jí už téměř nikdo nenapsal. Po týdnu si profil zrušila. Za dalších sedm dní byla jednadvacetiletá Monika na seznamce přihlášená znovu. Tentokrát pod jménem Bára. Nepravé jméno, falešný věk, cizí fotky. S muži si povídá o filmech, knihách, divadlu. S Monikou o tom mluvit většinou nechtěli. S Bárou, jak říká, chtějí diskutovat o čemkoli. Když jí lidé chválí fotky na profilu, je upřímně potěšená. Ví, že se se svými dopisovateli nikdy nesejde. Přesto je na seznamce každý den - už půl roku.

Adéla Jelínková | 07. 05. 2013 15:23

Kdysi chtěla být dokonalou. Už deset let denně zvrací nebo nejí

Kdysi chtěla být dokonalou. Už deset let denně zvrací nebo nejí

Na škole byla hvězda – chytrá, zábavná, krásná. Přátelé ji milovali. Pak ji strhla dokonalost fotek módních časopisů. Začala si barvit vlasy. Černá, hnědá, blond, červená. Měnila jejich délku, kupovala oblečení. Sama se sebou věčně nespokojená. Vystříhávala si obrázky modelek a lepila je na zdi pokoje. Chtěla jejich těla. Prášky na hubnutí, projímadla, diety, hladovky. Když se poprvé vyzvracela, bylo jí šestnáct. Někdy nejedla vůbec, jindy celé dny zvracela do igelitových tašek, které schovávala pod postel. Zkusila jít na vysokou školu. Vyhodili ji. Dnes je jí dvacet šest let. Do práce většinou nechodí. Žije s matkou, která splácí její dluhy. Měsíčně dokáže za jídlo utratit třicet tisíc korun.

Adéla Jelínková | 06. 05. 2013 21:37

Markéta: Žiju ve vyhnanství, abych nic nezpůsobovala

Markéta: Žiju ve vyhnanství, abych nic nezpůsobovala

Byla miláček. Prostě miláček. Když mu zůstala jako jediná, jako naděje toho, že bude jednou šťastný. Když k němu přicházela a zase odcházela. Když ho podváděla. Když ho nechtěla. Kdysi měla přítomnost, která ji zabíjela. Našla jeho a on jí pomohl. A ona pomohla jemu. „Vynahradili jsme si to, co každému chybělo.“ Markéta a Jarek. Pět let života jako dilema – láska, nebo závislost, zůstat s ním, nebo jít. I když šla, byl pořád s ní. Dnes touží po zámince, která by jí dala právo odstřihnout ho. Rozbít pouto, zničit závislost. Aby už konečně přestala utíkat. Aby se zastavila a zapomněla.

Adéla Jelínková | 06. 05. 2013 13:29

V sedmnácti si řekl, že se na svět může vykašlat, a podřezal si žíly

V sedmnácti si řekl, že se na svět může vykašlat, a podřezal si žíly

Přišla domů ze školy. Nikdo nebyl doma. Vzala všechny prášky, které našla, a odnesla si je do pokoje. Ibalginy, paraleny, prášky na tlak. Zapnula televizi. Přemýšlela krátce. Nejprve polykala po jedné tabletě, pak po pěti, deseti. Osmdesátá druhá a konec. Neexistující časoprostor. Nic. A pak zase něco. Facky. „Cos to udělala?!“ V nemocnici jí třicet minut vyplachovali žaludek. Matka stála bokem a brečela. Její dceru Kláru podpíraly tři ženy. Jedna z nich jí držela v krku plastovou trubici. Omámená dívka pořád zvracela. Bylo jí šestnáct let a před pěti hodinami se pokusila zabít.

Adéla Jelínková | 23. 04. 2013 12:32

Graffiti umělec: Paragraf 257 děsí, ale má i jisté kouzlo

Graffiti umělec: Paragraf 257 děsí, ale má i jisté kouzlo

U zdi hlavní budovy továrny se krčí tmavá postava. Je noc. Člověk v kapuci zatřepe sprejem v ruce a začne barvit zeď. Během tří minut má obrys šesti písmen. Během dalších dvou je rychle vybarví. Dech se zklidňuje, má hotovo. Zaslechne hlasy. Popadne spreje a utíká. Když přelézá plot z drátů, roztrhne si levou nohavici kalhot a odře si kolena. Jeho podpis ale zůstal na místě. Odkaz, že tam byl. Ráno, nebo už za chvíli přijede policie. Po marném hledání viníka odsunou policisté jeho malbu ke dvěma třetinám neobjasněných případů graffiti vandalismu na území České republiky. Zatím.

Adéla Jelínková | 23. 04. 2013 10:07

Bývalý člen armádních záloh: Všichni si nezaslouží, abych za ně položil život

Bývalý člen armádních záloh: Všichni si nezaslouží, abych za ně položil život

„Když do mě kopali, představoval jsem si, jak bych je zabil. Aby už nemohli ubližovat. Aby trpěli tak jako já.“ Říkalo se tomu dětské hry. Pošťuchování. Zábava. Čtyři kluci se seběhli na jednoho. Zmlátili ho do bezvědomí, vymáchali hlavu v záchodě, roztrhali sešity, snědli svačinu. Čtyři se smáli. Bylo jim dvanáct – jenom si hráli. „Dětskost u nich neexistovala. Odezněla hrozně brzo, zbyl jenom chtíč po cizím ponížení a vlastní nadřazenosti.“ Pět let na základní škole jako boj o přežití. S nimi. Se sebou sama. A pak hrdost – že ustál, přežil. Zatímco trýznitelé proháněli nosy v perníku, dělali dluhy, uvazovali si smyčky kolem krku a dobrovolně umírali, třiadvacetiletý Jakub přestal myslet na lano, které by mu objalo hrdlo. Aby příště ubránil sebe i ty, které miluje.

Adéla Jelínková | 22. 04. 2013 09:57

Aktuálně: Legální graffiti a breakové battly oživily ve středu Mendlovo náměstí

Aktuálně: Legální graffiti a breakové battly oživily ve středu Mendlovo náměstí

Malí kluci ve vytahaných teplácích s kšiltem na hlavě, „bezejmenní“ umělci se sprejem v ruce, propocená trika, řvoucí davy. A cigarety. A drogy. Majáles graffiti & dance battle prolétl parkem u Mendlova náměstí jako hip hopová lavina. Stvořil chaos umění, talentu, životních stylů a generací a rozbil běžné tempo jednoho středečního odpoledne.

Adéla Jelínková | 18. 04. 2013 02:16

Boj matek se syndromem vyhoření: Když slyším ostatní rodiče, říkám si, že jsem divná

Boj matek se syndromem vyhoření: Když slyším ostatní rodiče, říkám si, že jsem divná

Jednou ráno se vzbudila a cítila, že je s ní něco špatně, že se něco děje. Připravila kočárek, uložila do něj dvouročního chlapce a jela k obvodnímu lékaři. Když vystupovala z autobusu, téměř nebyla schopná kočárek vyložit. Pak si sedmadvacetiletá matka Lucie sedla do čekárny a začala brečet. Třepala se a prosila čekající pacienty, aby ji pustili přednostně. Když vešla do ordinace, myslela, že umře. Omdlela. Probudila se až v místní nemocnici. Podle lékařů se zhroutila, absolutně vyčerpala, vyhořela. Mezinárodní klasifikace nemocí její případ shrnuje v podkategorii Z730 – pod pojmem vyhasnutí.

Adéla Jelínková | 10. 04. 2013 07:27

Donnie: Když utichli démoni, skončil raper S-CORE

Donnie: Když utichli démoni, skončil raper S-CORE

„Představ si, že máš v těle nádor, kterej ti vyoperujou a ty ho prodáváš.“ Hudba jako součást terapie, jako hypnotikum. Silnější než rivotril. Od patnácti mu v nitru bujil nádor. Tumor, který toužil po jeho smrti. Říkal mu, že nic na světě nemá smysl. Že všechno je nic. Nabádal ho, ať se zničí. Nechal se svést. Ale pořád je tady. Dnes jako Donnie. Ten lepší. Snaží se zapomenout na poslední cestu, která by jej dovedla ke S-COREmu, k minulosti. „To nejhorší ze mě se promítalo v muzice S-COREho,“ říká člověk, který šest let přežíval na rapu. Aby se jednoho dne probudil a zjistil, že démoni se utišili a nechali ho jiným.

Adéla Jelínková | 09. 04. 2013 22:38

Vysokoškolačka z Ukrajiny: V Česku krájím zeleninu a umývám záchody

Vysokoškolačka z Ukrajiny: V Česku krájím zeleninu a umývám záchody

Každé ráno v osm hodin bere do jedné ruky smeták s namotaným hadrem a do druhé kýbl s horkou vodou. Pečlivě vytře pošlapanou podlahu kuchyně brněnského fast foodu a umyje zbytek nádobí z předchozího dne. Potom se jde převléct do bílého kompletu. Začne smažit maso, krájet zeleninu a vařit těstoviny. Všechny postupy zná zpaměti. Do Česka přišla před čtyřmi měsíci – sto dní strávila u sporáku, zbylých dvacet v posteli nebo se svou rodinou. Sedmadvacetiletá Ukrajinka Olga, inženýrka v oblasti geologie, pracuje téměř denně jako kuchařka a uklízečka dohromady. Za čtrnáctihodinovou směnu dostává sedm set korun.

Adéla Jelínková | 07. 04. 2013 10:18

Dealer marihuany: Až všechno prodám, přijde klid

Dealer marihuany: Až všechno prodám, přijde klid

„Když mi bylo sedmnáct, šel jsem si koupit k dealerovi trávu. Zrovna tam došel i týpek s dvěma klukama. Mohlo jim být tak dvanáct. Ten dealer se na něho podíval a řekl, jestli mu náhodou nejebe, že mu nic neprodá. „Ještě jednou za mnu dojdeš s takovýma dětma, tak tě zbiju!“ řval na něho. Prostě chtěli hulit. A přitom to byli malí chlapci,“ vzpomíná zčásti s pohrdáním, zčásti s úctou Marek. Od té události přešlo deset let. Dnes sedí na podlaze malého chladného pokoje, okno pootevřené. Z úst vypouští bělavý dým, který naráží do stropu místnosti a přestává existovat. Hubený kluk sleduje igelitový sáček, který leží na posteli. Třicet krát osmnáct centimetrů marihuany. Dvacet tisíc ve sto gramech. A čeká na příchod člověka, který jej zbaví strachu.

Adéla Jelínková | 26. 03. 2013 18:56

Když jsem v hospodě, nepanákuju. Aneb strach jménem peníze

Když jsem v hospodě, nepanákuju. Aneb strach jménem peníze

Aby ušetřila dvacet čtyři korun, vstává o půl páté ráno. „Z Brna jezdím před šestou ranní, protože jde o jediný autobus, na nějž mi navazuje další spoj přímo z Florence. Nemusím tudíž platit ještě za metro, abych se dostala domů,“ vypráví jednadvacetiletá Lenka, která již druhým rokem studuje na Masarykově univerzitě. Nejezdí městskou hromadnou dopravou. Všechna jídla si připravuje sama. Kupuje jen nutnosti. „Pro rozmary není prostor,“ říká. Její rodiče jsou střídavě zaměstnaní a bez práce. Přesto jí sociální stipendium, ani jiný přídavek od státu nepřiznali.

Adéla Jelínková | 22. 03. 2013 12:37

Aktuálně: Brněnské volejbalistky jdou play-off vstříc

Aktuálně: Brněnské volejbalistky jdou play-off vstříc

„Jeďte holky!“ hřímalo včera celou halou Vodová, když domácímu týmu volejbalistek chyběl jeden bod k výhře. Ten si nakonec Brno připsalo díky své důslednosti v blocích, ale i nepřesnému útoku slavistek. Brno tak zvítězilo poměrem 25:16; 25:21 a 25:21. Dostalo se díky tomu před tým Slavie na šesté místo, a k play-off má zase blíž.

Adéla Jelínková | 08. 03. 2013 11:15